Marek Havlík: „Netrefil jsem se o deset-dvacet centimetrů…“

Marek Havlík: „Netrefil jsem se o deset-dvacet centimetrů…“

Objevil se mezi hráči, kteří dostali nominační pozvánku „last minute“, aby se pokusili důstojně obstát jako záložní národní tým ve druhém zápase Ligy národů v Olomouci proti Skotsku. Pro pětadvacetiletého středopolaře Slovácka MARKA HAVLÍKA to ale nebyla první reprezentační zkušenost tohoto druhu, něco podobného totiž zažil před třemi lety…

Víkend jste měl asi klidnější než ten minulý. Jak jste se o nominaci na pondělní zápas v Lize národů proti Skotsku dozvěděl?

Byli jsme zrovna v Kroměříži u manželčiných rodičů na návštěvě a rozmýšleli jsme se, kam pojedeme na výlet. Ozval se mi trenér Radim Kučera, že skládají náhradní reprezentační tým proti Skotsku a že jsem nominovaný. Potěšilo mě to, ale zeptal jsem se ho, jak je to s těmi omezeními na COVID-19, protože manželka je těhotná a nechtěli jsme nic riskovat. Řekl mi, že realizační tým i kluci z „devatenáctky“ jsou otestovaní. Museli jsme ještě malého syna hodit k mým rodičům do Lubné, zajel jsem si do Uherského Hradiště pro věci a teprve potom jsem vyrazil na sraz do Olomouce.“

Kdy vám trenér Holoubek oznámil, že nastoupíte v základní sestavě?

Vytušil jsem to v neděli večer na tréninku, kde jsme nacvičovali napadání soupeře, a já byl v jedenáctce, která vypadala jako ta základní.“

Byl jste nervózní, i když na Andrově stadionu nebyli diváci?

Byl to můj první reprezentační start, na zápas se dívala spousta lidí v televizi, tak jsem při nástupu na trávník trochu nervozitu cítil, ale brzy ze mě spadla.“

Mohl jste vyrovnat na zaslouženou remízu, ale váš trestný kop jen orazítkoval pravou tyč skotské branky…

Myslím si, že jsme si aspoň remízu za předvedený výkon zasloužili, byla by to i ta nejlepší odměna, jak jsme jako tým po takové hektické přípravě a jednom tréninku zápas se Skoty zvládli. Měli jsme k tomu i dost příležitostí, dvakrát jsme trefili tyčku, škoda, že to tam nepadlo… Věděl jsem, že musím kopnout balon na stranu, kde stojí brankář, a tlačit ho co nejvíc k tyči, aby na něj nedosáhl. To se mi sice povedlo, ale měl jít tak o deset-dvacet centimetrů blíž k němu, aby zapadl za tyč nebo se od ní odrazil do sítě. Asi jsem dal míči o něco větší faleš…“

Byl by to cennější gól, než ten před třemi roky proti Itálii na EURO hráčů do 21 let v Polsku, kam jste cestoval dodatečně jako náhradník za zraněného Aleše Matějů?

Považoval bych si jich stejně, protože bych je dal za nároďák, za který nekopu tak často. Když jsem se chystal do Olomouce, tak mi problesklo hlavou, že se historie trochu opakuje. Protože tehdy jsme se také někam s Romanou chystali, protože už bylo po sezoně, taky jsem se vracel do Hradiště pro fotbalové věci a odtud jel teprve do kluky z „jedenadvacítky“ do Katovic, kde výprava bydlela.“

Po návratu do klubu vás prý trenér Martin Svědík za předvedený reprezentační výkon pochválil…

To je pravda, ale zároveň mi říkal, že jsem měl v utkání víc riskovat, víc si dovolit v kombinaci. Vždycky se z nás snaží vymáčknout co nejvíc.“

Měl jste v týdnu nějakou tréninkovou úlevu před ligovým zápasem v Teplicích?

V úterý po návratu ze srazu jsem absolvoval jen regenerační trénink a masáž, ostatní kluci měli dva tréninky. Od středy jsem byl už normálně s mančaftem, protože jsme se chystali na Teplice.“

Ze severu Čech se vám cestovalo s veselou, protože jste zvítězili 2:0!

Když jedete zpátky přes celou republiku, tak záleží, s jakým výsledkem. V sobotu večer se nám ze severu Čech cestovalo příjemně, do Hradiště jsme dorazili asi půl hodiny po půlnoci. V neděli dopoledne jsme měli regenerační trénink a v pondělí dostali volno. Bylo hezké počasí, tak jsme se vydali na rodinný výlet s týdenním zpožděním.“

Na Stínadlech jste s domácími fotbalisty pokřtili zbrusu nový trávník, na jaře jste zažili ten předchozí, který spíš připomínal oraniště…

Na jaře jsme na promáčeném terénu utopili všechny šance, které jsme měli, a zápas skončil bezbrankovou remízou. Teď to bylo v pohodě.“

Gól padl až po hodině hry, domácí reklamovali, že míč nepřešel od Kohútových prsou celým objemem brankovou čáru…

Dlouho to vypadalo na zopakování remízového výsledku, šance a nastřelené tyče byly na obou stranách. Povedlo se nám zúročit rychlý brejk, ale krátce předtím jsme přečkali příležitost Mareše, který naštěstí branku netrefil. Při gólu jsem stál zhruba na půlce hřiště, takže jsem to měl daleko, ale kluci, co se rozcvičovali za teplickou brankou, říkali, že balon byl jasně za čárou.“

V 71. minutě jste střídali společně s Milanem Petrželou. Už jste toho měl fyzicky dost?

Trenér chtěl poslat do hry čerstvé hráče, abychom o vedení nepřišli, tak nás dva stáhl.“

Start se Slovácku vydařil, zase se pohybujete na špici tabulky. V minulé sezoně vám ale první šestka i pohárová Evropa nakonec utekla…

Chtěli jsme do elitní šestky, ale po restartu ligy se nám moc nedařilo, a nakonec jsme z ní vypadli. Byli jsme samozřejmě zklamaní, chtěli jsme skončit v tabulce co nejvýš. Na druhou stranu pamatuji několik sezon, kdy jsme se Slováckem hráli o záchranu, takže z tohoto pohledu to byla vydařená a klidná sezona.“

Před další reprezentační přestávkou máte zajímavý ligový trojboj – v sobotu hostíte Příbram, v dalším kole jedete do Edenu na mistrovskou Slavii a potom přivítáte doma nováčka z Pardubic, kterému v nedávné minulosti pomáhal ke vzestupu současný kouč Slovácka…

Když se zase podívám zpátky, tak se nám cenné výhry z venku dost často nepodařilo následně doma potvrdit. Doufám, že se nám to s Příbramí opět nestane, i když všichni čekají, že by to měla být pro nás jednoznačná záležitost a další tři body. V dalším kole v Edenu nemáme co ztratit a pardubický nováček jistě přijede do Hradiště plný energie a elánu, zvlášť když teď remizoval právě se Slavií!“

MAREK HAVLÍK

Narozen: 8. července 1995. Výška: 176 cm. Váha: 72 kg. Stav: ženatý, manželka Romana, syn Marek (2,5). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Hanácká Slavia Kroměříž (2001-2013), 1. FC Slovácko (2013-?). Reprezentace: jeden zápas, žádný gól. Největší úspěchy: účast na EURO hráčů do 21 let (Polsko 2017).