Lukáš Mareček: „Pořád čekáme na první výhru…“

Lukáš Mareček: „Pořád čekáme na první výhru…“

V minulé sezoně zažil s Lokerenem pád z elitní belgické soutěže, ale protože je smluvně vázaný až do června 2021, musel devětadvacetiletý český záložník LUKÁŠ MAREČEK v klubu zůstat. Jenže představy o co nejrychlejším návratu dostávají hned od startu druhé ligy povážlivé trhliny. Po pěti kolech je totiž Lokeren znovu na dně i o patro níž - s jediným bodem a jednou vstřelenou brankou na kontě… Už u toho není druhý český krajánek útočník Jakub Řezníček, který se minulých dnech vrátil zpátky domů a zakotvil na teplických Stínadlech.

„Dlouhou dobu jsem věřil, že se můžeme v Jupiler lize zachránit. Doplatili jsme na špatný start, kdy jsme utržili doma debakl s Genkem, prohráli jsme pak dost smolně i pár dalších zápasů. Tři nebo čtyři kola před koncem bylo jasné, že nás sestup nemine. Snažili jsme se sezonu dohrát se ctí, šlo také o peníze, které dostáváme za výhry.

„MECHELEN NÁM DAL JEN PLANOU NADĚJI…“
V létě skončil dlouholetý prezident a majitel Lokerenu. Nastoupil nový a s ním skoro celý management, trenér De Boeck, který k týmu přišel v zimě, ale zůstal. Také kádr se obměnil, přišlo devět nebo deset nových hráčů, ale odešli jen tři, těm udělali místo mladí kluci, kteří byli přeřazeni do rezervy. Vedení klubu se upínalo k naději, že bychom mohli na úkor postupujícího Mechelenu, který se zapletl do korupční kauzy, v první lize zůstat. Také Beerschoot, který skončil druhý, cítil stejnou prvoligovou šanci. Sportovní soud měl rozhodnout do konce června, pak se to oddálilo až do půlky července, kdy už bylo před startem nové ligové sezony. Nakonec zůstalo vše při starém, jako by se vlastně nic nestalo…

„KUBA ŘEZNÍČEK NEDOSTAL POŘÁDNOU ŠANCI!“
Hrát druhou belgickou ligu se mi v devětadvaceti letech moc nechtělo, ale když máte ještě na dva roky smlouvu, tak klub o nějakém odchodu nechce ani slyšet, nebo si za vás řekne velké finanční odstupné. Navíc se žádná konkrétní nabídka v létě neobjevila. Trenér mě bere jako jednoho z klíčových hráčů do základní sestavy, tak aspoň pravidelně nastupuji. Kuba Řezníček na tom byl podstatně hůř. Věřil jsem, když v zimě přišel z Plzně, že nám v boji o záchranu svými góly pomůže. Trefil se hned v prvním zápase, který jsme ale prohráli 1:4. Pak nastoupil nový trenér, který nás pak oba nasadil do základní sestavy. Kuba měl pár šancí, které bohužel neproměnil, a od té doby si prakticky nekopl. Jen dvakrát nebo třikrát střídal na posledních pár minut. Odchod z Lokerenu byl pro něj fotbalovým vysvobozením, i když Teplice projevily zájem až v posledních dnech. Přišel jsem o parťáka-krajana, a protože jsme bydleli v jednom domě, sblížily se i naše rodiny a holky…

„NENÍ TO PROCHÁZKA RŮŽOVÝM SADEM…“
O druhé lize se říká, že je složitější než první. Není to moc o fotbale, většina z osmi týmů, které ji hrají čtyřkolovým systémem, praktikuje nakopávání dlouhých balonů. Už po pěti kolech jsme se tvrdě přesvědčili, že to s okamžitým návratem nebude žádná procházka růžovým sadem. Jsme poslední, máme jen jeden bod za remízu a vstřelili jsme jedinou branku. Všichni si lámeme hlavy, čím to je, protože v přípravě jsme odehráli dobré zápasy. Nyní to na hřišti občas vypadá, jako bychom se viděli úplně poprvé… Vrcholem bylo nedělní utkání ve Virtonu, který postoupil ze třetí amatérské ligy. Leží kousek od Lucemburska, tak jsme tam jeli už v sobotu. Věřil jsem, že právě tam vyhrajeme. Prohráli jsme 0:4 a stejný počet hodin jsme se trmáceli autobusem zase zpátky. Po takovém výprasku to byla „veselá“ cesta domů… Druhá belgická liga se totiž hraje jako jedna z mála evropských soutěží i v reprezentačních přestávkách, dřív jsem v tomhle období jezdíval domů do Česka nebo jsme aspoň měli delší volno. Předtím jsme doma s Leuwenem hráli docela dobrý fotbal, jenže nejsme v koncovce vůbec efektivní, takže jsme po první půli prohrávali 0:2, protože hosté svoje příležitosti proměnili. Belgičtí fanoušci jsou jiní než naši, neúnavně povzbuzují, i když se nedaří. Chodí jich pořád čtyři až pět tisíc, ale po poslední porážce už na nás trochu pískali. Musíme v pátek večer doma proti Westerloo zabrat a poprvé vyhrát, abychom si je alespoň částečně usmířili, a konečně se odrazili od dna tabulky.

„V ZIMĚ SE ROZHODNU, JAK DÁL!“
Uvidíme, jak to bude s námi vypadat po podzimní části druhé ligy. Pokud bychom se i nadále takhle herně a výsledkově trápili, chtěl bych v zimě odejít. Dvě takové nepovedené sezony za sebou, které bych v Lokerenu zažil, by byly, myslím, tak akorát… Záleželo by pak samozřejmě na nabídkách, jestli bych dál zůstal ještě nějakou dobu v zahraničí, nebo začal reálně uvažovat o návratu do Česka.“

LUKÁŠ MAREČEK
Narozen: 17. dubna 1990. Výška: 182 cm. Váha: 69 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Eva, dcera Julie (4,5). Fotbalový post: defenzivní záložník. Hráčská kariéra: 1. FC Brno/Zbrojovka Brno (1998-2010), RSC Anderlecht Brusel (Belgie, 2010-2012), SC Heerenveen (Nizozemsko, 2012-2013), Sparta Praha (2013-2018), KSC Lokeren (Belgie, 2018-?). Reprezentace: tři zápasy, žádný gól. Největší úspěchy: postup do semifinále mistrovství Evropy hráčů do 21 let (Dánsko, 2011), postup do osmifinále mistrovství světa hráčů do 20 let (Egypt, 2009), postup do osmifinále Evropské ligy (2016), belgický mistr (2012), český mistr (2014), vítěz Poháru České pošty (2014), vítěz Superpoháru FAČR (2014), držitel bronzového odznaku Klubu ligových šampionů týdeníku GÓL (2018).