Petr Jiráček: „Nechtěl jsem už sedět na kufrech…“

Petr Jiráček: „Nechtěl jsem už sedět na kufrech…“

Jeden z hlavních strůjců úspěchu v baráži o EURO 2012 i překvapivého postupu do čtvrtfinále na šampionátu v Polsku PETR JIRÁČEK se postaral o jeden z nejzajímavějších letních přestupů na tuzemské scéně, byť ho samozřejmě převálcovaly zahraniční transfery mistrovské Slavie a především masivní posilování Sparty, ze které jedenatřicetiletý vitální záložník právě odešel do Zlína. Naše páteční dohoda o pondělním pozápasovém rozhovoru sice platila, ale zásadně se změnil jeho obsah, protože „Jiras“ nedělní premiéru v dresu „Ševců“ v Liberci kvůli vykloubení levého ramene nedohrál…

Jak se vám zranění na stadionu u Nisy vlastně přihodilo?

„Šel jsem před naším vápnem do souboje na dlouhou nohu, asi jsem v něm neměl tělo dostatečně zpevněné. Spadl jsem na ruku a vyskočilo mi levé rameno. Byla to hrozná bolest. Nejdřív jsem si myslel, že mám zlomenou klíční kost nebo poškozené vazy v rameni. Doktoři se mi ho pokoušeli nahodit hned zpátky, ale nepodařilo se jim to. Proto jsem musel jet hned ze stadionu do nemocnice, kde to rychle zvládli. Potom i ta největší bolest ustoupila. Nikdy se mi nic takového nestalo…“

Proti Slovanu jste hráli přes hodinu jen o deseti a drželi jste remízu 0:0…

„Vyloučení Traorého bylo zlomovým momentem celého zápasu. Nebudu se bavit o první kartě, ale při té druhé si už měl dát pozor, navíc se jednalo o souboj na polovině hřiště… Když jsem pak musel odstoupit i já, dohrávali jsme už v devíti, protože jsme měli vyčerpaná všechna tři střídání. Hrálo se navíc za úmorného vedra, které nám ubíralo fyzické síly, ale já jsem se cítil docela v pohodě. Škoda, že jsme bezbrankovou remízu neudrželi, byla by to vzhledem k průběhu zápasu vlastně naše výhra. To že jsme inkasovali těsně před koncem gól, jsem poznal podle jásotu diváků, když jsem před libereckým stadionem právě nasedal do sanitky…“

Jak jste v nemocnici dlouho zůstal?

„Do nemocnice za mnou přijeli autem pan Grygera s Davidem Hubáčkem a odvezli mě do Prahy, kde jsem přisedl do autobusu k ostatním klukům a odjel s celou výpravou do Zlína. Zavolal jsem předtím jen manželce, co mi je, aby to vyřídila i tátovi s bráchou, kteří byli v Liberci na zápase a viděli, že mě odváželi na nosítkách. V pondělí jsem se byl na dopoledním tréninku vyklusat a na masáži. Odpoledne jsme vyrazili autem s manželkou a synem Vojtěchem zpátky do Prahy. V úterý brzy ráno jsem byl ve Střešovicích na magnetické rezonanci a potom jsem odjel za doktorem Novákem do Vysočan.“

Kdo řídil do hlavního města? Vy s bolavým ramenem?

„Jo, mám řazení na automat a pravou rukou jsem volant zvládl. Ale cesta byla nekonečně dlouhá. Do Hamburku jsem to měl 640 kilometrů a jezdil jsem to pět hodin. Předtím mi 460 kilometrů do Wolfsburgu trvalo tři a půl hodiny. No a 250 kilometrů ze Zlína do Prahy po opravované D1 jsem jel nyní čtyři a půl hodiny…“

Vy jste se i v závěru jarní sezony vytratil ze sestavy Jablonce, kde jste hostoval, kvůli zranění…

„Asi sedm nebo osm kol před koncem jarní sezony mě začala bolet pravá kyčel. Mančaft v tu dobu docela šlapal, nebylo nutné do sestavy sahat, a tak jsem si řekl, že tohle zranění musím pořádně vykurýrovat, abych byl zdravý do letní přípravy.“

Do ní jste se měl hlásit jako kmenový hráč Sparty na Letné!

„Z vedení Sparty, ve které jsem měl ještě smlouvu na další dva roky, mě nikdo nekontaktoval. Věděl jsem proto, že letní přípravu na Letné nezačnu, a do sparťanské juniorky se mi pochopitelně nechtělo. Jiná angažmá se také nehrnula, většinou se jednalo zase jen o hostování, což pro třicátníky, jako jsem já, není zrovna ideální varianta. Preferoval jsem odchod na přestup, a když se ozval pan Grygera ze Zlína s touhle nabídkou, brzy jsme se dohodli. Mluvil jsem i s majitelem panem Červenkou a trenérem Páníkem, cítil jsem, že klub má o mě opravdu zájem. Podepsal jsem v něm smlouvu na dvě sezony.“

Hrála v tom roli jistota, že si zahrajete skupinovou fázi Evropské ligy?

