Marek Suchý: „Moje achillovka je teď jako nová!“

Marek Suchý: „Moje achillovka je teď jako nová!“

Při klubových či reprezentačních zápasech působí stoper MAREK SUCHÝ většinou klidným až chladnokrevným dojmem. Stejný přístup zvolil třicetiletý obránce i při rehabilitaci po operaci natržené achillovky, kterou podstoupil vloni 21. srpna. Už je zase zpátkyvkádru Basileje, ale na comeback vligovém či pohárovém utkání vúvodu fotbalového jara čeká na lavičce náhradníků.

Když jsme spolu naposledy mluvili, tak jste říkal, že operace bolavé achillovky byla nevyhnutelná. Proč?

„Měl jsem achillovku ze třiceti procent natrženou a její operace byla nejlepším řešením, na kterém jsme se shodli s lékaři. Podstoupil jsem ji na klinice, která se právě na operace achillovek specializuje a je jen čtvrt hodiny jízdy od Basileje, což byla další nezanedbatelná výhoda.“

Během své fotbalové kariéry se vám vážnější zranění vyhýbala. Jak jste se vypořádával s rolí pacienta?

„Rehabilitace byla naplánovaná týden po týdnu. Snažil jsem se plnit vše, co jsem měl od lékařů v programu. Achillovka je vaz, který potřebuje čas, aby vás nelimitovala při odrazu nebo při koordinaci pohybu. Proto jsem byl trpělivý, nechtěl jsem nic uspěchat. I když jsem ji těch pět měsíců cítil, pořád se to zlepšovalo. To je, myslím, ten nejlepší a nejpovzbudivější signál, že vše probíhá v pořádku. Postupně jsem operovanou nohu stále víc zatěžoval, přes Vánoce, které jsme s rodinou strávili v Česku, jsem rehabilitoval sám. Chodil jsem do posilovny, běhat a občas to zkoušel s míčem.“

Kdy jste se zapojil do přípravy Basileje?

„Odletěl jsem s týmem v polovině ledna na herní soustředění do Španělska, kde jsem už absolvoval tréninkové jednotky, jednou i dvoufázovou. Samozřejmě jsem byl třeba v osobních soubojích při nácvicích některých situací nebo při hře ještě trochu opatrnější. Ve druhém týdnu jsem si zahrál první poločas v přípravném utkání s ruským Krasnodarem a druhou půli v Berlíně, kde jsme odehráli generálku na ligu s Unionem. I tyhle dva starty mě ujistily v tom, že moje achillovka je jako nová!“

Trenér Koller vás zatím nechává na lavičce náhradníků…

„Den před prvním zápase v Curychu proti Grasshoppers jsem cítil, že už můžu hrát bez jakéhokoliv omezení. Bavil jsem se o tom s trenérem, který mi řekl, že máme dost hráčů, takže nás netlačí bota, abych ihned do sestavy naskočil. Že mi dá ještě nějaký čas, než mě pošle na hřiště. Jeho rozhodnutí respektuji a budu čekat, až mi dá v lize nebo v poháru šanci. Jsem schopný jít do toho, když bude potřeba, ale zároveň netlačím na pilu. Každý den je to lepší a lepší, jsem moc rád, že se tohle nevyzpytatelné zranění podařilo úspěšnou operací vykurýrovat. Necítím už žádnou bolest, i moje hlava se tím nijak nezatěžuje a nestresuje.“

Kdo nastupuje na vašem stoperském postu, na kterém jste chyběl, snad jen když jste pykal za karty?

 „Hraje tam Zambrano, kterého Basilej přivedla na roční hostování z Krasnodaru, když jsem šel na operaci s achillovkou. Jenže on se pak také zranil a teprve nyní je trenérovi stabilně k dispozici.“

V minulých sezonách byl pohled na tabulku švýcarské ligy poměrně fádní. Vedla ji vždycky s větším nebo menším náskokem Basilej, která na jejím konci slavila zisk dalšího mistrovského titulu. Vloni ji sesadil Young Boys Bern, který letos suverénně míří k obhajobě!

