Michal Papadopulos: „Jednu sezonu bych ještě zvládnul!“

Michal Papadopulos: „Jednu sezonu bych ještě zvládnul!“

Po dlouhých týdnech konečně s míčem u nohy. Český útočník MICHAL PAPADOPULOS se od pondělí připravuje s Koronou Kielce zase na hřišti. Zatím v omezeném režimu, brzy by ale měl být celý tým na trávníku kompletní. Také v Polsku věří, že nejvyšší soutěž i přes pandemii koronaviru dohrají.

Jaká je pravděpodobnost, že by polská liga mohla pokračovat?

„V Polsku byla nyní dvoutýdenní izolace. V pondělí všichni prvoligoví hráči podstoupili testy na koronavirus, rozběhly se tréninky v šestičlenných skupinkách. Existuje plán, že soutěž by se mohla znovu rozběhnout na konci května. Ale může se pochopitelně všechno změnit, nikdo neví, co přinesou další týdny. I když zprávy z Polska jsou nyní pozitivní. Věřím, že se karta obrací.“

Izolace znamená, že jste si ani nemohl zaběhat?

„Museli jsme být doma, venku člověk mohl strávit maximálně půl hodiny. Musel za tu dobu stihnout nákup a návrat domů. Z klubu jsem měl individuální plán, snažil jsem se ho plnit. Před izolací jsem se připravoval venku, i když jedno období to bylo komplikované. Na začátku dubna bylo zakázáno běhat v parku i po lese. Z klubu nám bylo ře

eno, že nás nikdo běhat nenutí, že jedeme na vlastní zodpovědnost. Pokuta totiž byla mastná. Proto jsem chodil brzo ráno, kdy v parku nikdo nebyl. Riskoval jsem, ale dalo se.“

Těšíte se na míč?

„Strašně moc. Dlouho jsem ho neviděl, neměl ho u nohy. Těším se také, až s balonem dostaneme pořádně do těla. Venku bez míče jsem se naběhal až až, už mě to přestalo bavit. Fyzioterapeuti na nás apelují, abychom se hodně protahovali a lpěli na regeneraci. Aby nenastala zranění, až vletíme po hlavě do ostrých zápasů.“

Do Korony jste přestoupil v létě z Gliwic, se kterými jste získal mistrovský titul. V novém klubu ale zažíváte boj o záchranu...

„Jo, je to trochu extrém. Ale nic si nevy

ítám. Tým nemáme vůbec špatný, bohužel jsme nechytili začátek sezony. Velkým problémem je, že dáváme málo gólů. Ale takový je fotbal, jednou jste nahoře, jednou dole.“

Proč jste vlastně nezůstal v Gliwicích?

„Vedení chtělo, abych zůstal. Nicméně nebylo schopné vyjádřit se konkrétně. Získal se titul, všichni oslavovali, nikdo nic neřešil. Myslel jsem, že přijdou s nabídkou, ale pořád jsem slyšel: Počkej, počkej. Přece jen, bylo mi čtyřiatřicet, nechtěl jsem riskovat, že mi na konci přestupního období řeknou: Koupili jsme mladšího útočníka. A já bych neměl nic. Zvolil jsem jistotu, než bych vyčkával.“

Vydržíte v Koroně i další sezonu?

„Kontrakt mi končí na konci této sezony, mám ale opci na další rok za odehrané zápasy. Pokud se bude pokračovat, podmínku splním. Ale jestli se bude hrát, nikdo neví. Uvidíme. Cítím se pořád dobře, ještě jednu sezonu bych zvládnul.“

V zahraničí jste, kromě ročního působení v Mladé Boleslavi, čtrnáctou sezonu. Z toho osmý rok v Polsku. Svěd

í vám tamní prostředí?

„Už ta délka angažmá v Polsku mluví za všechno. Udělal jsem si tu nějaké jméno, respekt. Poláci jsou také slovanský národ, navíc mi pomáhá, že jsem blízko domova. Když jsem hrál v Gliwicích, bydlel jsem v Ostravě, dojížděl jsem každý den na tréninky.“

Spousta lidí vás má možná stále zafixovaného jako mladého nadějného teenagera, který v osmnácti zamířil do Arsenalu...

„Arsenal, to už je hodně dávno. (směje se) Ještě nebilancuju, ale když se ohlédnu zpátky, fotbalová kariéra utekla strašně rychle. Přijde mi jako včera, když jsem coby šestnáctiletý dorazil do áčka Baníku. Teď mi je pětatřicet, a bavím se o možná posledním roce kariéry. Ale letí i život.“

Byla pro vás vždycky priorita, hrát v zahraničí?

„Když jsem byl mladší, jít do ciziny pro mě bylo prioritou. Pokud jsem se chtěl zlepšovat, musel jsem jít ven, kde je větší konkurence. To mě v mládí hodně hnalo. Před třemi lety jsem se mohl vrátit do Česka, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat v Polsku. Byl jsem už ve věku, kdy se mi nechtělo zvykat si na něco nového.“

Působil jste v Anglii, Německu, Nizozemsku, v Rusku a v Polsku. Ve které zemi vám bylo nejlíp?

„Všude jsem si život snažil užít. Ale když mám vybrat jednu zemi, strašně mi přirostlo k srdci Holandsko. Po životní i fotbalové stránce. Holanďani jsou vstřícní, v pohodě. Žijí si takový klidný, venkovský život. V Heerenveenu jsem měl všude blízko, kolem je plno golfových hřišť i kanálů, mohl jsem se projet na lodi. Kromě kopců tam bylo všechno. (směje se) Každá země ale měla svoje kouzlo. I život v Rusku byl hezký, na něj nedáme se ženou dopustit. Ale jednička je Holandsko.“

Využijete po kariéře znalost několika jazyků?

„To je první, co mi napadne. Mluvím plynně pěti jazyky. Nemám sice vysokou školu, ale myslím, že zkušenostmi a jazykovým vybavením, bych mohl být někde platný. Konkrétní rozhodnutí ve mně zatím nedozrálo, zatím dávám všechno fotbalu. Až s ním skončím, přeorientuju se na nový život.“

MICHAL PAPADOPULOS

Narozen: 14. dubna 1985. Výška: 183 cm. Váha: 79 kg. Stav: ženatý, manželka Simona, dcera Vanessa (3,5 roku). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: Baník Ostrava (1992-2003), Arsenal (2003-2004), Baník Ostrava (2004-2006), Leverkusen (2006-2008), Cottbus (2008), Mladá Boleslav (2008-2009), Heerenveen (2009-2011), Žemčužina Soči (2011), Rostov (2011-2012), Lubin (2012-2017), Gliwice (2017-?), Korona Kielce (2019-?). Česká liga: 80 zápasů / 19 gólů. Polská liga: 199 / 40. Reprezentace: 6 / 0. Největší úspěchy: vítěz polské ligy (2019), vítěz českého poháru (2005), účastník EURO „21“ (2007).