Petr Rada: „Hrát se nechá s každým!“

Petr Rada: „Hrát se nechá s každým!“

Patří k nejzkušenějším ligovým trenérům a také klubových štací vystřídal dost. Na každé byl PETR RADA navzdory menší postavě nepřehlédnutelný – svým temperamentním koučinkem, ze kterého neubral ani se šedesátkou na krku. Trénoval obě pražská „S“ i reprezentační „áčko“, největšího úspěchu dosáhl loni v Jablonci, který jarním finišem dovedl k premiérovému přímému postupu do skupiny Evropské ligy. Také v letošní sezoně se Severočeši navzdory zimnímu odchodu několika opor pohybují mezi elitní šestkou a spřádají plány na zúročení získaných zkušeností v pohárové Evropě.

Tušil jste po vydařeném podzimu, že v zimním přestupním termínu přijdete o několik klíčových hráčů?

„Nechalo se to čekat, hráli jsme dobrý fotbal jak v české lize, tak ve skupině Evropské ligy. Jablonec nemůže ekonomicky konkurovat třem nejsilnějším tuzemským klubům – Spartě, Slavii a Plzni, naopak z těchto transferů naplňuje rozpočet. Jako trenér přeji hráčům, aby si přestupem po všech stránkách polepšili, když jim je čtyřiadvacet-pětadvacet let a mají v lize už něco odkopáno. Samozřejmě to byl citelný zásah do obrany, kde nám zmizela její levá polovina Lischka s Hanouskem, ale za největší ztrátu považuji odchod Masopusta. To je hráč s dvojími plícemi, který odvádí pro tým obrovské penzum práce. Rychlostně je velmi dobře vybavený, mívá sice problémy s prvním kontaktem s míčem, ale na tom se nechá zapracovat. Když jsem ho viděl v utkáních s Genkem a Sevillou, patřil k nejaktivnějším hráčům Slavie. Jeho absence ovlivnila v úvodu jara i výkony Holeše, se kterým byli na pravém kraji ohromně sehraní, takže některé situace v utkáních řešili automaticky a téměř poslepu.“ 

Také špílmachr Michal Trávník nestihl začátek jarní ligy kvůli zraněnému kolenu. Slavia dokonce chtěla získat na hostování hrotového útočníka Martina Doležala…

„Oproti nedávné minulosti se nám zranění nevyhýbají, na soustředění v Portugalsku si přetrhli křížové vazy v koleně během dvou dnů dva defenzivní hráči – Štěpánek a Jankovič, pro které tahle sezona bohužel předčasně skončila. „Tráva“ (Michal Trávník) naštěstí dopadl lépe, měl je jenom natažené. V zimě se spekulovalo, že on bude první na odchodu, protože se mu na podzim dařilo, střílel góly nebo je asistencemi připravoval, zabydlel se v reprezentaci. Nakonec v Jablonci dál pokračuje, ale bylo cítit, že na něm leží psychická deka. Dostává se postupně zpátky do někdejší formy, a protože je v nejlepších fotbalových letech, věřím, že dostane nabídku, která bude zajímavá pro něj i pro klub, aby mohl odejít. U Doležala, který se na podzim dostal i do národního týmu, jsem se tehdy vyjádřil, že nemůže jít někam na pár měsíců hostovat. Pokud by se šéfové Slavie a Jablonce domluvili na přestupu, bylo by to jiné a já jako trenér bych to musel pouze akceptovat. Ale dost dobře si nedovedu představit, že by Míra Pelta pustil i jeho a zároveň jsme chtěli hrát na špici ligy a o další účast v Evropské lize.“

Tomáš Hübschman v nedávném rozhovoru pro Gól prohlásil, že je dobře, že hráči, kteří dostali šanci v základní sestavě, už nějaký čas v týmu byli. Souhlasíte?

