Lukáš Droppa: „Moje motivace? Titul se Slovanem!“

Lukáš Droppa: „Moje motivace? Titul se Slovanem!“

Na podzim ho reprezentační kouč Karel Jarolím nečekaně povolal do „áčka“, protože potřeboval na post defenzivního záložníka zkušeného hráče, kterému se v kvalifikaci, především proti mistrům světa Němcům, nerozklepou kolena. To LUKÁŠ DROPPA, působící tak trochu utajeně v ruském Tomsku, splňoval. Jenže v zimě neméně překvapivě odešel do druholigového tureckého Bandirmasporu a tím se za ním v českém národním týmu zavřela voda. V minulých dnech se osmadvacetiletý středopolař na druhý pokus dohodl na roční smlouvě s bratislavským Slovanem, kde bude samozřejmě mnohem víc na očích. Už v zimním přestupním termínu ale vše nasvědčovalo, že oblékne dres „belasých“…

„Byli jsme prakticky na všem domluveni, a proto jsem odmítl řadu nabídek, které jsem měl. Nakonec ale z přestupu sešlo a já měl jen týden na to, abych si našel jinou štaci. Pak přišla nabídka z Bandirmasporu a musel jsem se do hodiny rozhodnout! Vymínil jsem si ale, že se poletím do Turecka podívat a teprve na místě se rozhodnu. Bandirmaspor mě docela překvapil. Město leží u moře, klub má dobré zázemí, finančně je také zajištěný, v tabulce figuroval na desáté příčce, měl silný a kvalitní tým. Proto jsem se mu upsal. Netušil jsem, že to bude jen na půl roku…

„VE TŘETÍ LIZE CIZINCI NEHRAJÍ…“

Hlavní problém byl v trenérovi. Přišel po třetím kole a atmosféra se úplně změnila. Nejlepší hráče posadil na lavičku, tři z kádru úplně vyhodil, s domácími fotbalisty neměl dobré vztahy, takže ti se ani nenamáhali za něho bojovat. Vedení klubu pochopilo až pět kol před koncem soutěže, že musí zasáhnout. Přišel nový kouč Ugur, ale i když jsme pod jeho vedením třikrát vyhráli a jednou remizovali, na záchranu už to bohužel nestačilo. Potřebovali jsme o bod víc. Sestoupilo se do třetí ligy, ve které už cizinci nesmí hrát. Kdybychom se zachránili, určitě bych alespoň jeden rok ještě zůstal. U nás se pohlíží na druhou tureckou ligu s despektem, ale soutěž má dobrou úroveň. Působí v ní spousta Brazilců i reprezentantů z afrických zemí, hrají tam Belgičané, Němci, Švýcaři…

„UŽ JSEM NECHTĚL DÁL KOČOVAT!“

Byl jsem tedy zase volným hráčem.  Zůstal jsem od zimy v kontaktu s jedním z funkcionářů Slovanu, ale klub čekal, jaké nové posily přijdou. Netajím se tím, že jsem velký zájem o tohle angažmá, protože po čtyřech letech jsem už měl dost kočování fotbalovým světem. Slovan je velkým klubem, hrajícím rok co rok o titul, moji první volbou byl i vzhledem k rodině. Mám to navíc i blízko domů, protože pocházím z Uherského Hradiště vzdáleného půldruhé hodiny autem. Nebylo proto co řešit, když se bratislavský klub ozval a já prošel zdárně všemi testy.

