Lukáš Mareček: „Zvykám si na ligový styl nahoru-dolů!“

Lukáš Mareček: „Zvykám si na ligový styl nahoru-dolů!“

Byl asi nejpřekvapivější obětí zimního personálního třesku na Letné, třebaže na podzim patřil do základní sestavy Sparty buď na tradičním postu defenzivního záložníka, nebo coby záskok ve stoperské dvojici. Po prvním lednovém přípravném zápase uslyšel fotbalový univerzál LUKÁŠ MAREČEK od italského kouč Stramaccioniho Jobovu zvěst: „Na jaro už s tebou nepočítám!“ Pár týdnů se připravoval na Strahově s kondičním trenérem a poté zamířil do belgického Lokerenu, se kterým podepsal ještě o rok delší kontrakt, než měl v letenském klubu – do června 2021. Neodešel do neznámého prostředí, Jupiler ligu hrával před necelými pěti lety v Anderlechtu Brusel, se kterým získal i mistrovský titul, než se vrátil zpátky domů a upsal se pražské Spartě.

V létě jste prodloužil smlouvu na Letné, na podzim byl po stoperu Štetinovi druhým nejvytíženějším hráčem a v zimě vám Sparta oznámila, že s vámi dál nepočítá. Čekal jste něco takového?

„Když s vámi klub v létě prodlouží smlouvu až do roku 2020, na podzim pravidelně hrajete, tak s něčím takovým nepočítáte. Určitým signálem, že se kolem mě něco děje, byla poslední podzimní utkání. S Jihlavou jsem nastoupil naposledy, s Olomoucí jsem dokonce nebyl ani v nominaci na zápas a s Mladou Boleslaví jsem zůstal jen na lavičce. Ale nepřikládal jsem tomu žádnou větší váhu, trenér se sestavou většinou točil, protože se nám herně i výsledkově moc nedařilo. Proto jsem po prosincové dovolené normálně nastoupil do zimní přípravy.“  

Jak vaše nečekané „odejití“ konkrétně vypadalo?

„Od svého manažera jsem se krátce předtím dozvěděl, že nepoletím s týmem na úvodní soustředění do Španělska. Měl jsem hrát v prvním přípravném utkání na Strahově s Táborskem, ale trápily mě trochu problémy s úponem, tak jsem nebyl k dispozici. Hned po něm mi trenér Stramaccioni oznámil, že se mnou pro jaro už nepočítá, potom mi stejnou věc ještě potvrdili pan Kotalík a pan Ščasný. Samozřejmě, že mě to hodně mrzelo, nepředpokládal jsem, že takhle ve Spartě po více jak čtyřech letech prakticky den ze dne skončím. Vždycky jsem se snažil pro tým odvádět maximum, mám to i takhle nastavené v povaze. Postupně jsem si ale řekl, že když něco končí, tak něco nového začne…“

Co jste dělal v dalších týdnech?

„Měli jsme možnost se připravovat se sparťanskou juniorkou nebo s italským kondičním trenérem na Strahově. Vybral jsem si druhou možnost a nebyl jsem tam z podzimního „áčka“ Sparty sám – byli tam taky Biabiany, Janko nebo Mandjeck, než odešel zpátky do Mét. Musím říct, že kvalitní tréninky, které jsem absolvoval během dvou nebo tří týdnů, mi kondičně velmi pomohly.“

Preferoval jste odchod do zahraničí?

„S manažerem jsme si sedli a řekli si, že prioritou bude odchod do zahraničí. Lokeren měl o mě velký zájem, což deklarovali jak sportovní ředitel Willy Reynders, tak trenér Peter Maes, který s klubem v minulosti zažil slavnou éru, vyhrál Belgický pohár a nyní se do něj opět vrátil. Říkal jsem si, že když mě tak mermomocí chtějí získat, tak se mnou asi nepočítají na lavičku náhradníků…“

Byly kromě Lokerenu ve hře ještě další kluby?

„Od ostatních zájemců to bylo jen spíš takové oťukávání, nic konkrétního se na stole neobjevilo.“

Se Spartou jste byl zvyklý bojovat o titul a o evropské poháry, periferní belgický klub má podstatně skromnější cíle…

„To je nesrovnatelné. Lokeren je takový spíš rodinný klub, se Spartou by se, co se týče slavné historie, každoročních mistrovských ambicí a zázemí mohl měřit třeba Anderlecht.“

Nejste zdaleka prvním českým fotbalistou, který bude jeho dres oblékat. Jak vzpomínají na minikolonii kolem Jana Kollera před dvaceti lety?

„Fanoušci Lokerenu české hráče, kteří tu na konci minulého století působili – Roman Vonášek, Václav Budka, Martin Pěnička, brankář Dan Zítka a především „Dino“ (Jan Koller) dodnes milují, a i po takové době na ně nezapomněli. Všichni, co zde hrávali, sem totiž ihned zapadli. Vzpomínají třeba, že měli rádi pivo a že na něj i s příznivci občas zašli.“

Jste považovaný za univerzálního fotbalistu. Kde nyní nastupujete?

„Hraji středního záložníka, který má ale víc ofenzivních úkolů. Jak se nyní říká „osmičku“. Dostávám se mnohem častěji do zakončení, dvěma střelám moc nescházelo, aby skončily brankou. Ale z české ligy, kde mám na kontě jen jediný gól ve 150 odehraných zápasech, vím, že nejsem žádný superstřelec…“

Na Letné v rámci proklamované klubové „internacionalizace“ přišlo v této sezoně hodně cizinců. Kolik je vás v Lokerenu?

