Marek Matějovský: „Překonat Jarolíma? Stěží…“

Marek Matějovský: „Překonat Jarolíma? Stěží…“

Obdivuhodně se vyhrabal z těžkého zranění achilovky, ve čtyřiceti letech záložník MAREK MATĚJOVSKÝ nadále válí ligu. Na podzim patřil mezi klíčové muže Mladé Boleslavi, rozdával fotbalovou radost. Byť nechce dělat ukvapené závěry, je vysoce pravděpodobné, že pokud mu na jaře vydrží zdraví, tuzemskou nejvyšší soutěž bude hrát i v příští sezoně.

Jak koušete v těchto letech zimní přípravu?

„Sranda to samozřejmě není. Troufnu si říct, že ani nikdy nebyla. Nicméně se cítím velice dobře, díky tomu pořád ještě můžu fungovat v ligovém fotbale. Teď se cítím opravdu abnormálně skvěle, po tom všem, co jsem za poslední dobu prožil. Ani jsem nevěřil, že po roce, kdy jsem stál kvůli problémům s achilovkou, budu takhle fungovat.“


Dal kouč Jarolím týmu do těla v prvních dvou týdnech?

„Bylo to náročné. Ale já jsem se už během dovolené nějakým způsobem udržoval, abych z toho nevypadl. Díky tomu nebyly první dny přípravy pro tělo takovým šokem. Když všechno shrnu, zvládnout se to dalo.“


Starší hráči mívají leckdy v přípravném období malé úlevy. Vy také?

„Jsem domluvený s trenérem. Jde o věci, které se týkají odrazové síly. Achilovka mi nefunguje, jako dřív. S tím už nic neudělám. Takže úlevy mám pouze v tomto směru. Co se týká běhů a podobně, tam žádné nemám.“


Musel jste se na zimní dřinu správně nastavit v hlavě?

„Člověk musí mít v sobě nějakou vůli, aby tohle podstoupil. Je pravda, že když jsem s fotbalem začínal, dovolená vypadala jinak než dnes. Pokud lze, hýbu se, volných dnů tolik není. Chodím si zahrát hokej, jdu si zaběhat. Takže z toho kolotoče nikdy úplně nevypadnu. Ale jasně, věk nezastavíte.“


Jste rád, že zimní pauza potrvá jen měsíc?

„Pochopitelně. Tohle je jediné menší pozitivum, že největší část zimní dřiny není tolik jako v minulých letech.“


Přípravu v Mladé Boleslavi absolvuje také útočník Václav Kadlec, který nedávno obnovil kariéru. Co na jeho návrat říkáte?

„Mám před Vencou velký respekt. Byl jsem s ním v kontaktu i poté, co jsme nebyli spoluhráči. Občas jsme si zavolali, napsali. Říkal jsem mu, že pokud mu bude držet zdraví, může být znovu úspěšný. U něj je to čistě o tom, jestli mu bude fungovat tělo. Fotbalista je skvělý, tohle vědí všichni.“


Jako jedni z mála neletíte s Boleslaví za teplem. Mrzí vás, že přípravu absolvujete výhradně v domácích, zimních podmínkách?

„Nevidím jako komplikaci nebo hendikep, že zůstáváme v Česku. Člověk by se asi rád podíval do tepla, na druhou stranu se budou hrát první kola v podmínkách, které tady nyní panují. Takže jde jen o to, že musíme jít občas na umělku. Ale zatím všechno jde zvládat. Rozhodně si na nic nestěžuju.“


Kouč Jarolím vás v závěru podzimu popíchl, že už máte věk, abyste ho překonal v jedné záležitosti. A sice, abyste po něm převzal pozici nejstaršího autora hattricku v české lize. Motivoval vás i konkrétně?

„Vůbec. Trenér to řekl spíš v nadsázce. Že už mám prostě věk, abych ho překonal. A teprve když se mi hattrick podaří, můžu skončit s fotbalem. Všichni ale dobře víme, že jsem gólů nikdy moc nedával. Takže příliš šancí tomu nedávám.“ (směje se)


Hattrick jste ale zvládl v Silvestrovském derby se Slavií.

„Jenže trenér Jarolím mi hned hlásil, ať si nemyslím, že se hattrick ze Silvestrovského derby počítá.“ (směje se)


Že nejste střelec, prohlašujete dlouhé roky. Statistiky to jenom dokládají, nejvíc za jednu ligovou sezonu jste vstřelil pět branek. Kdy jste si vlastně uvědomil, že z vás nikdy nebude kanonýr?

„Odmala mi bylo vyčítáno, že málo střílím, že hledám líp postavené spoluhráče. Od začátku to byl taťka, potom trenéři, kteří mě vedli. Nabádali mě pořád, abych střílel častěji. Ale já mám prostě v sobě zakořeněné, že většinou se snažím ještě přihrát.“


Nemrzí vás někdy, že gólů nemáte daleko víc? Střelci jsou nejvíce ceněné persony ve fotbale.

