Petr Rada: „Bouchnul ve mně granát!“

Do ligového kolotoče, ze kterého musel sesednout kvůli pozitivnímu testu na COVID-19 a následné karanténě, naskočil jablonecký trenér PETR RADA s temperamentem sobě vlastním. Ani deset dnů nevyléčilo jeho hluboké rozčarování z výkonu týmu v domácím utkání s brněnskou Zbrojovkou, které nuceně sledoval v televizi. V pátečním Podještědském derby v Liberci byli hosté pod pověstným hlasitým „bičem“ zkušeného kouče jako vyměnění a podruhé v ligové historii venku Slovan porazili.

Před reprezentační přestávkou vás postihl COVID-19, jak jste ho překonal?

Dva dny mě bolela záda, to jsem byl fakt dost vyřízený. Teploty jsem ale neměl, tím nechci koronavirus vůbec bagatelizovat, vždyť už jsem taky pomalu v té rizikové věkové skupině. U každého člověka je průběh jiný, asi mi pomohlo, že jsem celý život aktivně sportoval. Není to sranda, staral jsem se taky na dálku o maminku, když jsme k ní s manželkou osobně nemohli. Nejhorší ale pro mě byla ta desetidenní karanténa.“


Nejste moc zvyklý být zavřený doma, že?

Když jsem neměl trenérskou práci, tak jsem býval častěji doma, ale mohl jsem kdykoliv odejít, kam jsem chtěl nebo potřeboval. Karanténu jsem dodržoval, ale občas to bylo dost těžké a ubíjející, že jsem nemohl být s týmem.“


Při sledování jeho domácího utkání s Brnem na dálku v televizi jste asi měl cukání vyrazit do Jablonce!

Hodně se to ve mně vařilo, hlavně ve druhé půli. Dokonce jsem si říkal, jestli nemám televizi vypnout, abych se na tu naši bídu nemusel koukat… Ani za těch deset dnů mě to nepřešlo.“


Prý jste dorazil na stadion už ve tři hodiny ráno. Proč takhle brzy a co jste do příchodu svých svěřenců na dopolední trénink dělal?

Trochu bych to upřesnil. V neděli mi skončila karanténa, hráči měli ten den volno. V noci na pondělí jsem nemohl spát, normálně vyjíždím z domova do Jablonce ve čtvrt na pět, teď jsem vyrazil už ve tři hodiny. Na stadionu jsem postupně vypil tři kafe a čekal, až hráči přijdou na trénink, který začínal v deset. Čas se ale neuvěřitelně vlekl, než se začali trousit do kabiny. Když mě viděli, jak se tvářím, tak asi tušili, že jim ten propadák s Brnem jen tak neprojde. Dal jsem jim pořádný půlhodinový ceres, bylo to, jako když ve mně bouchne granát. Nikoho z hráčů jsem neurážel, to není můj styl, ale mytí hlav bylo důkladné, protože si to zasloužili. Řekl jsem jim taky, že na nich záleží, jak tuhle ostudu odčiní. A že vidím, že můj křik od postranní čáry jako bič potřebují…“


Bylo právě Podještědské derby, a ještě k tomu v Liberci ideální možností k odčinění předcházející mizérie se Zbrojovkou?

Bylo to rozhodně lepší, než kdyby nás čekal jiný, třeba papírově snadnější soupeř. V Liberci je to vždycky derby se vším všudy, většinou se Jablonec odtud vracel s prázdnou nebo s bodem za remízu. Měl jsem trochu strach, v jaké fazoně se Slovan představí, byl i rozehranější z Evropské ligy. Ale viděl jsem, že hráči byli v den zápasu i v kabině na špičkách a bojovně naladěni.“


Sáhl jste do základní sestavy, ale některé změny byly vynucené…

Museli jsme se obejít bez brankáře Hrubého, který podává spolehlivé výkony, protože ho chytila záda. „Hybša“ (Tomáš Hübschman) chyběl kvůli COVID-19, což bylo další citelné oslabení, protože je klíčovou osobností Jablonce. I z dalších důvodů jsme se sestavou zamíchali a průběh zápasu i předvedený výkon týmu ukázaly, že to bylo ku prospěchu.“


Pomohl Jablonci rychlý vedoucí gól?

