Milan Škoda: Přehoupl se přes gólovou stovku

Milan Škoda: Přehoupl se přes gólovou stovku

Českou nejvyšší soutěž v zimě opouštěl s 94 vstřelenými góly jako nejžhavější kandidát členství v Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL. Vstup do turecké Super Ligy v dresu Rizesporu se MILANU ŠKODOVI povedl náramně, ve třech utkáních si připsal stejný počet branek, jenže pak se objevil nečekaný globální soupeř COVID-19, který postupně přerušil téměř všechny soutěže na evropském kontinentu. Po jejich restartu čtyřiatřicetiletý snajpr navázal na přerušenou gólovou nit a minulé pondělí vyplnil členskou přihlášku do prestižního „Klubu 100“! A hned v neděli načal druhou stovku…

Turecká Super Liga se přerušila jako jedna z posledních v Evropě kvůli koronaviru. Jak vypadaly následující týdny?
„Ze začátku ještě nebyla taková omezení, takže jsem trávil veškerý čas s rodinou, s manželkou a kluky, což bylo parádní. Jenže pak se restrikce trochu zvětšovaly, zákazů bylo víc a víc. Po měsíci už to bylo hrozně dlouhé a zdaleka ne ideální. Manželka začala být trochu nervózní, že nevěděla, co bude, kdy se zase začne. Jestli se dostane a kdy do Prahy, protože tam potřebuje být kvůli dětem a doktorům, což bylo komplikované, ale nějak jsme to společně zvládli.“

Zdržovali jste se doma a dostávali tréninkové plány?
„Museli jsme zůstávat doma, prvních deset dnů jsme měli úplné volno a pak nám posílali tréninkové plány. Dvakrát týdně jsme měli tréninky formou videokonferencí. Koncem dubna jsme už mohli trénovat individuálně a od května jsme se začali připravovat společně. Jen první týden byly tréninky po skupinkách.“

Podporovali jste se navzájem se stejně postiženými krajany-fotbalisty?
„Byl jsem v kontaktu jak s Murisem (Mešanovičem), tak s Filipem (Novákem), Davidem Pavelkou i Ondrou Čelůstkou. Volali jsme si nebo psali, předávali jsme si zprávy.“

Mohl jste třeba zajet za Filipem Novákem do nedalekého Trabzonu jako na začátku svého angažmá?
„Neměl jsem možnost se s ním vidět, protože města byla uzavřená, takže nebyla šance se z nich kamkoliv dostat.“

Na výhru v lize jste čekali hodně dlouho, proto jste se i propadli tabulkou do sestupových míst. V čem vidíte hlavní příčinu?
„Myslím si, že jsme začali velmi dobře. První zápas jsme vyhráli, potom jsme jeli na první Sivasspor, kde jsme do 90. minuty vedli 1:0, ale dostali jsme vyrovnávací gól na 1:1. Pak jsme odehráli tři utkání, ve kterých jsme nebyli úplně špatní. Ale s Besiktasem jsme obdrželi branku v 85. minutě, v dalším zápase s Basaksehirem, který bojuje s Trabzonsporem o titul, jsme inkasovali dokonce v 90. minutě. Sebralo nám to hodně bodů a dostali jsme se pod tlak. Podepsalo se to pak na posledních třech utkáních před přerušením ligy a v tu chvíli to s námi nevypadalo úplně dobře.“

Domácí vítězství nad Galatasaray bylo hodně důležité. Vy jste v něm zažil dvě situace – nešťastnou srážku s brankářem Muslerou a na druhý pokus proměněnou penaltu. Tušil jste, že zranění uruguayjského gólmana bude tak vážné?
„Pro mě to byl zvláštní zápas, kdybyste se měl radovat, že jste porazil takový velkoklub, jako je Galatasaray. Ale z toho, co se stalo, jsem po utkání neměl vůbec dobrý pocit. Byl jsem z toho nešťastný. Vůbec jsem netušil, že by se mohlo stát něco takového. Necítil jsem ani, že bych do Muslery narazil kolenem, proto mě v první chvíli nenapadlo, že by mohl utrpět nějaké vážné zranění. Jak začal bolestí křičet, tak jsem pochopil, že to není O. K., což se pak bohužel potvrdilo…“

