Michal Kadlec: „Na elitní šestku máme!“

Michal Kadlec: „Na elitní šestku máme!“

Překonal svého slavného otce Miroslava, kapitána vicemistrů Evropy z Anglie 1996, v počtu reprezentačních startů i účastech na šampionátech. Na rozdíl od něj se však MICHAL KADLEC vrátil do rodného Uherského Hradiště i fotbalově, neboť Slovácko se zabydlelo mezi prvoligovou elitou. V této sezoně je pětatřicetiletý zkušený stoper jedním z pilířů týmu, který díky výtečnému podzimu, kdy porazilo dvakrát Plzeň a na Letné pražskou Spartu, překvapivě bojuje o místo mezi elitní šestkou!

Ve Spartě jste v součtu dvou období prožil nejvíc ligových sezon. Měl jste platný kontrakt na Letné, ale klub s vámi v létě 2018 přestal počítat. Jak jste to tehdy nesl?

Trochu jsem s tím počítal, protože jsem moc herních příležitostí nedostával, i když se ve stoperské dvojici pořád hráči protáčeli. To vlastně trvá ve Spartě dodnes… Tehdejší sportovní ředitel pan Ščasný mi oznámil, že chtějí s trenérem Hapalem, kterého pak sám nahradil hned po prvním kole, dávat v nové sezoně šanci mladším hráčům. To, že mi ji předtím nedali, mě mrzelo asi ze všeho nejvíc.“

Plánoval jste, že fotbalovou kariéru zakončíte doma v Uherském Hradišti?

Říkal jsem si, že by to bylo fajn, ale nevěděl jsem, kdy se doopravdy vrátím. Když jsem rozvázal smlouvu se Spartou, byl jsem volný hráč. Se Slováckem jsem byl v kontaktu a rychle jsme domluvili.“

Hrával jste ve špičkových klubech, žil ve velkoměstech. Jak jste se s touto zásadní změnou vyrovnával?

Vždycky jsem se do Hradiště rád vracel. Bydlel jsem v Kolíně nad Rýnem, Istanbulu a samozřejmě v Praze, a když jsem byl třeba o dovolené pár dnů doma, tak jsem se dostal do pohody a klidu, což mi v těch milionových velkoměstech často scházelo, tam je člověk pod permanentním tlakem. Platilo to i o fotbalových klubech, za které jsem hrával.“

Našel jste si rychle v kabině nějakou spřízněnou duši?

Nepřišel jsem do neznámého prostředí. Znal jsem vedení klubu, Petra Pojezného, „Šumiho“ (Veliče Šumolikoskiho). Proti kouči Kordulovi jsem hrával, když ještě kopal za Jablonec. Jeho asistenti mi dělali trenéry na mojí každoroční letní škole, kterou pořádám už přes deset let pro děti. S dalšími kluky jsem se ve městě potkával nebo jsme proti sobě v lize nastupovali. Pamatuji si také otevírání nového stadionu.“

Nezavzpomínáte občas s dalším navrátilcem Milanem Petrželou na společně prožité slavné ligové a reprezentační bitvy?

Občas si to připomeneme, víc však zápasy nároďáku, především EURO 2012 v Polsku, kde se sešla skvělá parta, která táhla za jeden provaz. Nedám dopustit na trenéra Bílka, který byl po celou dobu kritizovaný médii i fanoušky. My jsme také dostávali za uši, to byl i jeden z důvodů, že jsme se takhle vnitřně semkli. Sice jsme v prvním zápase ve skupině dostali čtyřku od Rusů, ale nakonec jsme postoupili do čtvrtfinále.“

V posledním zápase s domácími Poláky jste při vedení 1:0 zachránil postup, když jste v nastaveném čase akrobatickým zákrokem na brankové čáře zaskočil za už překonaného Petra Čecha!