„On vidí zevnitř tu chemii, kterou v týmu potřebujete mít, aby nedošlo k výraznému výkonnostnímu propadu. Břečku jsme loni v létě dělali výhledově, v tu dobu na tom byli s Lischkou téměř stejně, asi málokdo čekal, byť hrával za „jedenadvacítku“, že se tak prosadí, že ho v zimě koupí Sparta. Tím pádem Břečka nedostával tolik příležitostí, pořád na sobě ale pracoval, je to i charakterově dobrý kluk. Říkal jsem mu, že jeho čas a šance přijdou, což se na jaře také stalo. Sobola jsme získali na roční hostování, protože jsme neměli v týmu klasického leváka, ale spíš jsme s ním počítali na levý kraj zálohy než obrany, kde Eda nyní po odchodu Matěje Hanouska nastupuje. Na 99 procent se v létě vrátí do Šachtaru, který už sondoval, jestli by nemohl přijít dříve… Také Acosta čekal na svoji šanci, Jovovič se nad sebou sám zamyslel a odvádí víc pro tým než dříve. Těší mě i výkony Kratochvíla, který má slibný potenciál. Vatajelua jsem znal ještě ze Sparty, je to šikovný fotbalista, který potřebuje herní praxi, aby ustálil svoji výkonnost. Dokáže dát dobrý centr do šestnáctky, jeho vzájemná spolupráce se Sobolem funguje, v současném fotbale jsou rychlé kraje velmi důležité. Nesmím zapomenout na Hovorku, u kterého jsme aktivovali opci a který má přece jen víc zkušeností než zmínění hráči.“  

V posledních třech ligových utkáních jste ani jednou neinkasovali, takže i defenzíva už funguje podle vašich představ?

„Naše defenzíva pracuje poměrně dobře, spíš nás na jaře trápí efektivita v ofenzívě. Do čeho jsme na podzim kopli, tak z toho byl většinou gól, teď nám to tolik nepadá, i když se do šancí dostáváme. Třeba v Mladé Boleslavi jsme si jich vypracovali mnohem víc než domácí, a nakonec jsme prohráli gólem v nastaveném čase, po němž rozhodčí zápas ukončil, tuhle porážku jsme dost těžce kousali. Pro mě je podstatné, že do složení obrany, pokud nemá někdo karty nebo nějaký aktuální zdravotní problém, nemusím sahat. Klíčovým hráčem je „Hybša“ (Tomáš Hübschman) na postu defenzivního záložníka. Když jsem do Jablonce přišel, tak hrával ve stoperské dvojici, kde to pro něj i vzhledem k přibývajícím letům není to pravé ořechové. Myslím si, že českou ligu mám dlouhodobě dobře přečtenou. Lepší hráč na této pozici než on, v ní není! Výborně čte hru, má fotbalovou chytrost, kterou získal ve spoustě těžkých zápasů, které za deset let za Šachtar odehrál, zpracuje si balon prvním dotekem, dokáže v soubojích využívat nejen zkušenosti, ale pozičně i svoje tělo, takže dostává minimum žlutých karet. Nedovedu si představit i do budoucna naši hru bez něj ve středu hřiště, i když mu je sedmatřicet let… Věřím, že v Jablonci bude pokračovat, protože pořád má týmu co dát! Je to velký profesionál, jako byli Pavel Nedvěd nebo Karel Poborský, se kterými jako mladý hrával. Pro mě osobně věk fotbalisty nehraje žádnou roli, hlavní kritériem je jeho výkonnost, přístup a charakter.“

Jubilejní padesáté podještědské derby skončilo v neděli v Liberci bezbrankovou remízou stejně jako na podzim v Jablonci. Tento výsledek má asi pro vás větší cenu!

„Slovan má v týmu řadu kvalitních hráčů, usiluje také o první šestku. První půle derby byla dost opatrná, po přestávce se nám povedl dobrý vstup, byli jsme aktivní a nepustili jsme, myslím, domácí do nějaké vážnější šance. Ty svoje jsme stejně jako v předchozím utkání venku na Slovácku neproměnili, takže jsme si připsali podruhé bezbrankovou remízu. Chtěli jsme samozřejmě vyhrát, ale bodu si ceníme, protože je plusový.“

S dostatečným bodovým polštářem se držíte v první šestce. Kryje se toto umístění se sezónními plány?

„Po povedeném loňském jaru, kdy jsme vyšplhali až na třetí příčku, a velmi solidním podzimu, kdy jsme navíc hráli i skupinu Evropské ligy, jsme si jiný cíl ani dát nemohli. Do konce základní části sice zbývají ještě tři zápasy, ale mezi elitní šestkou bychom se měli udržet.“

Které jarní ztráty vás mrzí nejvíc?