Který pokutový kop byl pro vás složitější? Doma za stavu 0:0 s Galatasaray nebo ten v deváté minutě nastaveného času, kdy jste prohrávali s Antalyasporem 0:3, ale mohl jste vstřelit 100. ligový gól?
„Situace s Galatasaray byla pro mě mnohem složitější, protože dát proti němu první gól je strašně moc důležité a nedá se to vůbec srovnat s penaltou proti Antalyasporu. Ani jsem na ni nechtěl jít…“

Prý nikdo kolem vás nevěděl, že jste vstřelil jubilejní stý gól a vstoupil do Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL!
„Určitě to nikdo tady nevěděl a myslím si, že to ani dodnes neví…“

Naopak z Česka nebo od nedávných spoluhráčů jste dostal hodně gratulací. Říkal jste, že některé byly originální. Přibližte některou z nich!
„Dostal jsem spoustu gratulací přes twitter nebo přes Instagram. Moc si toho vážím a udělalo mi to velkou radost. Často byly fakt originální, někdo mi třeba do obrázku na twitteru nebo Instagramu označil starou Škodu stovku! Bylo jich hodně, co mě pobavily.“

Kdy jste si začal uvědomovat, co jste dokázal a do jaké elitní společnosti jste se navždy zařadil? Při zpáteční cestě do Rize nebo až druhý den?
„Moc jsem si to neuvědomoval. Spíš jsem byl rád, že jsem to uzavřel, že jsem dal stý ligový gól. Že to čekání mám, jak se říká, za sebou. Pak jsem dával nějaký rozhovor a někdo mi říkal, že jsem mezi Bicanem, Kopeckým, Vlčkem, Kollerem, Nezmarem, Barošem a spoustou dalších skvělých fotbalistů. Až v tu chvíli jsem si uvědomil, že i já patřím mezi opravdové legendy, kterými oni jsou. Ale dostal jsem se mezi ně nějakým zázrakem, protože se zdaleka nemůžu srovnávat se jmény, která tam jsou.“

Na dostřel máte své nedávné šéfy z Edenu – Jana Nezmara a Stanislava Vlčka!
„Oba jsou neskuteční bombarďáci! S „Nezmičem“ (Janem Nezmarem) jsem se na hřišti potkal několikrát jako soupeř, se Standou (Vlčkem) jsem si ještě dokonce zahrál ve Slavii. Zjišťoval jsem si, kolik gólů mi na ně schází, ale už jsem to zapomněl… Bylo by dobrý, kdybych je ještě překonal, ale pořád mají přede mnou náskok. Je to sice reálné, ale lehké to určitě nebude!“

Před středeční mistrovskou korunovací Slavie jste bývalým spoluhráčům nahrál vzkaz, oni pak výhru věnovali vám. Slavil jste s nimi aspoň na dálku?
„Slavil je silné slovo… Byl jsem šťastný, že to kluci dokázali, že jsou v lize nejlepší. Že přímo na hřišti Plzeň porazili a ukázali, že mají neskutečný tým. Užil jsem si oslavy přes stream, který jsem měl.“

Musel to být pro vás skvělý týden!
„Byl to pro mě úžasný týden, že jsem se dostal stovkou gólů do Klubu ligových kanonýrů a že Slavia získala titul, na kterém jsem se podílel. Akorát mi k tomu chyběl náš lepší výsledek z Antalye…“

V nedělním zápase s Denizlisporem jste si body rozdělili po remíze 2:2…
„Potřebovali jsme doma vyhrát, protože Denizlispor patří k soupeřům, kteří stejně jako my hrají o záchranu. Jenže jsme vstoupili do zápasu špatně, nevím, proč jsme se snažili hrát jako Barcelona kombinačně zezadu, když na to pochopitelně nemáme její kvalitu. První gól jsme dostali po neubráněné standardní situaci, druhý jsme si dali vlastní. Po té hrozné půlhodině jsme konečně začali používat i dlouhé nákopy za obranu soupeře a tím ji dostávali pod tlak. Hlavně jsme začali hrát do vápna a díky tomu přišlo snížení.“

