Šéf Trnavy Pavel Hoftych: „Někteří titulu doteď nevěří!“

Šéf Trnavy Pavel Hoftych: „Někteří titulu doteď nevěří!“

Celý život fotbal hrál, po kariéře se stal trenérem. Svůj premiérový titul ale Pavel Hoftych získal v pozici generálního manažera, s Trnavou se stal mistrem Slovenska. Někdejší kouč Zlína, Bohemians 1905 a českých mládežnických reprezentací měl v létě skvělý čich, když přivedl kouče s příznačným jménem El Maestro. Ten však po závěrečném kole oznámil, že končí. Jeho nástupcem s velkou pravděpodobností bude Radoslav Látal.

Odpovídaly mistrovské oslavy tomu, že Trnava získala titul po 45 letech? 

„Nejsem už hráč, abych jančil. Titul jsem v kariéře nikdy nevyhrál, ale často jsem slavil záchranu. (směje se) Trnava čekala na tuto chvíli od dob Kuny, Dobiáše, Malatínského, Adamce. Bylo to pro ni už trauma. Spousta lidí nevěřila, že se titulu dožije. Někteří nevěří doteď.“ 

A vy? 

„Už ano. Vychutnal jsem si ty nádherné chvíle na stadiónu ve skyboxech. S majitelem klubu, s lidmi z vedení. Zhruba do půlnoci jsem popíjel vínko, potom jsem odešel slavícím městem do bytu. A druhý den valil do Prahy oslavit to s manželkou. Nikdy nezapomenu, jak byli lidé dojatí. Mnozí brečeli, sedmdesátníci, funkcionáři, bývalí hráči. Jako by z nich něco spadlo. Jsem šťastný, že jsem mohl být u něčeho, co udělalo spoustě lidem radost.“ 

Je trnavský titul senzací? 

„Určitě. Na Slovensku jsou tradičně silní Slovan, Trenčín, Žilina. Slovan napumpoval do týmu velké peníze ala pražská Sparta. Po podzimu, kdy na nás ztrácel devět bodů, koupil osm hráčů. Jenže udělal jednu obrovskou chybu: odepsal Kubu Mareše, nejlepšího střelce i hráče ligy. Z neznámých důvodů se s ním rozešli. Troufám si tvrdit, že kdyby zůstal, měli jsme mnohem větší problémy.“ 

Zní téměř neuvěřitelně, že k titulu přivedl tým kouč srbského původu El Maestro, pro kterého je Trnava první štací v roli hlavního trenéra. 

„V Srbsku žil jen do devíti let, potom bydlel v Londýně. Působil u mládeže Valencie, sedm let pak v Německu. V Hannoveru, Schalke a v Hamburku, naposledy dělal asistenta v Austrii Vídeň. Toužil být hlavním koučem, my jsme zase potřebovali novou krev. Chtěli jsme trenéra, který nezná prostředí, ani řeč. Což bylo důležité, protože ho nezajímaly reakce na facebooku, které vám výrazně ovlivňují hlavu. Přivedl si s sebou bratra. Takže jsme brali dvojici trenérů, kterým je čtyřiatřicet a dvacet čtyři let.“ 

Nebyl to velký risk? 

„Oba mají vynikající skauting. Za málo dokáží najít šikovné hráče. Poskládají si tým, aby měl hlavu a patu. Sám jsem majiteli řekl, že na jejich příchod dávám hlavu. Pokud by se nemělo dařit, v prosinci skončím. Šel jsem do rizika. Dal jsem si vedle sebe plusy a mínusy a vyšlo mi, že se před námi otevírá velká šance na úspěch. Nebavím se o titulu, s tím jsme nepočítali, ale o herním progresu. Trenér ale přišel i z dalšího důvodu.“ 

Povídejte. 

„Kvůli nádhernému stadiónu. Věděl, že když bude v Trnavě dělat dobrou práci, bude vidět v hezkém kabátě. Na Pasienkách do Bratislavy by nešel ani za zlaté tele. V takovém prostředí by pro něj práce byla devalvovaná. City aréna je opravdu přepychová. Kdo přijde, valí oči. Navrhl ji architekt Adamec, vybudoval ji majitel Poór ze soukromých prostředků. Stadión se výrazně podílí na chodu klubu.“ 

Jméno kouče vybízí k legráckám. Objevily se nějaké? 

„Spíš byly ohlasy v diskuzích na internetu, když jsme ho přiváděli. Typu, že vedení Trnavy šibe, když nemají tak dlouho titul, aspoň přivedlo trenéra s takovým jménem. (směje se) 

Po posledním kole ovšem El Maestro skončil. Jak jste jeho krok přijal? 

„Nedá se nic dělat, takový je fotbalový život. V Trnavě odvedl fantastickou práci, bude nám chybět nejen jako trenér, ale i jako člověk. Jsem rád, že se nám splnily společné sny, které jsme měli před sezónou.“ 

Neláká vás to zpátky na lavičku? 

„Mám fotbal rád v mnoha podobách. Jsem šťastný, že můžu dělat. Mám štěstí, že z pozice průměrného ligového hráče jsem měl možnost trénovat prvoligové kluby, mládežnické reprezentace. Teď jsem generálním manažerem. Co přinese život dál, nechávám osudu. Na první nabídku majitele Trnavy jsem taky neřekl ano. Nakonec mě ukecal, za dva měsíce jsem tam byl. Umím si představit cokoli, co mě bude bavit.“