„Asi domácí remíza s Opavou, nad kterou jsme dvakrát vedli, ale nedokázali jsme si výhru pohlídat.“

V neděli hostíte topící se pražskou Duklu, ve které jste prožil prakticky celou svoji hráčskou kariéru, a jejíž branku hájí váš syn Filip. Potom jedete do vršovického „Ďolíčku“ a končíte doma s ostravským Baníkem, který je vaším konkurentem v souboji o čtvrtou příčku…

„Vesměs to budou těžké zápasy, i když třeba doma proti poslední Dukle se to někomu může zdát jako jasná záležitost. V „Ďolíčku“ dokáží fanoušci neúnavně Bohemku po celé utkání bez ohledu na to, jak se vyvíjí, povzbuzovat a jsou opravdu pověstným dvanáctým hráčem. V téhle sezoně se „Klokanům“ doma moc nedaří v koncovce, proto potřebují každý bod, aby se vyhnuli hrozící baráži. Baník udělal oproti loňsku, kdy se zachraňoval až v posledním kole, velký skok. Měl famózní začátek podzimu, přezimoval na třetím místě. Má silného majitele, podporu města, což v minulosti nebývalo, i hodně široký kádr. Také fanoušci chodí ve velkém počtu na stadion ve Vítkovicích a vyjíždějí i na venkovní zápasy. Na jaře ho postihla menší krize, která ale potká každý tým. Povzbudil ho postup do semifinále MOL Cupu přes Liberec a víkendová ligová výhra doma nad Teplicemi. Ve hře o pohárovou Evropu je ve dvou soutěžích.“

Jak se připravujete na premiérovou nadstavbu?

„Myslím si, že větší zápasové zatížení hráči zvládnou, i když bude záležet na tom, jak mají jednotlivé kluby široký kádr. Nadstavba by měla přispět k ještě dramatičtějšímu vyvrcholení sezony, když to vezmu z našeho pohledu, tak pokud zůstaneme v elitní šestce, tak nás čeká ještě pět dalších zápasů s nejlepšími ligovými týmy, tedy i se Slavií, Spartou a Plzní. To je vždycky týmová motivace sama o sobě a věřím, že i diváci budou chodit ve velkém počtu na stadiony včetně toho jabloneckého.“

Už jste se s Miroslavem Peltou domluvil na pokračování smlouvy, která vám v červnu končí?

„Ještě jsme se k tomu nedostali, třeba si sedneme po skončení základní části ligy, máme dost času. Jsem v Jablonci rád, znám lidi v klubu i v jeho zázemí, mám dobrý realizační tým. Chtěl bych pokračovat, a pokud o to bude mít zájem vedení klubu, myslím si, že se domluvíme na prodloužení končící smlouvy.“

Lze předpokládat, že zůstanete. Neobáváte se podobně masivního letního exodu hráčů?

„Do léta je ještě dost daleko, ale určitě v naší kabině jsou kvalitní hráči, o které bude zájem…“

Start nového ligového ročníku je o týden dřív, kvůli nadstavbové části sezona skončí později, takže bude kratší nejen dovolená, ale i příprava…

„Takhle je to termínově nastavené a musíme tomu přizpůsobit jak délku dovolené, tak program letní přípravy. V tomto období jsou i u nás kvalitní terény, takže za nimi a za soupeři nemusíte jezdit za každou cenu na soustředění do zahraničí. Naopak bych řekl, že by týmy měly vyrazit do menších českých měst, aby se víc přiblížili fotbalovým fanouškům, zejména mládeži, aby viděla hrát ligové fotbalisty zblízka na vlastní oči. Takhle se to dělá i v zahraničí, zažil jsem to před lety v Německu.“

Na podzim jste premiérově okusil evropské poháry. Co jste si z nich jako zkušený trenér odnesl za poznatky?

