Matěj Vydra: „Do soubojů nevletím hlava nehlava!“

Matěj Vydra: „Do soubojů nevletím hlava nehlava!“

Po dvou letech opět oblékl reprezentační dres, a i když gólově nepotvrdil primát nejlepšího kanonýra posledního ročníku Championship, byl MATĚJ VYDRA přínosem pro českou ofenzívu. Šestadvacetiletý forvard , ostřílený několika sezonami na anglických trávnících , prokázal v těžkých venkovních zápasech Ligy národů na Slovensku a Ukrajině přímočarý tah na branku a důraz v osobních soubojích, třebaže ho nový trenér Jaroslav Šilhavý zařadil v základní sestavě na nezvyklý post pravého křídelníka.

Po dvou letech jste se znovu objevil v českém národním týmu. Byl v něm někdo, koho jste předtím neznal?

„Znal jsem všechny kluky, věděl jsem, o koho jde. Ale potkal jsem se na srazu poprvé třeba s Tondou Barákem nebo Jakubem Janktem.“

Řada hráčů mluvila o zlepšené komunikaci i atmosféře v reprezentaci. Cítil jste to podobně?

„Když o tom mluvili ti, kteří v poslední době pravidelně jezdili na nároďák, tak to asi bude pravda. Myslím si, že to bylo vidět i na hřišti. Reprezentace byla kritizovaná, že je bez srdce, na Slovensku i na Ukrajině jsme hráli jako mančaft srdcem, i když se to výsledkově projevilo jen v Trnavě.“

V Trnavě jste dvakrát pořádně protáhl brankáře Dúbravku, která z těchto ran byla víc gólová?

„Ta první po rohovém kopu. Vyšší kluci šli do vápna na hlavičku, já jsem zůstal nachystaný na odražené míče za vápnem. Napálil jsem ho docela přesně, proletěl klubkem hráčů. „Krmelec“ (Michael Krmenčík) mi říkal, že se balonu na poslední chvíli uhnul. Dúbravka toho asi moc neviděl, ale stihl ho vyškrábnout na tyč. Bylo by fajn, dát hned v prvním zápase po dvou letech pauzy gól! Škoda, že pak Součkova dorážka šla nad břevno. Kdybychom šli do vedení, naše hra by se víc uklidnila.“

Po přestávce jste měl naopak poměrně dost času zamířit, chvíli to ale vypadalo, že ještě hledáte některého z nabíhajících spoluhráčů!

„Byl jsem v tu chvíli co do postavení naším nejvyšším hráčem, proto jsem se rozhlížel, jestli někdo zezadu nenabíhá. Zprava jsem uviděl Bořka Dočkala, ale protože jsem byl na středu branky, tak jsem vypálil. Bohužel Martin (Dúbravka) mě opět s pomocí tyče vychytal…“

Po zápase jste spolu krátce mluvili. Co jste řešili? Ligu národů nebo Premier League?

„Říkal jsem mu z legrace, že si tyhle dva zákroky mohl schovat na Premier League, že by to Newcastle moc potřeboval…“

V osobních soubojích se slovenskými obránci se vám náramně hodila dlouholetá průprava z anglických trávníků!

„Jsem zvyklý hlavně ze zápasů Championship, že proti mně nastupují urostlí stopeři, kteří mají většinou o dost centimetrů navrch. Snažím se vždycky především vybojovat míč, proto do soubojů chodím, ale ne, že bych do nich vletěl hlava nehlava…“

V Charkově jste také nastoupil v základní sestavě, ale měl jste i hodně defenzivních úkolů…

„Ukrajinci hráli chytře, dost možná se poučili z našeho zápasu na Slovensku a viděli, že směrem dozadu nejsem tak důsledný obranář. Proto se Konopljanka stahoval od čáry do středu a do tohoto prostoru nabíhal levý obránce, se kterým jsem musel mazat zpátky. Možná jsme na to mohli zareagovat, že bych chodil víc do středu a přebíral ho Theo (Gebre Selassie).“ 

Co podle vás rozhodlo, že jste se z Ukrajiny vraceli s prázdnou?

„V první půli jsme nevyužili velmi dobré šance, které jsme si vypracovali. Kdyby Jakub Jankto svůj nájezd proměnil a vedli jsme 1:0, hra by pak vypadala úplně jinak. Ukrajinci by ji museli víc otevřít a pro nás by bylo jednodušší se dostávat do brejkových situací. Po vedoucím gólu těsně před pauzou se už ve druhé půli nemuseli překotně tlačit do ofenzívy, snažili se hlavně držet a kontrolovat míč.“

Nehrál jste úplně na svém obvyklém postu jako v anglických klubech, bylo složité se adaptovat?