Povedlo se mi být ve správný čas na správném místě.“

Naopak na svém třetím evropském šampionátu v roce 2016 ve Francii jste překvapivě zůstal jen v roli náhradníka…

Když trenér Vrba před šampionátem říkal do médií, že kostru týmu budou tvořit hráči, kteří pravidelně nastupovali v kvalifikaci, tak jsem se mezi ně počítal. Místo mě ale hrál ve stoperské dvojici „Hubňa“ (Roman Hubník), který v kvalifikaci nekopal, ale to není nic proti němu. Patřil jsem k těm služebně nejstarším hráčům, tak jsem očekával, že mi to trenér aspoň oznámí, že se rozhodl jinak. Nic takového se ale nestalo a hodně dlouho mě to mrzelo. Myslel jsem, že třeba nastoupím v posledním zápase ve skupině proti Turecku, zvlášť když jsem v jejich Superlize hrával za Fenerbahce, ale zase jsem zůstal jen na lavičce náhradníků…“

Sledujete na dálku sparťanské výkony a výsledky?

Když jsem byl v Leverkusenu nebo potom ve Fenerbahce, tak jsem se vždycky zajímal, jak hrálo Slovácko a Sparta. Teď už sleduji pochopitelně jen sparťany. Řekl bych, že se to pořád opakuje. Před sezonou nebo její druhou polovinou se mluví o velkých očekáváních a cílech, ale realita na trávníku pak vypadá jinak. V téhle sezoně prohrála Sparta na podzim úvodní ligové utkání na Letné s námi a teď na jaře stejným výsledkem doma i s Libercem.“

Po návratu do Slovácka vás poměrně často limitovaly zdravotní problémy, které jste měl i na začátku této sezony…

V letní přípravě mi v jednom zápase protihráč prošlápl pravý kotník, ve kterém jsem měl natržené vazy. Proto jsem taky nehrál na Letné se Spartou. Když jsem se dal zdravotně do kupy, odehrál jsem všechna ligová utkání, chyběl jsem jen s Opavou kvůli čtyřem žlutým kartám.“

Co bylo podle vás hlavním faktorem nečekaně úspěšného podzimu?

Myslím si, že si herně i vnitřně mančaft sedl, je to samozřejmě i velká zásluha trenéra Svědíka. Dvakrát jsme porazili Plzeň a jednou Spartu, což je devět neplánovaných bodů. A mohli jsme jich mít ještě víc, kdybychom zvládli některé další zápasy dotáhnout do úspěšného konce. Ale i tak to na Slovácko byla spousta bodů. Pro mě osobně je to ohromný bonus, se kterým jsem moc nepočítal, že hrajeme v horní polovině tabulky, jak jsem byl zvyklý, a ne pouze o záchranu v lize.“

Slovácko bylo v zimní přípravě dvakrát na soustředění v zahraničí. Vyhovoval vám tento model?

Přivítal jsem to, protože moc nemusím umělé trávníky. Bývají nejrůznější kvality, musíte se na nich jinak pohybovat, balon má také úplně odlišný odskok, také riziko nějakého zranění je podstatně vyšší. Na obou soustředěních jsme trénovali a hráli přípravné zápasy na trávě. Nejdřív v chorvatském Umagu, odkud jsme se vrátili domů, a pak jsme ještě vyrazili do turecké Antalye.“

Sobotní domácí zápas s Baníkem rozhodla hlavička ostravského stopera Jakuba Pokorného, který stál zády k brance Slovácka. Nechalo se jí zabránit?

Byl to gól z ničeho, odvrátili jsme standardku za vápno, odkud přiletěl z levé strany další centr. Ostravský stoper byl zády k naší brance, měl k němu nejblíž „Dvořka“ (Pavel Dvořák), za kterým jsem teprve stál já. Stačilo jít s ním do souboje, aby neměl čas hlavičkovat. Takhle lízl balon, který zapadl pod břevno. Myslím si, že by utkání spíš slušela bezbranková remíza, i když Baník je v současné době po všech stránkách jinde než Slovácko, ani nehrálo roli, že měl čtyři vykartované hráče ze základní sestavy. Škoda, že jsme aspoň na bod nedosáhli, byl skoro vyprodaný stadion, chtěli jsme udělat našim fanouškům dobrým výsledkem radost.“

Prý byl trávník hodně suchý…

To je fakt, bylo hodně složité, skoro nemožné na něm hrát po zemi nebo kombinovat, proto většina míčů létala vzduchem, což nám moc nevyhovovalo. Také šancí na obou stranách bylo minimum, stoprocentní prakticky žádné.“

Nyní jedete do Mladé Boleslavi, která v pátek inkasovala „trojku“ na hřišti českobudějovického nováčka!

