Marek Suchý: „Před výkopem mám vždycky řeč!“

Marek Suchý: „Před výkopem mám vždycky řeč!“

V Basileji sbírá švýcarské tituly jako na běžícím pásu, letos to sice další úspěšné obhajobě titulu zatím nenasvědčuje, ale o to víc se klubu daří ve skupině Ligy mistrů, kde dokázal s čistým kontem porazit papírově silnější Benfiku Lisabon a CSKA Moskva dokonce v ruské metropoli. Proto nemá český reprezentační stoper MAREK SUCHÝ pár měsíců před životní třicítkou logicky žádný pádný důvod uvažovat o změně dresu, zvlášť když na tom modročerveném basilejském nosí od léta kapitánskou pásku, kterou mu v národním týmu ve stejnou dobu „přidělil“ i kouč Karel Jarolím.

Čím to, že ve švýcarské lize nedominujete jako v minulých sezonách?

„V posledních utkáních jsme se už zvedli. V létě přišel nový trenér, který zavedl i nový herní systém a nějaký čas nám trvalo, než jsme si na něj zvykli. Odešli také dva útočníci, kteří obstarali většinu našich gólů – Janko do pražské Sparty a Doumbia do Sportingu Lisabon, proto jsme v úvodu sezony nebyli tolik efektivní jako dřív. A hned po prvním zápase nečekaně ukončil kariéru argentinský kapitán Delgado, což byl klíčový hráč Basileje v posledních letech. Jako hlavní důvod uvedl, že po fyzické stránce cítil, že ve 34 letech už nestíhá. Sice předtím nehrával celé zápasy, ale pořád byl prospěšný vstřelenými góly i asistencemi. Také s tím jsme se museli postupně vyrovnat – jak hrát už bez něj.“

Kapitánskou pásku jste převzal coby jeho zástupce…

„Sportovní ředitel a trenér řekli, že není důvod něco měnit. Přijal jsem tuhle zodpovědnost, je to pro mě další posun v klubu, nová zkušenost a motivace.“

Obnáší to i nějaké zvláštní povinnosti?

„K týmu pravidelně promlouvám nejen v kabině před zápasem, kde si každý pak něco řekne. Ještě potom mluvím ke spoluhráčům při kolečku, které uděláme na trávníku těsně před výkopem. Je to taková aktuální mobilizující řeč, ve které zmiňuji i soupeře, se kterým budeme hrát.“

V jakém jazyce ji vedete?

„Anglicky.“ 

Budou Young Boys Bern, kteří vévodí ligové tabulce, nejvážnějším soupeřem při obhajobě mistrovského titulu?

„Vypadá to tak. Ztráceli jsme na ně už osm bodů, po jejich poslední porážce jsme to stáhli na pět a za dvě kola je hostíme doma. Máme teď před listopadovou reprezentační přestávkou hodně nabitý a těžký program.  Hrajeme ligové zápasy s Curychem, který je v tabulce třetí, a Bernem, mezi nimi máme domácí utkání Ligy mistrů s CSKA Moskva a také zápas Švýcarského poháru. Není to letos taková pohoda jako v minulých sezonách, kdy jsme v tuhle dobu už měli solidní náskok, a případná bodová ztráta nic podstatného neznamenala. Pro mě osobně i jako kapitána je tohle lepší situace, protože se musíme na každý zápas maximálně koncentrovat a hrát celých 90 minut i zodpovědně.“

Doma s Thunem jste v sobotu vyhráli 2:1, což nevypadá zrovna přesvědčivě…

„Podle těsného výsledku to možná vypadá, že jsme se na výhru hodně nadřeli. Vedli jsme po půli 1:0 měli jsme i další šance, po přestávce jsme přidali druhý gól, jenže Thun brzy nato snížil. Pak jsme se spíš soustředili na bezchybnou obranu, abychom vítězství uhájili. Začaly nám taky trochu odcházet fyzické síly, protože z Moskvy jsme se vraceli až ve čtvrtek odpoledne, let trval tři hodiny a domů jsme se dostali před půlnocí. V pátek jsme proto měli jen lehčí trénink a v sobotu nás čekal ligový duel.“

