Patří mezi symboly zlaté éry plzeňské Viktorie. Svými góly jí pomohl ke čtyřem titulům a třem účastem v Lize mistrů. Po uplynulé sezoně MAREK BAKOŠ za svojí kariérou udělal tečku. Bývalý slovenský útočník ovšem dres nezměnil, pouze se ze hřiště přesunul na lavičku. Stal se asistentem kouče Pavla Vrby.

„V ROLI ASISTENTA SE ROZKOUKÁVÁM“

„S prvním dnem letní přípravy mi začala nová životní etapa. V roli asistenta se rozkoukávám. Sžívám se s ní pomalu, je to pro mě obrovská změna. Když sezona vrcholila, řešil jsem, jestli nemám ještě pokračovat. Zvažoval jsem také, že si dám pár měsíců volno. Nakonec mě oslovil s nabídkou trenér Vrba. Je můj osudový kouč. Vedl mě v Púchově, kdy mi bylo jedenadvacet, oťukával mě, když působil v Žilině. Pak jsme se setkali v Plzni, naše spolupráce bude pokračovat dál. Potkalo mě to nejlepší, co mohlo. Je pro mě velkým učitelem. Budu se snažit od něj co nejvíc pochytit. Na druhou stranu mu chci nabídnout svoje myšlenky.

„HORVÁTH MI DAL CENNÉ RADY“

Nebudu lhát, první dny byly divné. Měsíc předtím jsem byl v kabině, s Limbou (pozn. - obránce David Limberský) a dalšími, byla legrace. Najednou jsem vklouzl do jiné role. I pro kluky je zvláštní, že jsem přešel na druhou stranu řeky. Možná i trochu legrační. Postupně si zvykají. Ale já se neměním. Nikdy jsem si na nic nehrál, stejného módu se budu držet dál. Přechod na lavičku jsem konzultoval s Pavlem Horváthem, který se po konci kariéry také vrhnul na trenéřinu. Dostal jsem od něj cenné rady, budu se jimi řídit. Nechám si je ale pro sebe.

„TRENÉŘINA MĚ STRAŠNĚ CHYTLA“

Sám jsem zvědavý, jaký budu trenér. Je úplně jiné stát za postranní čárou, než běhat po hřišti. Trenéřina mě ale strašně chytla. Jsou sice fáze, kdy si říkám, že jsem možná ještě mohl chvíli hrát. Když je trénink, je pro mě zvláštní, že už nejsem mezi klukama. Ale že bych se chtěl vrátit, to ne. Vlastně ani nemám čas nad tím přemýšlet, mám spoustu práce. Mnohem víc, než jsem míval jako hráč. Také pomalu bilancuju. Občas si pouštím sestřihy svých gólů, mám jich na flešce osmdesát procent. Sleduju je ale také z trenérského pohledu. Jak jsem je vstřelil, co jsem při udělal dobře. Využiju to při trenéřině.

„JSEM SPOKOJENÝ, CO JSEM DOKÁZAL“

Myslím, že kariéra nebyla špatná. Mohla být lepší, ale také skromnější. Když si spočítám, odkud jsem přišel... Z Nové Bani přes Nitru a Púchov až do Plzně. Jsem spokojený, co jsem dokázal. Věřím, že na hřišti je všechno tak, jak má být. Věřím na spravedlnost. Pokud někdo dává fotbalu něco navíc, odmění ho. Pokud mu nedáte, co si žádá, neodmění vás. Fotbal mi dal celkově strašně moc. Třeba disciplínu, zvyk na pravidelnost. Nebo zkušenost, že kariéra hráče není jenom o hřišti. Dřív jsem byl upnutý jenom na fotbal, postupně jsem získal nadhled. Dokázal jsem pochopit soupeře, že i oni chtějí vyhrát.

„V PLZNI TO BYLA VELKÁ JÍZDA“

Po květnovém utkání s Ostravou, které bylo moje poslední, mě na tiskové konferenci dojal proslov Pavla Horvátha. On byl nejlepší fotbalista, se kterým jsem hrál. Naše generace byla výjimečná, on byl pojítkem, zásadní personou mužstva. Mentálně i fotbalově mi strašně pomáhal, nahrál mi na spoustu gólů. Tohle všechno mi na tiskovce projelo hlavou. I to, jak se před lety loučil on, jak jsme tehdy plakali. Přišlo mi líto, že je všechno pryč. Byla to v Plzni velká jízda. O to hezčí, protože byla nečekaná. Od velkých klubů v každé zemi se něco očekává. Buď předpoklady naplní, nebo ne.

„POKUD SI ÚSPĚCH ZASLOUŽÍM, NAJDE SI MĚ“

Pamatuji si, že po prvním titulu spousta lidí říkala: dobře, vyhráli jste ligu, ale za rok bude po vás. Stejně tak v Evropě. Všechna tahle prohlášení jsme zbourali. Viktorka je nádherná etapa mého života. Pamatuju si jako dneska, jak jsem stál na Slovensku v potoce a chytal ryby. Zazvonil mi telefon, na druhém konci trenér Vrba. Pojď hrát do Plzně, zkusíme evropské poháry. Bude to těžké, ale proč se nepokusit. Kývnul jsem mu, za pár dnů jsem dorazil do Plzně. První rok jsme vyhráli pohár, další sezonu jsme získali titul. Rozjela se neskutečná éra. Jestli zažiju podobnou jako trenér? Pokud si úspěch zasloužím, najde si mě.“