Postupový paradox a odstraněné tabu

I když je za dveřmi další konfrontace s kolébkou fotbalu, tentokrát klubová, neboť los čtvrtfinále Evropské ligy proti sobě svedl aktuálně nejlepší český tým pražskou Slavii a londýnskou Chelsea, stále se ještě na nejrůznějších fórech pitvají příčiny nedávného debaklu reprezentačního týmu 0:5 v úvodním utkání kvalifikace EURO 2020 ve Wembley s Angličany.

Jak už to v desetimiliónovém národě trenérů léta letoucí bývá, nejvíc byl na pranýři ten, kterého po jeho podzimním příchodu a záchraně ve skupině B nové Ligy národů většina z nich vynášela do nebe jako spasitele. Jenže zázraky se dějí jenom v pohádkách, a nikoliv v každodenní realitě nejpopulárnějšího sportu této planety. Jaroslav Šilhavý nestrčil před fundovanou i populistickou kritikou odborníků (u některých z nich by měl být tento pojem v uvozovkách…) hlavu do písku, ani ji neodrážel otřepanými frázemi. Srdnatý výkon jeho svěřenců v první půli v Edenu proti Brazilcům, byť se nehrálo o kvalifikační body, ulomil nejostřejší hroty a také aspoň částečně narovnal hodně pošramocené sebevědomí hráčů po kruté anglické lekci. Kouč a jeho nejbližší spolupracovníci z realizačního týmu tříbí získané poznatky, aby se tým dokázal i z těchto trpkých zkušeností poučit.

Ve stejnou dobu jako „áčko“ pobývala v Anglii i reprezentační „devatenáctka“, která zde absolvovala druhou fázi kvalifikace o postup na mistrovství Evropy. Mladí Češi prohráli v prvním zápase s hostiteli vysoko 1:4 a podle slov bývalého skvělého brankáře Luďka Mikloška, který utkání sledoval a seděl na tribuně ve Wembley jen pár řad před námi, to byl ještě hodně milosrdný výsledek. Ostatně i trenér Jan Suchopárek duel lapidárně přirovnal ke hře kočky s myší. Přesto si v červenci zahrají v Arménii mezi elitní evropskou osmičkou jeho chlapci, protože Angličané následně jen dvakrát remizovali…

Na aktuálním propastném rozdílu mezi oběma zeměmi jak na dospělé, tak i mládežnické úrovni tento postupový paradox nic nemění. Jaroslav Šilhavý ve víkendovém rozhovoru pro MFDnes zmínil i recept, jak se postavit fotbalovým velmocím, kterou Anglie v současné době bezesporu je. A zároveň konkrétně poukázal i na jedno obcházené tabu. „Musíme vsadit hlavně na týmovou práci, na pracovitost a odvahu. Anglie a spousta dalších zemí těží také z toho, že mají týmy složené z různých etnik. Afroameričané nebo Hispánci mají jiná svalová vlákna, zatímco u nás se rodí jeden typ hráčů. Když jsem viděl v tunelu před zápasem Angličany, říkal jsem si: „Jak mohou být takhle nařachaní?“