Po jednoroční přestávce hrajte opět Ligu mistrů, ve které jste se blýskli dvěma výhrami – doma 5:0 s Benfikou Lisabon a 2:0 v minulém týdnu v Moskvě s CSKA…

„Povedl se nám zápas s Benfikou, brzy jsme vedli o dva góly, po přestávce přidali třetí, hosté šli ještě po vyloučení do deseti a dorazili jsme je dalšími dvěma brankami z brejků. Jak se říká, do čeho jsme kopli, to skončilo v síti. V Moskvě jsme věděli, že jde o druhé místo ve skupině, protože i CSKA předtím porazilo Benfiku. Když jsme se dostali do vedení, soustředili jsme se na kompaktní defenzívu, to byl klíč k naší další výhře s nulou. Máme brejkové typy hráčů a po jedné takové rychlé akci přišla i gólová pojistka. Po polovině odehraných utkání to máme skvěle rozehrané na postup, potřebujeme nyní doma porazit CSKA, abychom to měli ve vlastních rukách.“

Byl jste v ruské metropoli poprvé, co jste ve Spartaku ukončil čtyřleté angažmá?

„Jo, ale na žádné chození po ulicích, natož pak nějakých památkách, nebyl vůbec čas, jen trasa letiště-hotel-stadion. Domácí novináři se po zápase docela divili, že jsem rusky za tu dobu nezapomněl. Aspoň jsem si ruštinu trochu oprášil.“

Máte na dosah postup do osmifinále Ligy mistrů, které jste si zahrál hned po svém příchodu do Basileje…

„Vypadli jsme tehdy s Portem. Ještě tam samozřejmě nejsme, pokud by se nám povedlo postoupit, hodně by také záleželo na losu, na jakého soupeře bychom v osmifinále narazili.“

Kolik hráčů z tehdejšího týmu v něm kromě vás ještě zůstalo?

„Snad ještě dva – Luca Zuffi a Taulant Xhaka.“

Nosíte kapitánskou pásku v klubu i v reprezentaci. Je v tom zásadní rozdíl?

„V klubu vás zápasy čekají každý týden a někdy i uprostřed. V nároďáku je odpovědnost kapitána na vyšší úrovni, zároveň je to i obrovská pocta nosit pásku. Teď už jsem v současné reprezentaci taky věkově nejstarší, i když mi nebylo ještě třicet. I to ukazuje, jak se v poslední době obměnil její kádr.“

Příští český ligový šampion by měl jít přímo do skupinové fáze Champions League. Sledujete na dálku dění na špici tabulky?

„Českou ligu samozřejmě sleduji, vzhledem k přímému postupu je to na špici ještě mnohem zajímavější.  Málokdo předpokládal, že se takhle Plzeň utrhne, a naopak Sparta bude tolik ztrácet. Slavia má podle mého názoru nejsilnější kádr a věřím, že se to v průběhu sezony i ukáže, i když nedělní překvapivou porážkou v Edenu s Libercem její ztráta narostla taky už na jedenáct bodů.“

V létě Sparta angažovala vašeho nedávného spoluhráče rakouského reprezentačního forvarda Marca Janka, který si ale na Letné prakticky nekopl. Jak byl platný Basileji v minulé sezoně?

„Sparta snad věděla, jaký to je typ fotbalisty, že je nejnebezpečnější v šestnáctce. Když hrál, tak jsme se kombinací dostávali do stran, odkud na něj létaly centry, se kterými si už uměl poradit, to byla jeho parketa. Nehrál sice každý zápas, ale když nastoupil, tak byl platný. Je však odkázaný na spoluhráče, především na ostré kraje. Když fungují, pak je velmi obtížné ho v osobních soubojích odstavit jak na zemi, tak ve vzduchu, kde využívá svoji urostlou postavu a v zakončení i bohaté zkušenosti. Za dvě sezony nastřílel za Basilej ve švýcarské lize 16 a 13 branek, i když v některých zápasech chyběl…“

V listopadu čekají český národní tým dvě utkání v pořadatelské zemi mistrovství světa 2022 v Kataru. Byl jste s fotbalem už někdy v těchto končinách?