„Evropské poháry jsou pro naše kluby nejen fotbalovou konfrontací, ale také příležitostí, jak vylepšit svoje ekonomické příjmy. Předloni Zlín a vloni Jablonec měly možnost přímého postupu do skupinové fáze Evropské ligy. Myslím si, že jsme nepropadli herně, je to o koncentraci, přesvědčili jsme se, že hrát se nechá s každým. Neměli jsme sice skupinu s top-týmy, ale i tak jejich roční rozpočty byly několikanásobně vyšší, než mají Sparta nebo Slavia, o Jablonci ani nemluvě. Byly to pro nás všechny ohromné zkušenosti, které jsme během podzimu nasbírali. Abyste je mohli zúročit, tak musíte hrát evropské poháry pravidelně každý rok, i pro hráče je to ideální možnost, jak se fotbalově zviditelnit.“

Pokud se znovu chcete s jabloneckým týmem poprat o postup do skupinové fáze Evropské ligy, tak vás o prázdninových měsících čekají předkola…

„Projít úspěšně předkoly Evropské ligy je mnohem těžší, než pak hrát její skupinu. Hlavně v závěrečném play-off narazíte s největší pravděpodobností opravdu na top soupeře. Ale jak už jsem řekl, hrát se dá s každým!“

Řekněte mi, jak moc jste po permanentním koučinku, který k vám neodmyslitelně patří, unavený? Jak tenhle stres odbouráváte? Po zápasech vás ještě většinou čeká zpáteční cesta do Prahy…

„Věk se samozřejmě zastavit nedá, bolí mě kolena, což je pozůstatek hráčské kariéry. Já už jiný nebudu, jsem zvyklý zápasy u lavičky prožívat, a kdybych najednou přestal, tak by si všichni kolem včetně hráčů asi mysleli, že jsem pod prášky nebo jsem se zbláznil… Když zápas skončí, tak jsem schopný se normálně bavit i s hráči soupeře, na které jsem třeba něco křikl. Při nedělním derby v Liberci jsem houkl po jednom zákroku na Potočného, pak i Breiteho. Oba jsem v minulosti trénoval, s prvním jsem si to vysvětlil už o přestávce, s druhým po utkání. Mám je rád a jsem rád, že se ke mně hlásí, i když už je jako trenér nevedu. Po těch devadesáti minutách bývám dost unavený, a ještě mě pak čeká cesta domů. Šestkrát v týdnu to je 300 kilometrů. Pokud prohrajeme, tak si v autě zpětně přehrávám celé utkání, kde se staly chyby, že jsme výsledkově neuspěli. Ale pokud remizujeme nebo vyhrajeme, tak se nad asfaltem obrazně vznáším, někdy mi ani nepřipadá, že mám v ruce volant… Jízda je pro mě ten nejlepší relax. Takhle to prý dělával i legendární trenér Václav Ježek, se kterým jsem se jako hráč nikdy nepotkal, že třeba autem vyrazil v noci z Prahy do Karlových Varů. Někdy taky nejedu rovnou domů, ale pokračuji třeba do Plzně. Jednou jsem se dokonce otáčel až v Norimberku!“

PETR RADA      

Narozen: 21. srpna 1958. Hráčská kariéra: Dukla Praha (1979-1988), Fortuna Düsseldorf (Německo, 1988-1990), Rot-Weiss Essen (Německo, 1990-1991), Dukla Praha (1991), Toronto Blizzards (Kanada, 1991-1992), Jahn Regensburg (Německo, 1992), Chmel Blšany (1992-1993), Fortuna Düsseldorf (Německo, 1993-1995), Bohemians Praha 1905 (1995-1996). Reprezentace: 11 zápasů / 2 góly. Trenérská kariéra: Fortuna Düsseldorf (Německo, 1996-1997, asistent trenéra), Slavia Praha (1997-1998, asistent trenéra), Slavia Praha (1998), Slavia Praha (1998-2000, asistent trenéra), reprezentace ČR (1998-2001, asistent trenéra), FK Teplice (2000-2001), Viktoria Plzeň (2001-2002), Chmel Blšany (2003, asistent trenéra), FK Jablonec (2003-2007), reprezentace ČR (2006-2008, asistent trenéra), FK Teplice (2007-2008), reprezentace ČR (2008-2009), Slovan Liberec (2010-2011), FK Teplice (2011-2012), Slavia Praha (2012-2013), Vysočina Jihlava (2013-2014), FK Teplice (2015), 1. FK Příbram (2016), Sparta Praha (2017), FK Jablonec (2017-?). Největší úspěch: třetí místo v lize a přímý postup do skupinové fáze Evropské ligy (2018).