„Nějak jsme si pozici ligového lídra prohodili… Basilej má nové klubové vedení, které najelo i na jinou strategii při skládání hráčského kádru, mnohem víc se nyní orientujeme na zabudovávání mladých odchovanců. Dřív nám každého půl roku odcházely největší opory většinou do bundesligy, ale místo nich přivedl klub zkušené hráče a reprezentanty i třeba od největších švýcarských rivalů – z Grasshoppers nebo Bernu. Třeba loni v létě přestoupili Lang do Mönchengladbachu, „Vacloš“ (Tomáš Vaclík) do FC Sevilla a Elyounoussi do Southamptonu. Mladí hráči logicky potřebují víc času, aby se plnohodnotně zapojili do ambiciózního týmu, kterým Basilej i přes tuto dost zásadní změnu kurzu pořád je. Na podzim nás také přibrzdila dost velká marodka. Na jaře chceme zlepšit herní obraz týmu. Vždycky jsme se snažili hrát dobrý a pohledný fotbal jak v lize, tak v evropských pohárech. I to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem takovou dobu jako hráč v Basileji vydržel.“

Letošním cílem je stříbrná příčka?

„Bern už nedoženeme, ale i z druhého místa se jde do předkola Ligy mistrů. Na evropské scéně máme od loňska dluh, neboť se nám nepodařilo postoupit do skupinové fáze Evropské ligy. Jsme pořád také ve hře o Švýcarský pohár, se Sionem hrajeme v neděli doma ligu a na konci února naopak na jeho hřišti pohárové čtvrtfinále.“

Českou káru táhnete od léta sám, neboť váš parťák Tomáš Vaclík přestoupil do FC Sevilla. Jak intenzivní je váš vzájemný kontakt?

„Jsme spolu pořád ve spojení, voláme si po víkendových zápasech. Teď jsme na tom byli podobně. Sevilla zachraňovala doma zlatý bod s Eibarem, když ještě těsně před koncem prohrávala 0:2, my jsme sehráli stejně bláznivý zápas se St. Gallenem, který šel do vedení v 86. minutě a my jsme vyrovnali až v nastaveném čase na 1:1. Jsem rád, že se „Vaclošovi“ ve špičkovém klubu evropského formátu daří. Za to, co fotbalu během své kariéry dával a dává, si takové angažmá zasloužil.“

Vy se nikam z Basileje nechystáte?

„Mám smlouvu jen do léta, protože opci na další rok, která v ní byla zakotvená, nenaplním. Je v ní totiž určitý počet odehraných zápasů, které kvůli operaci achillovky a následné rehabilitaci už nezvládnu. Při soustředění ve Španělsku jsem se na téma prodloužení kontraktu bavil s naším sportovním ředitelem. Řekl jsem mu, že nejdřív se musím stoprocentně uzdravit a potom můžeme jednat. Jsem v kontaktu i se svým manažerem Viktorem Kolářem, že se v dohledné době sejdeme.“

Vaše vize zakončit kariéru ve Slavii tedy není ještě aktuální?

„Nijak se tímhle přáním netajím, ale ještě bych chtěl zůstat nějaký čas v zahraničí. Jsem teď plný síly, protože jsem v této sezoně vlastně nic neodehrál. Cítím se ještě tak na dva roky kopat venku.“

Pomalu, ale jistě se blíží březnový dvojzápas s Anglií ve Wembley a s Brazílií v Edenu. Jak se na něj těšíte?

„Pro mě je to ohromná motivace, abych se dostal do nominace na tenhle dvojzápas snů.  Má to ale jeden zásadní předpoklad – musím do té doby začít zase pravidelně v klubu nastupovat.“

Jste s reprezentačním trenérem Jaroslavem Šilhavým, pod kterým jste ještě nenastoupil, v kontaktu?

„Mluvil jsem s ním naposledy, když jsme byli s Basilejí na soustředění ve Španělsku. Znovu se spolu spojíme nejspíš, až začnu zase hrát. Věřím, že to bude co nejdřív, i když je zatím ještě dost času.“

MAREK SUCHÝ

Narozen: 29. března 1988. Výška: 182 cm. Váha: 76 kg. Stav: ženatý, manželka Alena, dcera Anna (7), syn David (2). Fotbalový post: stoper. Hráčská kariéra: Slavia Praha (1993-2010), Spartak Moskva (Rusko, 2010-2014), FC Basilej (Švýcarsko, 2014-?). Reprezentace: 39 zápasů / jeden gól. Největší úspěchy: vicemistr světa hráčů do 20 let z Kanady 2007, postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2016 ve Francii, bronz na EURO hráčů do 21 let (Dánsko 2011), postup do osmifinále Ligy mistrů (2014, 2017), český mistr (2008, 2009), švýcarský mistr (2014, 2015, 2016, 2017), ruský vicemistr (2012).