„Nikdy jsem tam nebyl a asi toho moc neuvidíme kromě hotelu a stadionů, protože budeme mít dost nahuštěný program. V pondělí je sraz, v úterý odlet, ve středu první utkání a v sobotu druhé. Těším se, že se potkám s bývalým spoluhráčem Birkirem Bjarnasonem, který v zimě přestoupil do Aston Villy a v národním týmu patří k největším oporám. Už vloni ve Francii Islanďané ukázali, že mají nyní pohromadě silný a kvalitní mančaft. Teď to znovu potvrdili, když dokázali přímo postoupit do Ruska z prvního místa z jedné z nejtěžších kvalifikačních skupin, ve které měli Chorvaty, Ukrajince a Turky.“ 

Na baráž se chystají ve stejném termínu Švýcaři…

„Z Basileje se to týká jen dvou hráčů. Švýcaři vyhráli devět z deseti kvalifikačních zápasů a prohráli až ten závěrečný v Portugalsku s úřadujícími mistry Evropy, tak je to pro ně dost kruté jít do baráže. Myslím si, že ji úspěšně zvládnou. Na rozdíl od nás totiž dokáží přehrát defenzívu Severních Irů, kterým jsme bohužel v kvalifikaci nevstřelili ani jeden gól, a na šampionát do Ruska postoupí.“

Česko ani tuto dodatečnou možnost reparátu vůbec nedostalo, protože skončilo ve své skupině až na třetím místě!

„Doplatili jsme na výsledkově nepovedený domácí vstup do kvalifikace vloni na podzim, ztráta čtyř bodů za bezbrankové remízy se Severním Irskem a Ázerbajdžánem byla hodně citelná. Žili jsme v naději až do zářijového dvojzápasu doma s Německem a v Severním Irsku. Z utkání s mistry světa jsem měl dobrý pocit, i když jsme pochopitelně vycházeli ze zajištěné obrany. Kluci v záloze makali nahoru-dolů, vytvořili jsme si dokonce i několik velmi dobrých šancí, Vláďa Darida nádhernou bombou vyrovnal, ale bohužel jsme minutu před koncem nepohlídali německou standardku, po které vstřelil Hummels vítězný gól… V Belfastu to byl úplně jiný zápas, potřebovali jsme vyhrát, jenže jsme na semknutou defenzívu Severních Irů žádný recept nenašli, i když jsme po většinu času měli balon ve své moci. Naopak jejich efektivita byla skoro stoprocentní, za stavu 0:2 už to bylo hrozně těžké se vrátit zpátky do zápasu a oživit ještě naději na baráž.“

Už se pomalu blížíte k životní třicítce. Plánujete ještě do třetice zahraniční angažmá nebo jste spokojený s tím současným basilejským?

„Jsem v Basileji navýsost spokojený jak fotbalově, tak s rodinou. Dcerka tady chodí do anglicko-německé školky. V klubu mám smlouvu až do roku 2020, kapitánská páska je pro mě další velkou motivací a zároveň i signálem, že jsem si v klubu a v týmu už vybudoval určité postavení. Nemám proto aktuálně žádný pádný důvod, abych uvažoval o odchodu.“

A co návrat ke kořenům do Edenu?

„Netajím se tím, že bych si znovu rád zahrál za Slavii. Pokud mi bude sloužit zdraví a budu v dobré formě, tak bych se chtěl do Edenu jednou vrátit. Ale v tuhle chvíli nevím, kdy ten okamžik nastane…“

MAREK SUCHÝ

Narozen: 29. března 1988. Výška: 182 cm. Váha: 76 kg. Stav: ženatý, manželka Alena, dcera Anna (5,5), syn David (8 měsíců). Fotbalový post: stoper. Hráčská kariéra: Slavia Praha (1993-2010), Spartak Moskva (Rusko, 2010-2014), FC Basilej (Švýcarsko, 2014-?). Reprezentace: 35 zápasů / jeden gól. Největší úspěchy: vicemistr světa hráčů do 20 let z Kanady 2007, postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2016 ve Francii, účast na EURO hráčů do 21 let (Dánsko 2011), postup do osmifinále Ligy mistrů (2014), český mistr (2008, 2009), švýcarský mistr (2014, 2015, 2016, 2017), ruský vicemistr (2012).