Samozřejmě, že brzké vedení tým uklidní a povzbudí. Vlastnímu gólu Koscelníka, který s propadlým míčem na stojnou nohu nemohl nic dělat, předcházela dobře kopnutá standardní situace Krobem.“


Vyrovnávací branka Slovanu padla z penalty až po konzultaci s VAR a byla hodně laciná po zákroku právě Kroba na Rondiče mimo míč…

Do té doby si Liberec žádnou šanci nevypracoval, podařilo se nám přikrýt Mosqueru, který v minulých zápasech táhl ofenzívu Slovanu. Naopak Schranz mohl zvýšit na 2:0, ale brankář Nguyen stačil rychle vyběhnout, zmenšit mu střelecký úhel a ránu vyrazit. Penalta se zrodila prakticky z ničeho a byla úplně zbytečná, protože se nejednalo o zabránění protihráči v zakončení.“


Bezprostředně potom jste uviděl žlutou kartu od rozhodčího Zelinky, se kterým jste pak dost dlouho diskutoval. Vzápětí jste na sebe pokřikovali s Pavlem Medynským, který na liberecké lavičce v derby nahradil hlavního kouče Pavla Hoftycha. O co šlo?

Rozhodčímu jsem vysvětloval, že předtím pustil dva jasné fauly na naše hráče přímo před lavičkami, takže jsem to měl jako na dlani. „Medyho“ (Pavla Medynského) znám roky, ale aby mě okřikoval, ať nevytvářím tlak na sudího, na to nejsem zvědavý. Je o dost let mladší, než já, a jak já koučuji, to mu musí být úplně jedno, já se mu do toho jeho také nenavážím. Ať se každý stará o svůj mančaft.“


Jablonec vyhrál v Liberci teprve druhý ligový duel, brali byste v pátek i bod?

Každý bod z venku má svoji cenu. Čekali jsme, že to Liberec ve druhé půli zkusí otočit. Ale o přestávce jsem v kabině viděl, že hráči cítí, že mají i na víc než na remízu. Neměl jsem k nim žádný dlouhý proslov, jen jsem je nabádal, aby nadále pokračovali v aktivitě jako v prvním poločase.“


O výhře rozhodla mnohem efektivnější jablonecká koncovka…

V týdnu před zápasem jsme se věnovali standardním situacím, věděli jsme, že při nich budeme mít v liberecké šestnáctce výškovou převahu. Dva naše góly se zrodily právě po standardkách. Myslím si, že jsme vyhráli zaslouženě, já jsem odtud vozil většinou jen remízy. Jednou to bylo 2:2, když jsme dostali gól z penalty v 92. minutě. Po utkání jsem hráčům poděkoval a zároveň jim řekl, že kdyby podali ze třiceti procent takový výkon doma proti Brnu, tak jsme nemohli se Zbrojovkou prohrát.“


Až jako náhradníci se dostali do hry Vladimir Jovovič s Martinem Doležalem, kteří v nedávné minulosti táhli jabloneckou ofenzívu! Hlavně druhému z nich to už dlouhou dobu gólově nepadá…

Museli jsme střídat. Kubista nastoupil po dvou měsících, kdy marodil se svalovým zraněním, a měl toho už dost. Také Pleštil postupně vadnul. „Doly“ (Martin Doležal) má za sebou ještě delší zdravotní pauzu, která se na jeho hře podepsala. Ale v tréninku tvrdě pracuje, takže dříve nebo později to zlomí. Jako útočníkovi mu pochopitelně nejvíc do herní pohody scházejí góly. Proto také dostával místo v základní sestavě po návratu z hostování na Vyšehradě mladý Čvančara, který udělal velký pokrok a také povahově se hodně změnil k lepšímu. V Liberci jsme kvůli větším zkušenostem na poslední minuty nasadili Martina, protože jsme předpokládali, že domácí budou stále častěji nakopávat vysoké balony dopředu. Také Jovovič dlouhodobě marodil, půl roku je bez zápasového zatížení. Sice stále jezdí na reprezentační zápasy Černé Hory, ale ani za ni toho moc neodkopal.“


V neděli doma přivítáte „Klokany“, stihnou se indisponované opory uzdravit?