Jak se zrodil váš kontaktní gól?
„Naběhl jsem si na přední tyč, kam přiletěl centr, a trefil jsem balon pod břevno.“

To byla nacvičená situace?
„Právě že ne, moc takových míčů do vápna od spoluhráčů nedostávám. Už jsem taky potřeboval po těch penaltách vstřelit gól ze hry. Hosté se pak zatáhli, spoléhali jen na brejky. Vytvořili jsme si několik šancí, ale bohužel proměnili jen jedinou. I když se nám povedlo stáhnout dvoubrankový náskok, tak remíza je pro nás ztrátou, protože jsme potřebovali získat tři body. Musíme to napravit v příštích utkáních.“  

Ve zbývajících kolech hrajete s výjimkou Fenerbahce s týmy, které rovněž bojují o záchranu – Konaysporem, Kayserisporem, Kasimpasou a Yeni Malatyasporem…
„Na začátku jara jsme měli smrtící los, teď máme pro změnu týmy z dolní poloviny tabulky. V těchto vzájemných zápase se rozhodne, jak bude vypadat pořadí po posledním kole. Musíme hlavně zvládnout zápasy doma a snažit se urvat nějaký bodík i na cizích hřištích. Pak bychom se měli zachránit. Myslím si, že to bude mazec až do posledního kola. Venku se nám sice moc nedaří, ale třeba se to povede v pravou chvíli zlomit.“

Jak moc chybí tradiční bouřlivá atmosféra na tureckých stadionech, které jsou nyní prázdné?
„Diváci samozřejmě chybějí, tady jsou fantastičtí. Na ligové zápasy jich chodí třicet-čtyřicet tisíc, takže na stadionech je skvělá a bouřlivá atmosféra. Ale s prázdným hledištěm se potýkají v celé Evropě.“

Jak to nesou fanoušci, že nemohou do hledišť? Scházejí se před stadiony?
„Nevím, jak to snášejí fanoušci v ostatních tureckých klubech, ale v Rize se nás snaží podporovat. Když jsme odjížděli z tréninkového centra, tak před bránou stály davy lidí, kteří stříleli světlice a vyprovázeli nás k utkání, na které nemohli přijít.“

Už se mimofotbalový život ve městě vrátil do dřívějších kolejích před COVID-19?
„Konečně je už to skoro v normálu, jsou otevřeny restaurace, obchody. Všechno funguje, zaplaťpánbůh, jako dřív. Jen se pořád dodržuje nošení roušek.“

Kdy se vrátíte zpátky do Prahy? Už víte, jak dlouhá bude letní dovolená?
„Do Prahy se vrátím po skončení turecké ligy 26. července, rodina odcestovala před dvěma týdny. Otázkou ale je, jak se doma dlouho zdržím, protože nevím, jak dlouhé volno budeme mít, kdy bude začínat nový ligový ročník. Vlastně nevím v tuhle chvíli nic.“

Máte smlouvu ještě na příští sezonu, platila by i v případě sestupu Rizesporu?
„Mám ji ještě na jeden rok a žádná prvoligová klauzule v ní určitě není, takže tady budu pokračovat.“

MILAN ŠKODA

Narozen: 16. ledna 1986. Výška: 190 cm. Váha: 86 kg. Stav: ženatý, manželka Tereza, synové Samuel (3) a Matias (9 měsíců). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: ČAFC Praha (1992-2000), Bohemians 1905 (2001-2012), Slavia Praha (2012-2020), Caykur Rizespor (Turecko, 2020-?). Reprezentace: 19 zápasů / 4 góly. Největší úspěchy: účast na EURO 2016 ve Francii, postup do základní skupiny Ligy mistrů (2019), postup do čtvrtfinále Evropské ligy (2019), český mistr (2017, 2019, 2020), vítěz MOL Cupu (2018, 2019), člen Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL (2020).