Každý zápas je jiný. Určitě taky čekali, že uhrají s Dynamem lepší výsledek, o to víc se budou snažit porážku doma odčinit. My tam pojedeme se stejným cílem – smazat bodovou ztrátu s Baníkem.“

Bolka“ je podobně jako Baník dalším týmem, který chce být v elitní šestce. Vmáčkne se do ní i Slovácko?

Na první šestku rozhodně máme! Pokud nepočítám výbuch v Jablonci, kde jsme dostali šest gólů a polovinu z nich v úplném závěru, tak nás na podzim přehrála jen Slavia. S ostatními týmy jsme absolvovali naprosto vyrovnané partie, proto si do zbývajících kol základní části ligy věříme, že to zvládneme.“

V dalším domácím duelu budete hostit právě mistrovskou Slavii, která v nedělním vršovickém derby v „Ďolíčku“ nečekaně přišla o dosavadní neporazitelnost!

Bohemka ukázala, že se i s mistrem, který byl v derby jasným favoritem a míří za obhajobou titulu, nechá hrát, a hlavně uhrát dobrý výsledek. Budeme se o to také doma maximálně snažit.“

Na jak dlouho máte v klubu smlouvu?

Do letošního června. Už jsme se s vedením bavili na tohle téma. Na jednu sezonu, pokud bude sloužit zdraví, bych se ještě cítil.“

V prosinci vám bylo pětatřicet, váš otec hrával nejvyšší soutěž ještě v 38 letech v Brně!

Třeba taky tak dlouho v lize vydržím, kromě zdraví bude záležet i na tom, abych byl pro mančaft v lize platným hráčem. Chtěl bych časem vzít malého s sebou na stadion v Hradišti, jako jsem to před lety zažil já coby malý kluk s tátou, aby si tu atmosféru v kabinách a na hřišti zapamatoval.“

Takže v budoucnu další pokračovatel rodinné fotbalové dynastie Kadleců?

Uvidíme, každopádně monogram „MK“ pokračuje. Ale synovi od malička říkáme anglicky „Majkl“, aby se to nepletlo se mnou.“

Probíráte s otcem pravidelně i fotbal?

Bydlíme nedaleko od sebe, takže se poměrně často potkáváme, pokud není táta třeba v Praze nebo v zahraničí, protože má v manažerské agentuře Sport Invest na starost fotbalové věci v německy mluvících zemích. V neděli odpoledne jsme u našich taky byli na návštěvě, malý se tam vždycky prospí, tak jsme samozřejmě probrali i sobotní zápas s Baníkem. Viděl ho podobně jako já.“

Nehodláte jít v jeho šlépějích, až pověsíte kopačky na hřebík?

Zatím to, co budu dělat po skončení kariéry, neřeším. Ale asi by mě bavilo pracovat jako funkcionář v managementu ve Slovácku, nebo třeba jít do Sport Investu, který mě po celou dobu zastupuje.“

MICHAL KADLEC

Narozen: 13. prosince 1984. Výška: 183 cm. Váha: 73 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Klára, syn Michael (3 měsíce). Fotbalový post: obránce. Hráčská kariéra: SV Avsenborn (Německo, 1991-1993), 1. FC Kaiserslautern (Německo, 1993-1998), Slovácká Slavia/FC Synot (1998-2000), 1. FC Synot/1. FC Slovácko (2000-2004), AC Sparta Praha (2004-2008), Bayer 04 Leverkusen (Německo, 2008-2013), Fenerbahce SK (Turecko, 2013-2016), AC Sparta Praha (2016-2018), 1. FC Slovácko (2018-?). Reprezentace: 67 zápasů / 8 gólů. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2008 v Rakousku a Švýcarsku, účast na EURO 2016 ve Francii, účast na mistrovství Evropy hráčů do 21 let (Nizozemsko 2007), bronz z mistrovství Evropy hráčů do 19 let (Lichtenštejnsko 2003), mistr české ligy (2005, 2007), mistr turecké ligy (2014), vicemistr německé bundesligy (2011), vítěz Poháru ČMFS (2006, 2007, 2008), vítěz tureckého Superpoháru (2014).