„KONKURENCE V ZÁLOZE JE VELKÁ, ALE…“

Kostru týmu se podařilo vedení udržet, pět šest nových hráčů přišlo. Třeba Jakub Mareš, jemuž se na předchozí štaci v Ružomberoku střelecky dařilo, a i teď ve Slovanu dává góly. Z Austrálie se vrátil reprezentační útočník Filip Hološko, přišel bulharský stoper Božikov i třeba Nigerijec Rabiu, který předloni hrál za Trenčín a zkoušel štěstí v Belgii. Až sezóna, a hlavně konfrontace s Trenčínem, Žilinou, Trnavou a Dunajskou Stredou ale ukáže, jak na tom jsme. Konkurence na mém postu defenzivního záložníka je velká. Nizozemec De Kamps hraje ve Slovanu už třetím rokem, za milion eur přestoupil zmiňovaný Rabiu, je tady Srb Savičevič. Měl jsem i lepší nabídky, ale moji motivací je získat slovenský titul se Slovanem. A kdybych si nevěřil, smlouvu na rok s roční opcí bych nepodepisoval.

„NA HAMBURK SE NEDÁ ZAPOMENOUT!“

Nejdřív musím hrát pravidelně v klubu, abych mohl následně pomýšlet na národní mužstvo. Proto návrat do české reprezentace zatím neřeším. Samozřejmě, jak se blíží zářijový kvalifikační zápas s Němci v Praze, tak si občas vzpomenu na svoji loňskou reprezentační premiéru v Hamburku. Nastoupit proti mistrům světa, hrajícím v kompletní sestavě, to byl zážitek, na který se nedá zapomenout. I se svým výkonem jsem byl v premiéře docela spokojený, protože už při angažmá v ruské lize jsem si potvrdil, že hraju lépe v těžkých utkáních než v zápasech relativně snadných. Je jen škoda, že jsme tehdy v Hamburku neuhráli lepší výsledek. Ještě ale mnohem víc mrzí, že jsme o pár dnů později uhráli ve Vítkovicích pouze bezbrankovou remízu s Ázerbájdžánem. Hlavně v úvodu jsme měli dvě-tři velké šance. Kdybychom je využili, mohlo být všechno veselejší. Tyhle dva kvalifikační body nám teď moc chybí… Pokud bych se dostal ve Slovanu do sestavy, chtěl bych si o další reprezentační šanci samozřejmě říct. Jedno totiž vím - trenér Jarolím má o hráčích působících v cizině perfektní přehled. A na mé místo v reprezentaci navíc zase až takový přetlak, myslím, není…

„V SENICI JSME ZTRATILI DVA BODY…“

„Když nevyhrajete zápas, ve kterém jste favoritem a brzy vedete, tak to samozřejmě mrzí. Jakub Mareš se v pátek v ligovém zápase v Senici trefil už ve druhé minutě a od té doby jsme kontrolovali hru. Měli jsme přidat druhý pojišťovací gól, ale místo, abychom hráli po stranách a odtud posílali centry, tak jsme se pořád tlačili přehuštěným středem, i když domácí bránili často i v deseti hráčích. No a pár minut před koncem jsme ze standardní situace inkasovali vyrovnávací branku na 1:1…  Odkopal jsem hodinu v základní sestavě, naposledy jsem hrál před dvěma a půl měsíci, takže jsem trochu počítal, že to asi nebude úplně optimální výkon. I navečer bylo úmorné vedro, které rychle bralo fyzické síly. Ve druhé půli mě začal i trochu tahat sval, proto bylo lepší vystřídat. Pohárový zápas v týdnu nejspíš vynechám, ale na nedělní utkání doma s Dunajskou Stredou bych měl být už fit.“

LUKÁŠ DROPPA

Narozen: 22. dubna 1989. Výška: 182 cm. Váha: 79 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Soňa, dcera Emilly (1,5). Fotbalový post: defenzivní záložník. Hráčská kariéra: 1. FC Slovácko (-2005), Sparta Praha (2005-2010), Graffin Vlašim (2010-2011), Baník Ostrava (2011-2013), Slask Wroclaw (Polsko, 2014-2015), Pandurii Targu Jii (Rumunsko, 2015-2016), Tom Tomsk (Rusko, 2016), Bandirmaspor (Turecko, 2017), Slovan Bratislava (Slovensko, 2017-?). Reprezentace: 4 zápasy, žádný gól. Největší úspěch: nominace do reprezentačního „áčka“.