Milan Petržela: „Su už Plzeňák! Chci tu zůstat natrvalo…“

Milan Petržela: „Su už Plzeňák! Chci tu zůstat natrvalo…“

Žolík. Slovo, které fotbalisté nemají rádi. Ještě víc ti, kteří byli většinu kariéry zvyklí nastupovat v základní sestavě. Roli hráče, který přichází na hřiště během zápasu, aby oživil tým, jemuž teče do bot, odmítají. Záložník Viktorie Plzeň Milan Petržela není výjimka. V éře kouče Pavla Vrby patřil v Plzni mezi nejvíc vytěžované, poslední měsíce však tráví více času na lavičce než na trávníku. Dvaatřicetiletý středopolař to však bere s nadhledem, zakousl se. A věří, že bude hrát zase víc. Žene ho navíc mistrovství Evropy v příštím roce. Ve Francii chce být u toho.

Jak přijímáte roli žolíka?

„Občas slyším názory, že je někdy lepší přijít v průběhu zápasu, že protihráči jsou už unavení. Kdepak, není to nikdy lepší, chci hrát od první minuty. Mám ale dobrý pocit, že se mi utkání daří ovlivnit, dal jsem i nějaké góly. Za produktivitu jsem rád. Ovšem budu bojovat a dělat všechno pro to, abych žolíkem nebyl.“

Čím se proti tomu bojuje?

„Makat na tréninku i v zápase, i za těch pár minut trenérovi ukázat, že jsem pro mužstvo platný. To se mi teď docela daří, uvidíme, jak s tím kouč naloží. Pochvaluje si, že když přijdu na trávník, vždycky to nějakým způsobem oživím, týmu pomůžu. To je sice fajn, s rolí žolíka ale přece nikdo nemůže být spokojený.“

Jak se na tuto pozici zvyká hráči, který byl dlouhé roky zvyklý být většinou v plné permanenci?

„Není to nic příjemného. Navíc v létě přišly posily, a já mám už nějaký věk. Ale nemůžu být naštvaný, seknout se, to by byla hloupost. Beru to tak, jak to je. Snažím se mančaftu pomáhat, přestože na hřišti netrávím tolik času, kolik bych si představoval.“

Nalezl jste ideální scénář, jak si držet formu a fyzickou kondici, když pravidelně nenastupujete?

„Na tréninku se jede celý týden naplno, nikdo neví, kdo bude o víkendu hrát. To je pořád stejné. Nijak fyzicky nestrádám.“

Prý jste šel do sebe, dřete nejvíc, co jste v Plzni.

„Dávám tomu hodně. Postavil jsem se k tomu tak, že musím tvrdě dřít, abych měl formu, abych se cítil na hřiště dobře. To se mi daří. Byť gólů mohlo být o malinko víc.“

Jste vyhlášený tím, že se do spousty šancí dostanete, ovšem jen malé procento z nich proměníte. Mnozí vás nazývají paličem. Štve vás to, nebo si z toho už děláte legraci?

„Žiju s tím dobře, nikdo v kabině mi nic nepředhazuje. Když se jednou za čas něco podobného napíše, chvíli se toho někdo drží, ale pak to vyšumí. Navíc teď jsem dal pár gólů, tak palič už snad nejsem. (směje se) Teda aspoň doufám, musím to zaťukat.“

Říká se o vás, že pokud byste proměňoval alespoň každou pátou šanci, hrál byste v Realu Madrid...

„Jo, to jsem o sobě také četl. Jenže někdo klid v koncovce má, je chladnokrevný, někdo je holt zbrklejší.“

Jde na tom zapracovat?

„Nejde si říct, že od příštího týdne budu chladnokrevný a začnu dávat góly. Tak to jistě nefunguje. Nejlepší je asi nespekulovat, zavřít oči a napálit míč. Buď spadne do branky, nebo ne. Právě takhle padají góly roku.“

V české lize máte na kontě 37 branek. Je to hodně, nebo málo?

„Na ofenzivního záložníka je to určitě málo. Je to zkrátka moje slabina.“

Co by ale za takovou bilanci mnozí dali...

„To je sice možné, jenže na to, že mám skoro dvě stě osmdesát startů... To je průměrně jeden gól na sedm a půl zápasu. Což není dobrá bilance, alespoň v mých očích. Prostě žádný šlágr. Mám
dojem, že do Klubu ligových kanonýrů už to nestihnu. (směje se)“

To, co nyní zažíváte, souvisí s reprezentací. Trenér Vrba nominuje ty, kteří jsou pravidelně vytíženi v klubech. Mrzí vás hodně, že jste z národního týmu vypadl?

„V reprezentaci chce být každý, to je jasné. Výběr záleží na trenérovi, já nemůžu udělat nic víc, než že budu poctivě makat. A pokud se objevím na hřišti, abych něco předvedl. Ostatní neovlivním.
Štve mě pochopitelně, že jsem nyní chyběl v nominaci pro zápasy se Srbskem a v Polsku, ale třeba si mě pan Vrba ještě všimne.“ (směje se)

Jaké si dáváte šance na nominaci pro ME ve Francii?

