Michael Krmenčík: „Za belgický titul jsem moc rád!“

Michael Krmenčík: „Za belgický titul jsem moc rád!“

Mistrovský titul číslo čtyři. Po třech triumfech s Plzní se stal reprezentační útočník MICHAEL KRMENČÍK belgickým šampionem. Kluby Jupiler Pro League v pátek definitivně odhlasovaly předčasné ukončení sezony kvůli pandemii koronaviru, zároveň potvrdily Bruggy mistrem. Kolo před koncem základní části vedly soutěž o plných 15 bodů.

Jak se cítíte jako belgický mistr?

„Do přerušení soutěže jsem byl v Bruggách necelé dva měsíce, odehrál jsem šest zápasů v lize plus jeden v Belgickém poháru. Tak trochu jsem k titulu přišel jako slepý k houslím, ale jsem za tuhle trofej moc rád. Už mi ji nikdo nevezme. Zpochybnění rozhodnutí ohledně titulu jsem žádné nezaznamenal. Vlastně ani být nemůžou. Vedli jsme o patnáct bodů, mistři jsme zaslouženě.“

Definitivní rozhodnutí o ukončení soutěže se několikrát oddalovalo. Nicméně, počítal jste spíš s variantou, že se dál hrát nebude?

„Belgie je koronavirem hodně zasažená. Nečekal jsem tedy, že by liga dál pokračovala. Vzhledem k rozsahu pandemie je dobře, že byla ukončená.“

Nemrzí vás, že jste titul nemohli oslavit?

„Období koronaviru je celkově zvláštní, neobvyklá je spousta věcí. Oslavu jsme ale přece jen malinkou měli. V neděli jsme se sjeli do tréninkového centra, fanoušci s námi mohli být prostřednictvím Facebooku. Prezident klubu a trenér nám poděkovali, potom jsme se fotili s pohárem. Ve hře je ale stále double. Možná se bude hrát finále Belgického poháru. Do konce července se nesmí v Belgii pořádat akce s větším počtem lidí, finále připadá v úvahu v srpnu.“

Čekají vás tedy minimálně další dva a půl měsíce bez ostrého zápasu. Závidíte hráčům v bundeslize, která se o víkendu rozeběhla?

„Koukal jsem se na sestřihy. Bez diváků jsou zápasy divné. Neslané, nemastné. Na lavičkách seděli hráči metr a půl od sebe, část náhradníků dokonce na tribuně, protože se na lavičku v tomto režimu nevešli. V nadsázce, přišlo mi, jako když hrajete přípravný zápas s Rokycany. Ale na druhou stranu se aspoň hraje.“

Do „práce“ půjdou brzy i vaši bývalí spoluhráči z Plzně. Budete je sledovat?

„Stoprocentně. Je dobře, že kluci budou mít zápasový rytmus, že už nemusí jenom běhat. Jsou natěšení, hladoví. V prvních kolech na jaře smazali z náskoku Slavie polovinu, budou ji stíhat dál. Z vlastní zkušenosti vím, že není jednouché držet náskok. Když jsme šli s Plzní za posledním titulem, Slavia nám šlapala na paty. Není nic příjemného mít hladového vlka za zadkem.“

Gratulovali vám viktoriáni k belgickému titulu?

„Psali mi už na konci března, kdy byla belgická liga ukončená neoficiálně. Odpovídal jsem jim, že to ještě není definitivní. Takže teď jim zpětně děkuju. Píšeme si s klukama často. Vím, jak trénovali při karanténě, i jak teď hráli přípravné zápasy. Myslím, že jsem dobře informovaný.“(směje se)

Dostával jste v Bruggách v době karantény do těla víc než oni?

„Běhal jsem víc. Takhle dobře fyzicky jsem se ještě nikdy necítil. Kdyby mi teď řekli, že mám odběhnout maratón, klidně do toho jdu. Každý den jsme museli dávat report, jak jsme se při tréninku cítili. Jestli se nám zdál lehký nebo těžký. Já pořád psal, že těžký. Průměrně jsem naběhal denně deset kilometrů. K tomu jsem jezdil na rotopedu, z klubu nám je dovezli až domů. Ráno jsem se na něm rozcvičil, po výběhu jsem dvacet minut vyjížděl únavu. Koukal jsem na televizi a šlapal jako Quintana.“

Máte v Bruggách rodinu, tedy manželku Denisu a dcerky Claudii s Melanií?

„Jsou v Belgii všechny se mnou, jsem šťastný. Je tu také tchýně. Vím, co se o tchýních povídá, ale ta moje je skvělá. Pomáhá nám s dětmi, ženě i s vařením. Když cítím, že jsem unavený, můžu si zalézt a hoďku si schrupnout.“

Takže v kuchyni jste v době karantény nepomáhal?

