Petr Jiráček: „Úvod ligy? Balzám na duši!“

Petr Jiráček: „Úvod ligy? Balzám na duši!“

Záložník PETR JIRÁČEK pookřál. Stejně jako celý Zlín. Zmar z uplynulé sezony, v níž se Moravané zachraňovali, je pryč. Pod novým koučem Bílkem jsou zkraje podzimu jako vyměnění, v prvních třech kolech získali sedm bodů, herně baví. „Začátek nám všem sedl,“ pochvaluje si Jiráček.

Přece jen, vzhledem ke dvěma úvodním výhrám, nemrzí vás sobotní remíza s Jabloncem?
„Vyrovnali jsme v devadesáté minutě, to je vždycky brané jako malé vítězství. Myslím, že průběh zápasu byl vyrovnaný, možná ze začátku byl víc na míči Jablonec. Co se týče šancí, bylo to na obě stany stejné. Po přestávce jsme dostali z centru gól, ale pak přišel do hry Jakubov, který se podílel na vyrovnávací brance. Kdyby vyhrál Jablonec, vůči nám by to bylo trošku nespravedlivé.“

Stojí za herní pohodou mužstva domácí obrat s Mladou Boleslaví v úvodním kole z 0:2 na 3:2?
„Spíš bych se vrátil na začátek letní přípravy. Už v přátelských zápasech, byť se nám v nich nedařilo střelecky, vypadalo všechno líp než uplynulou sezonu. Když zajdu úplně dovnitř, šatna vypadá jinak.“

Jak?
„Je cítit, že mančaft je soudržný, držíme při sobě. Jeden za druhým. Myslím, že se to odráží na hřišti. Viz utkání s Boleslaví. V osmašedesáté minutě jsme prohrávali o dva góly, a nakonec jsme vyhráli. Pokud by tým vnitřně nefungoval, nesvedl by to. Hodně nám obrat pomohl. Úvod podzimu všem sedl. Těm, co nastupují v základu, i těm, kteří chodí do utkání v jejich průběhu.“

Co ještě se v kabině změnilo k lepšímu?
„Myslím, že ve Zlíně byly zajeté pořádky, které mi nedávaly smysl.“

Můžete být konkrétní?
„Trenéři Petržela i nyní pan Bílek to nastavili jinak. Hráči, kteří si dřív mysleli, že mají místo tutové, najednou zjistili, že to tak jednoduché mít nebudou. Všichni v šatně pochopili, že musí makat, bojovat, že bez toho nic nedosáhneme. Trenér Bílek měří všem stejným metrem. Hrát může kdokoli, ale pokud nebude plnit jeho požadavky a pokyny, na hřiště se nedostane. Všichni si uvědomují, že pokud budeme držet za jeden provaz, půjde to.“

Jak úvod sezony po té uplynulé, v níž jste se zachraňovali, prožíváte?
„Je to balzám na duši. Jednoznačně. Musím říct, že minulý ročník nás stál strašně moc nervů a sil. Možná je malinko znát, že jsme se poučili. Uvědomili jsme si, že jsme něco dělali špatně. Teď od prvního dne přípravy bylo vidět, že jsme si toho vědomi a nechceme připustit, aby se tato situace opakovala.“

Byla na jaře chvíle, kdy jste se obával sestupu?
„Upřímně přiznávám, že strach jsem měl. Létaly mi hlavou všemožné myšlenky... Třeba, že budu hrát druhou ligu ve Zlíně, přitom ji můžu hrát doma v Sokolově... (směje se) Věřil jsem ale, že kádr není tak špatný, abychom sestoupili. Ovšem padla na nás deka, nedařilo se nám, hráli jsme bídně. Ale ligu jsme nakonec udrželi.“

Zlín nyní ožil. Bude úspěšný jako před dvěma roky, kdy vyhrál domácí pohár a zajistil si start v Evropské lize?
„Nechci vyhlašovat velkohubá prohlášení. Sílu máme. S příchodem nového trenéra hráči, kteří dříve dostávali méně šancí, cítí, že by se do sestavy mohli dostat. Jsme přesvědčený, že můžeme potrápit kohokoli. Je to jen o nás, o našem přístupu. Sami jsme se v prvních třech kolech přesvědčili, že pokud na trávníku necháme úplně všechno, ať se herně daří nebo ne, nějakým způsobem to dopadne. Dvakrát jsme vyhráli, jednou remizovali, musíme však zůstat nohama na zemi a dál pracovat. A soustředit se na další utkání. Tři zápasy přece sezonu nedělají.“