„Jsem zvyklý hrávat pod hrotem, kde mám hodně volného prostoru. Trenér mě potřeboval na pravém křídle, odkud se nechá také zaběhnout do středu hřiště. Snažil jsem se být pro mančaft co nejplatnější v obou zápasech, kdybych se prosadil alespoň jednou gólově, tak bych byl se svými výkony spokojenější.“

Kolik hráčů Burnley plnilo reprezentační povinnosti jako vy?

„Řekl bych, že nás bylo pět.“

Sobotní zápas proti mistrovskému Manchesteru City jste proseděl na lavičce náhradníků…

„Věděl jsem, že se nevejdu do základní sestavy, ale věřil jsem, že bych do zápasu mohl za určité konstelace naskočit. V první půli to s námi nevypadalo zle, prohrávali jsme 0:1, jenže pak jsme dostali dva slepené góly, a nakonec si odvezli bůra.“

Asi jste si představoval větší herní vytížení, je to tak trochu daň za pozdní transfer z Derby County?

„Je diametrální rozdíl, jestli absolvujete celou letní přípravu, během které vás má trenér na očích, nebo přijdete až na její konec, a ještě k tomu s kondičním deficitem, což byl bohužel můj případ…“

Doznívala vaše rekonvalescence po červnové operaci třísla. Byla nevyhnutelná?

„Tři nebo čtyři měsíce jsem na jaře nastupoval pod prášky nebo injekcemi. Hráli jsme s Derby o postup do play-off, tak to se na bolístky všeho druhu ke konci sezony moc neohlížíte. Jenže během dvoutýdenní dovolené v Česku se bolest v pravém třísle výrazně zvýšila, takže nebylo vyhnutí podstoupit operační zákrok. Naštěstí nebyl tak zásadní, aby si vyžádal dlouhodobou rekonvalescenci.“

Netajil jste se přáním hrát Premier League, což se vám přestupem do Burnley splnilo!

„Jasně, jsem za to moc rád. Jenže v Premier League je obrovská konkurence, na každý post v sestavě jsou tři hráči! Musíte být trpělivý, čekat na šanci a pak ji využít. Takhle k tomu přistupuji, i když bych samozřejmě jako každý fotbalista raději hrál, než vysedával na lavičce náhradníků.“

Už jste se aspoň zabydlel mimofotbalově?

„Pořídili jsme si dům kousek od Manchesteru, kde je pochopitelně mnohem pestřejší život jako v každém větším městě. Do tréninkového centra Burnley to mám autem půl hodiny po dálnici.“

Nejbližší program nemáte zrovna jednoduchý. Doma v neděli hostíte rovněž ještě neporaženou Chelsea a potom v listopadu před reprezentační pauzou hrajete dvakrát venku - v Londýně s West Hamem a v Leicesteru…

„Do reprezentační přestávky to jsou samé těžké zápasy, Chelsea je soupeř na úrovni „Citizens“, takže bude velmi těžké ji o nějaký bod obrat. West Ham a Leicester jich nemají stejně jako my na rozdávání, zvlášť doma. Musíme se pokusit něco odtud přivézt, abychom se nepropadli v tabulce ještě víc dolů.“

MATĚJ VYDRA

Narozen: 1. května 1992. Výška: 182 cm. Váha: 76 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Šárka. Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: TJ Chotěboř (1999 - 2003), Vysočina Jihlava (2003 - 2009), Baník Ostrava (2010), Udinese Calcio (Itálie, 2010 - 2011), Club Bruggy (Belgie, 2011), Udinese Calcio (Itálie, 2012), Watford FC (Anglie, 2012 - 2013), West Bromwich Albion (Anglie, 2013 – 2014), Watford FC (Anglie, 2014 -2015), Reading FC (Anglie, 2015 - 2016), Watford FC (Anglie, 2016), Derby County (Anglie, 2016 - 2018), Burnley FC (Anglie, 2018 - ?). Reprezentace: 22 zápasů / 5 gólů. Největší úspěchy: nejlepší hráč druhé anglické ligy (2012), nejlepší střelec Championship (2018),  vítěz ankety Talent roku (2013).