„Co zvládnu, jsou míchaná vajíčka k snídani. Jinak kuchyni nechávám na ženských. Vařili nám ale pořád v tréninkovém centru. Když jsem chtěl, zajel jsem si pro jídlo tam, donesli mi ho až do auta. V klubu se celkově fantasticky starají. Když potřebuji doplňky stravy, přivezou mi je také až domů. Perfektní je samotné tréninkové centrum. Navštívil jsem zamlada kemp Manchesteru City, v Bruggách je ale ještě o level výš. Čtyři hřiště, dvě pro áčko, dvě pro béčko. Hlavní budova je velká jako půlka plzeňského stadionu, jsou tam všemožné špičkové přístroje, které pomáhají v tréninkovém procesu nebo v prevenci proti zranění. Jsem nadšený, jak klub funguje.“

Adaptoval jste se rychle?

„Mančaft mě přijal výborně. Spíš jde o to, abych navykl na zdejší způsob tréninku a fotbalu. Tahle neplánovaná přestávka mi určitě pomůže. Přišel jsem do Brugg v době, kdy jsme měli v Plzni ještě zimní přípravu, začátky zákonitě nebyly lehké. Těší mě, že dělám velké pokroky v angličtině. Mám výuku třikrát týdně přes aplikaci, drtíme se s manželkou. Myslím, že za dva měsíce budu moct vést hovor s klukama v kabině, abych tam mohl střihnout i nějaký vtípek.“

Je těžké se v Bruggách prosadit?

„V každém takovém klubu je nadstandardní kádr, konkurence je obrovská. Je nás dohromady šest útočníků, byť někteří nastupují na kraji zálohy. A tréninky? Neskutečná jízda. V Česku se odehrál zápas, pak bylo třeba volno. Tady vůbec není šance si oddechnout. Pokud dobře netrénujete, nehrajete.“

Takže hodně tvrdé.

„Přestoupil jsem do klubu, kde se chci prosadit. A také se prosadím. Belgická a česká liga se nedají příliš srovnat. Po příchodu do Brugg jsem vážil třiadevadesát, za dva měsíce jsem zhubnul sedm kilo. Cítím se o mnoho líp. Připravují si mě, abych byl ve stavu, v jakém si oni představují. Musím říct, že všechno vychází, cítím se výborně. Začátek ale nebyl jednoduchý.“

Pral jste se i se změnou prostředí?

„Nebudu lhát, pral. Není sranda se se vším novým kolem sebe vyrovnat. Když jsem přestoupil, mohl jsem jen odhadovat, co si kluci mezi sebou povídají. Jasně, taky mi chybí kafíčka s Limbou, Milanem Petrželou, Hubňou (Hubník), Kopim (Kopic). Ale vybral jsem si tuto cestu, chci se posunout výš. Kafe si dám doma s manželkou.“

Ke komu máte v týmu nejblíž? K bývalým slávistům Simonu Delimu a Eduardu Sobolovi?

„Vycházím dobře úplně se všemi kluky, v Bruggách je skvělá kabina. Pochopitelně k Simonovi a Edovi mám přece jen o něco blíž, oba mluví česky. Hlavně Simon mi se vším hodně pomáhá. Vzpomínám si na tvrdé souboje s ním, když jsme s Plzní hráli proti Slavii. Zatím na ně mezi námi nepřišla řeč, ale stály za to.“

Jste v kontaktu s bývalým plzeňským parťákem Patrikem Hrošovským, který kope v Genku?

„S Páťou jsme se před pandemií dokonce dvakrát viděli. Před čtrnácti dny se stal poprvé otcem, narodil se mu syn. Prožíval jsem to všechno s ním. Gratuloval jsem mu po telefonu. Slíbili jsme si, že až se situace zklidní, přijedu za ním do Genku.“

Udělil jste mu rodičovské rady?

„Páťa se ptal, co a jak. Říkám mu: Hele, nejsem zastáncem toho, abych komukoli radil, jak vychovávat děti. Dělejte si to podle sebe, ale ať jsou dobře vychované.“

MICHAEL KRMENČÍK

Narozen: 15. března 1993. Výška: 187 cm. Váha: 79 kg. Stav: ženatý, manželka Denisa, dcery Claudia (2 roky) a Melania (5 měsíců). Fotbalový post: útočník. Česká liga: 127 zápasů / 54 gólů. Reprezentace: 23 / 8. Hráčská kariéra: Baník Sokolov (2001-2006), Viktoria Plzeň (2006-2012), Čáslav (2012-2013), Vlašim (2013), Baník Ostrava (2014), Dukla Praha (2015), Viktoria Plzeň (2016-2020), Club Bruggy (2020-?). Největší úspěchy: postup do základní skupiny Ligy mistrů (2018), vítěz české ligy (2011, 2016, 2018), vítěz českého Superpoháru (2011), nejlepší střelec podzimní části HET ligy (2017), člen reprezentačních týmů U18, U19, U20, U21.