Přiletěl do Prahy jen na dva dny, aby odpoledne jednu trofej oficiálně předal do Síně slávy českého fotbalu, a večer pak ve Španělském sále Pražského hradu převzal další, neboť brankář PETR ČECH se stal vítězem prestižní ankety Fotbalista roku 2016. Rekordně už podeváté, třebaže po loňském EURO ve Francii oficiálně oznámil konec své bohaté a velmi úspěšné reprezentační kariéry. Už také jako rekordman v počtu startů za český národní tým. Čtyřiatřicetiletý světově uznávaný brankář však na klubové úrovni zdaleka ještě nekončí, byť v příštích týdnech londýnskému Arsenalu kvůli víkendovému svalovému zranění nepomůže zachránit v jarním finiši dost rozporuplnou sezonu…

Už sice máme za sebou pomalu první čtvrtletí nového roku 2017, ale zkuste se ještě ohlédnout, jaký byl pro vás ten minulý?

„Řekl bych, že velice úspěšný. S Arsenalem jsme skončili v anglické lize druzí, což bylo jeho nejlepší umístění za posledních deset let. Překonal jsem historický rekord Premier League v počtu vychytaných čistých kont a získal „Zlatou rukavici“ za nejvíc nul v této sezoně ze všech prvoligových brankářů. Mistrovství Evropy ve Francii pochopitelně mohlo dopadnout lépe, protože se nám nepodařilo postoupit ze skupiny, což byl náš cíl. Ale již samotný postup na šampionát z prvního místa a navíc z těžké skupiny s Nizozemskem, Tureckem a Islandem byl velkým úspěchem, i když trochu nedoceněným, protože jsme si tak trochu zvykli, že na EURO vždycky postupujeme…“

Kdy jste byl naposledy v Česku?

„Loni v létě, kdy jsem také oficiálně oznámil konec reprezentační kariéry. Tím pádem mě už míjejí srazy národního týmu, při kterých jsem se vždycky dostal aspoň na pár dnů do Česka.“

Nelitujete občas tohoto rozhodnutí?

„Vůbec ne!  Stále víc se utvrzuji v tom, že to bylo správné rozhodnutí. Můj čas se prostě naplnil a po osmnácti letech profesionální kariéry potřebuji mít víc času na odpočinek, který by při plnění reprezentačních povinností nebyl možný. Mohu si také doléčit i některé zdravotní neduhy.“

Jeden vás postihl i v posledním utkání Premier League v Birminghamu s WBA a musel jste kvůli němu už v závěru prvního poločasu vystřídat…

„Myslím si, že jsem si natrhl sval na levé noze, ale protože jsem v pondělí letěl do Prahy, nestihl jsem už absolvovat v Londýně podrobná vyšetření. Až po nich budu vědět, jak dlouhá absence mě nyní čeká. I z tohoto osobního důvodu se mi nyní reprezentační přestávka docela hodí, že nepřijdu o tolik zápasů s Arsenalem.“

„Kanonýrům“ se v poslední době moc nedaří. Proč?

„Příprava i tréninky byly a jsou úplně v pohodě, bohužel se nám tohle nedaří přetavit do zápasů. Ale věřím, že se zvedneme a zajistíme si opět přímý postup do Ligy mistrů. To je nyní náš hlavní cíl, na vytoužený mistrovský titul už nedosáhneme, protože máme na Chelsea hodně velkou ztrátu. Chtěli bychom aspoň získat FA Cup.“

Čím si vysvětlujete, že váš bývalý klub takhle skvěle šlape? Pomohlo Chelsea k ligové dominantnosti i to, že nehrála evropské poháry?

„I když jí začátek nevyšel úplně ideálně, potom vyhrál čtrnáct ligových zápasů v řadě a to je obrovská porce bodů, která vás katapultuje na špici, a ještě k tomu odskočíte největším konkurentům. Tým si pod vedením trenéra Conteho sedl a stouplo mu i výrazně sebevědomí. Vyhýbala se mu také vážnější zranění a mohl se v týdnu koncentrovat jen na utkání Premier League. To ale nic neubírá na faktu, že zaslouženě vede a o anglický titul by ji mohl připravit už jen totální kolaps v závěru jara.“

Pojďme ještě zpátky k Arsenalu, kolem kterého je v posledních týdnech hodně dusná atmosféra. Sílí i hlasy, aby po více jak dvaceti letech skončil u týmu Arséne Wenger…

„Hodně bude záležet, jak zvládneme konec sezony v Premier League i v FA Cupu. Arséne Wenger se ale rozhodne sám, jestli končící kontrakt znovu prodlouží.“

Podle vás zůstane nebo odejde?

„Myslím si, že bude v Arsenalu dál pokračovat.“

Co říkáte kvalifikačnímu rozjezdu národního týmu?

„Kluci nehráli špatně, škoda, že v domácích utkáních se Severním Irskem a s Ázerbájdžánem nevstřelili gól, i když k tomu měli několik šancí, takže přišli o čtyři body za dvě bezbrankové remízy. Když budou v dobrých výkonech pokračovat a budou víc produktivní, věřím, že skončí na druhém místě ve skupině za mistry světa Němci a zahrají si baráž o postup na světový šampionát 2018 v Rusku.“

Na Pražském hradě jste se stal už podeváté Fotbalistou roku. Máte ještě vůbec kam získané trofeje ve své soukromé síni slávy dávat?

„Je tam ještě dost místa nejen na repliky této trofeje… Takové prestižní ocenění, jako je Fotbalista roku, vám ale nikdy nezevšední, a hodně si vážím. Jsem moc rád, že se mi opět podařilo tuto anketu vyhrát, i když už teď nejsem přece jenom tolik na očích, jako když jsem ještě pravidelně chytával za český národní tým.“

Zlatý míč České republiky, který udělují fotbaloví novináři, jste vyhrál desetkrát a dostal jste ho natrvalo do svého držení. Ale ne na dlouho…

„Myslím si, že by měli mít fotbaloví fanoušci možnost si tuto nádhernou trofej na vlastní oči také prohlédnout, když navštíví krásnou strahovskou Síň slávy českého fotbalu, která se pořád rozrůstá. Proto jsem se rozhodl Zlatý míč České republiky jako jeden z dalších nových exponátů, sem věnovat.“

K završení desítky i v počtu prvenství v anketě Fotbalista roku vám už nyní zbývá jen jedno!

„Devítka je opravdu velmi blízko k desítce a nezastírám, že bych se o jubilejní vítězství rád pokusil, i když je to pro mě rok od roku stále těžší a těžší. Má to ale řadu podmínek. Musím být především zdravý a pravidelně chytat, což se mi obojí zrovna teď nedaří…“