V příštím kole jedete do Plzně. Věříte si na úřadujícího mistra?
„Netroufám si vůbec tvrdit. Viktorka vyhrála ligu, má fantastický mančaft, široký kádr. Samozřejmě nás v Plzni nečeká nic jednoduchého. Ale my jsme udělali z prvních tří kol sedm bodů, pojedeme tam relativně a v uvozovkách v klidu. Myslím, že v Plzni nemáme co ztratit. Rozdáme si to s nimi a uvidíme, kdo z toho vyjde líp.“

Viktoria zatím soupeře neválcuje.
„Ale vyhrává. I v zápasech, kdy se jí fotbalově moc nedaří, je zvládá výsledkově. To v bitvách o titul rozhoduje. Viktorka toto umí perfektně.“

Když to shrnu, chybí vám osobně k plné spokojenosti výhra nad Jabloncem a alespoň jeden vstřelený gól?
„Nikdy jsem na statistiky nehrál. Jsem hlavně rád, že se nám povedl vstup do soutěže, že nás to všechny pozitivně nakoplo. Od hráčů, realizační tým, přes vedení až po zaměstnance klubu. Můžeme být v pohodě. Pokud budeme makat, půjde to. Lépe se nám z trávníku odchází, i když výsledek nedopadne podle představ. Člověk ví, že pro něj udělal maximum. I lidé to ocení.“

Od února zažíváte ve Zlíně třetího trenéra. Zklidní se nyní situace s příchodem Michala Bílka?
„Moc bych si to přál. Kdysi v Plzni jsem zažil tři roky pana Vrbu, který byl v klubu dál i po mám odchodu. Poté v Hamburku se naopak za čtyři sezony protočilo šest trenérů, což není dobré. Každý má jiný pohled na fotbal, přivede si jiné hráče. Osobně se mi tento model nelíbí. Jsem pro to, aby byl v klubu jeden trenér delší čas. Aby mohl naplno uplatnit svoje představy, svoji filozofii.“

Bílek vás v roce 2012 vzal na EURO do Polska, kde jste zazářil, pomohl jste góly týmu do čtvrtfinále. Je to váš osudový trenér?
„Asi ano. Pan Bílek je opravdu jeden z mála trenérů, od kterého jsem cítil stoprocentní důvěru. Nebylo to jen naoko. Když jsem nastupoval, věděl jsem, že za mou stojí. A že ať se stane cokoli, budu mít jeho podporu.“

Teď to pokračuje ve Zlíně.
„Trošku se to posunulo, jsme přece jen oba starší. (směje se) Vím, jaký je trenér, jaký je člověk. Vím, co očekává. Z této stránky je to pro mě možná trošku jednodušší. Ale na druhou stranu vím, že když si nebudu plnit svoje povinnosti, nebude se mi dařit, nebude pro něj problém posadit mě na lavičku.“

Změnil se Michal Bílek?
„Je úplně stejný. Upřímný, řeší problémy hned, jak vzniknou. Nic neodkládá. Staví především na kabině. První den, co přijel, nám jasně řekl, jak si vzájemnou spolupráci představuje. U hráčů má velký respekt. V šatně všechno funguje, jak má.“

Je cítit, že je trenér hladový po úspěchu? Po ME 2012 byl médii tvrdě kritizován, na pár roků se stáhnul do ústraní.
„Ambice má velké. Měl je jako hráč, má je i jako trenér. Strašně bych mu to přálo. Už za ten nároďák, za vlnu, která se na něj tehdy spustila... Vím, že on tyto věci okolo neřeší, chce prostě dělat fotbal dobře.“

Máte pod ním na hřišti volnější ruku?
„Za předchozích trenérů jsem hrál klasickou šestku, nesměl jsem se hnout od stoperů. Aby v defenzívě nevznikaly díry. Teď jsem spíš v roli osmičky. Obranné úkoly mám, jako každý, ale můžu i dopředu. Dostávám se do centrů, do střel.“

Zrovna proti Jablonci jste jednu šanci spálil.
„Bohužel mi to tam nepadá. Prostě moje klasika: buď vystřelím vedle, nebo doprostřed brány.“

PETR JIRÁČEK
Narozen: 2. března 1986. Výška: 180 cm. Váha: 77 kg. Stav: ženatý, manželka Linda, syn Vojtěch (4). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Sokol Tuchořice (1991-1996), Baník Sokolov (1996-1998), Karlovy Vary (1998), Baník Sokolov (1998-2001), Slavia Praha (2001), Baník Sokolov (2001-2008), Viktoria Plzeň (2008-2012), VfL Wolfsburg (Německo, 2012), Hamburger SV (Německo, 2012-2015), Sparta Praha (2015-2016), FK Jablonec (2016-2017), Sparta Praha (2017), Fastav Zlín (2017-?). Reprezentace: 28 zápasů, 3 góly. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, postup do základní části Ligy mistrů (2011), mistr české ligy (2011), vítěz Superpoháru FAČR (2011), vítěz Ondrášovka Cupu (2010).