To se dozvíme asi až den před zápasem, jestli s nimi můžeme počítat. Čeká nás těžký soupeř, po příchodu trenéra Klusáčka hraje Bohemka dobrý fotbal, má ještě k dobru odložený zápas v Českých Budějovicích, který se hraje tuhle středu.“


Podzimní liga se kvůli říjnové pauze protáhne až do Štědrého večera, Jablonec ji zakončí 23. prosince večer v Olomouci…

Když si to všechny kluby odsouhlasily, tak se nedá nic dělat. Ale hrát ligu v šest hodin v Olomouci den před Štědrým večerem a pak se vracet zpátky domů, mi připadá trochu scestné. Lidé v tu dobu budou mít jiné starosti, i když na stadiony nemohou. Bylo by logičtější skončit 19. prosince, jak bylo původně plánováno, a jarní část začít o tři dny dřív už 13. ledna. Teplice jedou do Zlína, Pardubice do Karviné, to bychom se mohli někde na zpáteční cestě potkat a společně ozdobit vánoční stromeček…“


Posune si i jarní ligový start už na polovinu ledna, s hráči budete mít nejen krátkou dovolenou, ale především i zimní přípravu. Navíc také ta letní byla letos oproti zvyklostem hodně zkrácená!

Musíme se s tím nějak popasovat, víc mi vadilo, že chyběly přípravné zápasy. V říjnové vynucené pauze byly zavřené regenerace, takže je hráči nemohli využívat, jak jsou normálně zvyklí, a rapidně se tím zvyšovalo riziko zranění.“


Máte dlouhodobě přátelské vztahy s Jaroslavem Šilhavým. Co říkáte výkonům reprezentačního týmu v listopadovém bloku, v němž nakonec postoupil v Lize národů mezi evropskou elitu?

Reprezentaci a Jardovi pochopitelně fandím, jsem rád, že nároďák postoupil do elitní evropské skupiny. Ale osobně tuhle novou soutěž Ligu národů neuznávám, myslím si, že byla založena jen kvůli televizím. Stoupá roční počet zápasů, což s sebou přináší i větší zatížení hráčů, kterým neuvěřitelně rychle přibývají reprezentační starty, ale do svých klubů se často vracejí se zdravotními neduhy. Za pár dnů se bude losovat kvalifikace mistrovství světa 2022 v Kataru, to je ta nejdůležitější týmová soutěž, na kterou bychom se měli pokusit probojovat! Současný reprezentační kádr by na to mohl mít, drží spolu i vnitřně jako parta, A ještě nyní nehráli Schick a Hložek, s nimiž bude ještě silnější.“

PETR RADA

Narozen: 21. srpna 1958. Hráčská kariéra: Dukla Praha (1979-1988), Fortuna Düsseldorf (Německo, 1988-1990), Rot-Weiss Essen (Německo, 1990-1991), Dukla Praha (1991), Toronto Blizzards (Kanada, 1991-1992), Jahn Regensburg (Německo, 1992), Chmel Blšany (1992-1993), Fortuna Düsseldorf (Německo, 1993-1995), Bohemians Praha 1905 (1995-1996). Reprezentace: 11 zápasů / 2 góly. Trenérská kariéra: Fortuna Düsseldorf (Německo, 1996-1997, asistent trenéra), Slavia Praha (1997-1998, asistent trenéra), Slavia Praha (1998), Slavia Praha (1998-2000, asistent trenéra), reprezentace ČR (1998-2001, asistent trenéra), FK Teplice (2000-2001), Viktoria Plzeň (2001-2002), Chmel Blšany (2003, asistent trenéra), FK Jablonec (2003-2007), reprezentace ČR (2006-2008, asistent trenéra), FK Teplice (2007-2008), reprezentace ČR (2008-2009), Slovan Liberec (2010-2011), FK Teplice (2011-2012), Slavia Praha (2012-2013), Vysočina Jihlava (2013-2014), FK Teplice (2015), 1. FK Příbram (2016), Sparta Praha (2017), FK Jablonec (2017-?). Největší úspěch: třetí místo v lize a přímý postup do skupinové fáze Evropské ligy (2018).