„Je pravda, že střílení gólů je nejzásadnější. Ale já jsem to měl vždycky nastavené tak, že na prvním místě je tým. A pokud se mu daří, je úplně jedno, kdo bude dávat góly.“


Vaším velkým kamarádem je autor více než 200 ligových gól David Lafata. Nepobízel vás během společného působení ve Spartě, abyste gólů dával víc?

„Vůbec. Byli jsme rádi, že jsme měli Lafiho, jeho dar byl neskutečný. Opravdu, střílení víc gólů jsem nikdy neřešil.“


Českou ligu jste hrál už téměř před dvaceti lety. Nakolik se od té doby podle vás změnila?

„Jednoznačně šla do atletičnosti. Samozřejmě, i tenkrát musel být člověk dobře fyzicky připravený. Ale když nyní vidím mladé kluky, jak jsou nadupaní silově, rychlostně, kondičně... Což tehdy tolik nebylo. Spíš to bylo o větší fotbalovosti. Dneska jsou hráči víc atleti, je těžké s nimi držet krok.“


Je v současném stylu fotbalu složitější předvést nadstandardní fotbalové věci, které máte v krvi?

„Když se podíváte pár let zpátky na sestřihy zápasů, uvidíte, že času na všechno bylo určitě víc. Potom se projevily i fotbalové věci. Ano, teď je složitější je předvést. Ale taková je doba, musím se snažit přizpůsobit.“


Jste možná poslední z hráčů v české lize, který i tak dokáže předvést v zápasech něco navíc. Jako to předtím uměli i Horváth, Štajner, Koloušek a další. Nemrzí vás, že tito hráči „vymírají“?

„Možná i z tohoto důvodu se držím pořád na hřišti. Že mám něco navíc, než ti všichni naběhaní. I dneska je spousta skvělých fotbalistů, nicméně většina kluků je naběhaných, silových.“


Co vlastně vás nebo v únoru jedenačtyřicetiletého kapitána Bohemians 1905 Josefa Jindřiška táhne, že i v takovém věku podstupujete dřinu a stres?

„Když budu mluvit za sebe, motivuje mě samotná láska k fotbalu. Odmala jsem chtěl vyhrávat, být úspěšný. To platí i nadále, určitě i u Pepy. Nejzásadnějším parametrem je zdraví, potom už je na každém, jakou chuť do fotbalu má. Mě pořád baví, stejně tak i život v kabině. Dokud o mě bude zájem, budu dál rád u toho.“


Pokud tedy jaro zvládnete bez zdravotních problémů, uvidí vás fanoušci v mladoboleslavském dresu i v příští sezoně?

„Zatím jsem o tom nepřemýšlel. S trenéry a vedením jsme dohodnutí, že se vždycky domlouváme až ke konci sezony. Jak jsem řekl, nejvíc bude záležet na zdraví a na tom, jestli bude o mě zájem. Podle toho situaci vyhodnotíme a rozhodneme se.“


Ruku na srdce. Když jste si před dvěma lety na herním kempu na Maltě přetrhnul achilovku a následně kvůli operacím rok stál, dovedl jste si představit, že dva roky poté budete patřit mezi opory Boleslavi a budete zvažovat prodloužení smlouvy?

„Tehdy jsem zaznamenal spoustu hlasů, že už se nevrátím, že jde o můj konec. Tohle pro mě byla největší motivace. Na začátku jsem bral situaci tak, že chci ukázat, že se vrátím. Nepočítal jsem ale, že budu moct odehrát hodně zápasů nebo že přidám ještě další sezonu. Moje motivace byla jednoznačná: vrátit se aspoň na hřiště a rozloučit se tam, ne s berlemi. To se mi povedlo. O to víc si vážím, že můžu fungovat aspoň takhle. I když, nebudeme si nic nalhávat, noha už nikdy nebude taková, jaká byla.“

MAREK MATĚJOVSKÝ

Narozen: 20. prosince 1981. Výška: 181 cm. Váha: 75 kg. Stav: ženatý, manželka Simona, synové Dominik (15), Benjamin (10). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Slavoj Stará Boleslav (1986-1990), Alfa Brandýs nad Labem (1990-1994), Mladá Boleslav (1994-2000), FK Jablonec (2000-2002), Mladá Boleslav (2002-2007), Reading FC (Anglie, 2008-2010), Sparta Praha (2010-2016), Mladá Boleslav (2016-?). Reprezentace: 15 zápasů / jeden gól. Česká liga: 359 zápasů / 16 gólů. Největší úspěchy: účast na EURO 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, český mistr (2014), vítěz českého poháru (2014), vítěz Superpoháru FAČR (2010, 2014).