„Vůbec ne! I když je to samozřejmě příjemný podzimní bonus. Chtěl jsem se někde fotbalově trvaleji usadit, což jsme si po návratu z Německa mysleli o Praze, a ne pořád sedět na kufrech. V posledních letech jsme se několikrát stěhovali a teď bude manželka zase balit do Zlína, do konce měsíce bychom to mohli zvládnout. Je to pro nás sice další změna prostředí, cítíme se zde příjemně jak ve městě, tak v jeho okolí. Také já jsem v klubu, který je takový rodinný, za ty dva měsíce maximálně spokojený.“

Na zlínské poměry bylo těch změn v hráčském kádru až příliš…

„Všechno potřebuje svůj čas, než se si mančaft sedne a jeho hra se vyladí. Prochází si tím nyní v ještě větším měřítku Sparta a o mediální sledovanosti ani nemluvě.“

Není Letná jako Letná!

„Tuším, kam míříte. Jak už jsem řekl, všechno nejde zlomit naráz. Zlín byl dlouhou dobu ve druhé lize a nepotřeboval akutně moderní stadion. Když před dvěma lety postoupil, prorokovalo se mu, že hned spadne zpátky dolů. Věřím, že časem i na tohle zlepšení zázemí, které je ale na zdejší ligové poměry solidní, dojde, že tomu i zápasy Evropské ligy, které na podzim odehrajeme v Olomouci, pomohou.“

Pro „Ševce“ a jejich fanoušky to bude velký svátek. Už řešíte se spoluhráči v kabině srpnový los?

Kluci by si nejradši zahráli na Arsenalu, mě by také lákala Anglie, kde jsem ještě nikdy nekopal, ale tam by to byla pro nás asi pořádná jízda na kolotoči… Chtěl bych se podívat i zpátky do Německa, zažít znovu úžasnou atmosféru na tamních vyprodaných stadionech. Je, myslím, ale v podstatě jedno, jaké soupeře do skupiny dostaneme, protože všichni budou pro nás velmi těžcí. Na druhou stranu bych řekl, že přímý postup je pro Zlín taková spravedlivá kompenzace za dvě pokažená ligová jara.“

Sledujete na dálku svoje bývalé bundesligové kluby, které se na jaře horkotěžko zachraňovaly?

„Překvapil mě hlavně Wolfsburg, kterému se nad očekávání dařilo v Lize mistrů, ale v bundesligové tabulce se propadal stále níž a níž. No a Hamburk utekl z lopaty třetí baráži šťastnou výhrou ve vzájemném zápase doma právě s „Vlky“ v posledním kole a pár minut před koncem! Zažil jsem s HSV ty dvě předchozí baráže s Fürthem a hlavně s Karlsruhe, kde jsme v 92. minutě sestupovali do druhé bundesligy, ale Diaz vyrovnal z trestného kopu. Euforie fanoušků byla obrovská, jsou ohromně pyšní, že HSV jako jediný z bundesligy ještě nikdy nespadl, ale tehdy k tomu bylo hrozně blízko… Říkal jsem si, že to klub už nedopustí. Přicházejí tam v každém přestupním termínu kvalitní fotbalisté, jenže žádný výraznější vzestup nebo dokonce návrat na dřívější pozice či do evropských pohárů se pořád nekoná.“

Nedávno prošla proměnou i vaše vizáž, ke které neodmyslitelně patřily dlouhé vlasy…

„Už jsem si říkal, že to chce změnu, také manželka měla stejný názor. Dlouhé vlasy jsem nosil snad od osmnácti-devatenácti let, nejdřív s čelenkou, potom stažené do culíku. Před pár měsíci jsem účes zkrátil, ale zároveň jsem nechtěl, aby byl střižený podle aktuální módy, kterou nosí na hlavě většina fotbalistů v cizině i u nás. Také tetování jde úplně mimo mě a jsem v tomhle směru nepolíbený…“

Tušíte, kdy se znovu vrátíte na trávníky?

„Nejradši bych nastoupil už v sobotu doma proti Brnu! Rameno už moc nebolí, doktoři ale doporučují třítýdenní klid, nevylučují bohužel ani operaci… Uvidíme, co ukáže magnetická rezonance!“

PETR JIRÁČEK

Narozen: 2. března 1986. Výška: 180 cm. Váha: 77 kg. Stav: ženatý, manželka Linda, syn Vojtěch (3). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Sokol Tuchořice (1991-1996), Baník Sokolov (1996-1998), Karlovy Vary (1998), Baník Sokolov (1998-2001), Slavia Praha (2001), Baník Sokolov (2001-2008), Viktoria Plzeň (2008-2012), VfL Wolfsburg (Německo, 2012), Hamburger SV (Německo, 2012-2015), Sparta Praha (2015-2016), FK Jablonec (2016-17), Sparta Praha (2017), Fastav Zlín (2017-?). Reprezentace: 28 zápasů, 3 góly. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, postup do základní části Ligy mistrů (2011), mistr české ligy (2011), vítěz Superpoháru FAČR (2011), vítěz Ondrášovka Cupu (2010).