„Moc procent si nedávám. Chtěl bych se do Francie podívat, zažil jsem uplynulé mistrovství Evropy, bylo to něco neuvěřitelného. Ještě jednou bych si to chtěl užít. Je to můj tajný sen. Ale asi je ještě o tom spekulovat, turnaj je až za dlouho. Trenér Vrba dá na momentální formu, na jaře se situace může příznivě naklonit a třeba na šampionát pojedu.“

Jistě by vám pomohlo, kdybyste se na jaře blýskl na mezinárodní scéně. Ovšem Plzeň má k postupu do vyřazovací části Evropské ligy daleko. Proč se vám ve skupině nedaří?

„O Villarrealu se nemá cenu bavit, hraje špičku španělské ligy, má obrovskou kvalitu. A na Rapid jsme narazili zrovna v období, kdy měl fazonu. Vždyť málem přešel přes Šachtar Doněck do Ligy mistrů, předtím vyřadil Ajax ve třetím předkole. Navíc si myslím, že jsme měli v domácím utkání s ním velkou smůlu.“

Některá média tvrdí, že Plzni utíká Evropa. Souhlasíte?

„Nemyslím si. Mančafty v evropských pohárech jsou vyrovnané. Někdo vyšle za zápas dvacet střel, trefí tyč, břevno, gól ale nedá. Naopak ho vstřelí soupeř, který vypálí pětkrát. Fotbalově nebo herně nás Rapid doma nepřehrál, měl víc štěstí. Sedmdesát minut jsme ho mačkali. Po vyrovnání nevěděli, kam dřív skočit, ve vzduchu visel druhý gól. Jenže pak borec od nich uklouzl a dal neuvěřitelný gól. Je to prostě částečně i o štěstí.“

Nakolik je reálné, aby Plzeň ze skupiny postoupila?

„Myslím, že naděje je pouze minimální. Budeme chtít zbývající zápasy odehrát se ctí, vyhrát je, ale šance na postup je malinkatá. Rozhodující duel byl ten doma s Rapidem, pokud bychom vyhráli, byli bychom ve hře. Tahle už to bude poměrně složité.“

Během kariéry jste si vyzkoušel zahraniční angažmá v německém Augsburgu. Máte ještě touhu se do ciziny jednou vrátit?

„Je mi dvaatřicet, myslím, že je pro mě cizina spíš uzavřená záležitost. Neříkám, že se nemůže nic objevit, bylo by i hezké ukončit kariéru venku, ale dneska je všude hráčů hromady. Manažeři se dívají na věk, kdo je perspektivní. To já už nejsem.“

Dohrajete tedy kariéru ve Viktorii? Nedávno jste s klubem prodloužil smlouvu do léta 2017.

„Byl bych rád, pokud by to tak dopadlo. Plzeň má však obrovské ambice, nebude to lehké, musí se vás držet forma. Pokud se mi bude dařit, zůstanu, pokud ne, možná mě pošlou jinam a koupí si
jiného hráče. Tak to ve fotbale chodí.“

Zažil jste prakticky kompletní zlatou plzeňskou éru. Je těžké udržet vysoko nasazenou laťku?

„Strašně moc. Předtím jsme měli lauf, na co jsme sáhli, to nám vyšlo. Byla to taková vlna, kterou nikdo nemohl zastavit. Dařilo se nám v lize, v pohárech, teď je to prostě těžší. Hráli jsme naslepo, Horvi věděl, že jsme na lajně, kopl tam míč, měl jsem ho vzápětí u nohy. Všechno sedělo. Zákonitě však dochází k obměně kádru, navíc nemládneme...“

Mnozí vaši spoluhráči plánují, ač z Plzně nepocházejí, že se ve městě usadí natrvalo. Jak to máte vy?

„Stejně, jako oni. Už jsem si tu zařídil trvalé bydliště. A v šatně říkám, že už su Plzeňák. (směje se) Počítám, že po kariéře v Plzni zůstanu. Pokud by se našla práce u fotbalu, bylo by to úplně ideální.“

Chytáte aspoň trochu plzeňský přízvuk?

„Kdepak, spíš si z toho dělám legraci. Někdy řeknu nějakou hlášku v plzeňském dialektu, ovšem pořád valím svoji moravštinu. Takové to místní Japa je to možný, to mi z pusy nende. Hlavní je, že mi kluci rozumí.“

MILAN PETRŽELA

Narozen: 19. června 1983. Výška: 175 cm. Váha: 63 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Jitka. Hráčská kariéra: Petra Drnovice (1993-1995), Rostex Vyškov (1995-1996), Zeman Brno (1996-1999), FK Drnovice (1999-2003), 1. FC Slovácko (2003-2006), Sparta Praha (2006-2007), FK Jablonec (2007), Viktoria Plzeň (2007-2012), FC Augsburg (Německo, 2012 – 2013), Viktoria Plzeň (2013-?). Reprezentace: 16 zápasů / žádný gól. Česká liga: 277 zápasů / 37 branek. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, mistr české ligy (2011, 2015), vítěz Ondrášovka Cupu (2010), postup do základní části Ligy mistrů (2011, 2013), postup do osmifinále Evropské ligy (2014).