„Nepočítal jsem to, řekl bych tak půl na půl. Jsou tady Srbové, Islanďan, Švéd… Na Letné taková rovnováha nebyla.“

Co je v kabině úřední řečí?

„Mohla by to sice být vlámština, ale bavíme se anglicky. To preferuje i trenér, kterému je navíc velmi dobře rozumět.“

Jak se Jupiler liga změnila oproti vašemu předchozímu angažmá v Anderlechtu?

„Přišel jsem sem jako vyjukaný osmnáctiletý nebo devatenáctiletý kluk z Brna. Teď to už pochopitelně vnímám jinak. Řekl bych, že se v lize hraje nahoru-dolů, což se fanouškům líbí, dramatické situace jsou před oběma brankami, padá i poměrně dost gólů. Třeba Anderlecht v předposledním kole porazil Mouscron 5:3. Tenhle herní styl, který praktikuje většina ligových týmů, ale klade velké nároky na fyzickou kondici hráčů především ve středové řadě. Abyste stíhali účinně podporovat útok a vzápětí se i co nejrychleji vracet na vlastní polovinu, když vyrazí soupeř do rychlého kontru.“

Belgickou nadstavbovou částí se od příští sezony inspirovala i česká liga. O co budete ve druhé polovině tabulky hrát?

„Ve hře je pro první tým účast v předkole Evropské ligy, v našem případě půjde, myslím, spíš o to, abychom se herně připravili na novou sezonu a zvládli v ní start. Na podzim se totiž Lokerenu moc nepovedl, proto jsme aktuálně, tam kde jsme, i když na to klub i v nedávné minulosti nebyl zvyklý. Pamatuji si z angažmá v Anderlechtu, že hrál dokonce v nadstavbové části v první šestce!“

Sobotní výhru v Mouscronu jste proto, myslím, dost potřebovali!

„Předtím jsme prohráli 2:3 s posledním Eupenem, takže už nám začal hrozit dokonce sestup. Tohle vítězství zabránilo nejhoršímu, bylo zároveň první, které jsem v dresu Lokerenu zažil.“

Nyní hostíte doma Waregem, který je bezprostředním sousedem v tabulce…

„Je to poslední utkání základní části, pak budeme hrát ve druhé skupině play-off. Další výhra by nám pochopitelně pomohla, protože nyní se budou získané body dělit na polovinu. Ale týmu se v této sezoně bohužel víc daří venku než v domácím prostředí, snad to na závěr zlomíme. Potom bude týdenní přestávka, na kterou naváže reprezentační pauza, a pak se zase zápasy systémem doma-venku rozběhnou.“

Kolik fanoušků v průměru chodí na ligové zápasy?

„Tak kolem deseti tisíc, kolísá to podle předchozích výsledků nebo atraktivity soupeře.“

Do Bruselu to není z Lokerenu příliš daleko. Bydlíte tam?

„S přítelkyní jsme se domluvili, že budeme shánět bydlení jinde než v Bruselu. Bydleli jsme tam, když jsem hrával v Anderlechtu, ve čtvrti Molenbeek, která je považována kvůli islamistům za hodně nebezpečnou. Nedávno jsem viděl v televizi, že kousek od našeho tehdejšího bytu vybuchla bomba… Žijeme kousek od Genku, kde bydlí také několik spoluhráčů. Do Lokerenu je to jen 30 kilometrů.“

Asi nebylo jednoduché se v tak krátké době s rodinou přestěhovat…

„Eva z toho nebyla nadšená. Sice to není naše úplně první stěhování, ale s tímhle zimním a ještě k tomu zase do zahraničí jsme nepočítali… První týdny jsem bydlel na hotelu, než jsem našel vhodný byt. Snažil jsem se ho aspoň částečně zařídit, teprve potom dorazila přítelkyně s malou dcerkou.“

Sledujete i na dálku, jak si vede pražská Sparta?

„Mám ve Spartě spoustu kamarádů. Viděl jsem na TV 02 Sport její domácí ligové zápasy s Libercem a teď v neděli s Brnem, což je můj mateřský klub. Z tohohle pohledu mě může aspoň těšit, že si Zbrojovka i v deseti odvezla cenný bod pro záchranu. Ale zásadní herní změnu Sparty k lepšímu oproti podzimu jsem bohužel neviděl, zase to bylo trápení jen s jedinou vstřelenou brankou i další bodové ztráty…“

LUKÁŠ MAREČEK

Narozen: 17. dubna 1990. Výška: 182 cm. Váha: 69 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Eva, dcera Julie (3). Fotbalový post: defenzivní záložník. Hráčská kariéra: 1. FC Brno/Zbrojovka Brno (1998-2010), RSC Anderlecht Brusel (Belgie, 2010-2012), SC Heerenveen (Nizozemsko, 2012-2013), Sparta Praha (2013-2018), KSC Lokeren (Belgie, 2018-?). Reprezentace: tři zápasy, žádný gól. Největší úspěchy: postup do semifinále mistrovství Evropy hráčů do 21 let (Dánsko, 2011), postup do osmifinále mistrovství světa hráčů do 20 let (Egypt, 2009), postup do osmifinále Evropské ligy (2016), belgický mistr (2012), český mistr (2014), vítěz Poháru České pošty (2014), vítěz Superpoháru FAČR (2014).