Luděk Pernica: „Zahrát si s  Realem je můj sen!“

Luděk Pernica: „Zahrát si s  Realem je můj sen!“

Zažil pocitově rozporuplné jaro. Jako nejzkušenější pilíř řídil defenzívu Jablonce, který na dvou frontách bojoval o účast v pohárové Evropě. Na dálku pak sedmadvacetiletý stoper LUDĚK PERNICA držel palce lídrovi z Plzně, aby co nejdřív dosáhl český titul a tím i na přímý postup do Ligy mistrů. Do Viktorky v zimní přestávce přestoupil a na severu Čech do konce sezony hostoval. Oběma týmům jeho srdce se to povedlo, takže jednu fotbalovou kapitolu úspěšně uzavřel a na novou se již těší.

Váš zimní přestup do Plzně se příliš nečekal. Jak se vůbec zrodil? 

„Na přelomu listopadu a prosince se mi ozval můj manažer pan Nehoda, že o mě má zájem Plzeň. V lednu jsme se pak dohodli na přestupu, ale zůstal jsem ještě na jaře na hostování v Jablonci, kde mi v červnu končila smlouva.“ 

V tu dobu to nevypadalo, že Viktorka získá titul až v předposledním kole a že Jablonec si skvělou jarní jízdou zajistí ligový bronz a tím i historicky první účast v základní skupině Evropské ligy. Co vás překvapilo víc? 

„O pár procent my, samozřejmě jsem nebyl zrovna šťastný, když se postupně snižoval čtrnáctibodový podzimní náskok Viktorky, ale věřil jsem, že Teplice doma porazí a mistrovský titul získá.“  

V čem vidíte hlavní rozdíly mezi jabloneckým podzimem a jarem? 

„Na podzim jsme zbytečně ztratili vyhrané zápasy, ve kterých jsme vedli, někdy i o dvě branky – doma s Duklou, v Ostravě, v Teplicích. Za rozdílový faktor považuji trenéra Radu, který byl u lajny naším dvanáctým hráčem. Jeho přísnost a bič, kterým nad námi práskal, když nebyl s něčím spokojený, na nás platila víc než klid a pohlazení jeho předchůdce Zdeňka Kluckého, který s ním zůstal jako asistent. Myslím, že se spolu trenérsky i povahově vhodně doplňují, což znovu prokázali teď v Jablonci.“  

Jarní rozjezd jste měli v úvodních kolech stoprocentní, ale Tomáš Hübschman mi říkal, že síla týmu se ukáže až s těmi silnějšími soupeři. Z třízápasového bloku s Mladou Boleslaví, Spartou a Olomoucí jste vytěžili jen dva body za remízy. Vrátilo vás zpátky na vítěznou vlnu vydařené derby doma s Libercem? 

„První ztrátou byla remíza v Mladé Boleslavi, kde to bylo z naší strany nejhorší utkání. Doma s Olomoucí jsme si zasloužili vyhrát, měli jsme k tomu i dost vyložených šancí, které jsme bohužel neproměnili. Na Spartě se hraje vždycky těžko a Jablonci se na Letné dlouhodobě příliš nedaří. Ale v první půli to nebyl špatný výkon. Nakoplo nás povedené derby s Libercem, které je událostí celého regionu, a s výjimkou finále MOL Cupu jsme se od té doby udrželi na vítězné vlně až do konce. Získali jsme na jaře neuvěřitelných 35 bodů ze 42 možných a prohráli jen jednou na Letné se Spartou!“ 

Do Evropy jste se mohli dostat i z MOL Cupu, ve finále v Mladé Boleslavi se Slavií jste vstřelil vyrovnávací gól, ale po utkání jste byl vůči týmu dost kritický! Rezonovalo ve vás zklamání, že jste na trofej opět nedosáhl? 

„Zažil jsem to s Jabloncem v krátké době už potřetí, takže se nikdo nemůže divit, že jsem byl takhle rozmrzelý z našeho předvedeného týmového i z konečného výsledku. Slavia nás předčila v pohybu i v důrazu v osobních soubojích a pohár získala naprosto zaslouženě.“ 

Červenobílým jste finálovou porážku oplatili o pár dnů později v předposledním ligovém kole v Edenu a tím jste se vyhoupli na kýženou třetí příčku. Co způsobilo tak radikální proměnu? 

„Vytěžili jsme v úvodní půlhodině maximum - ze tří střel mezi tyče jsme získali tříbrankové vedení a to zamává s každým soupeřem, Slavii nevyjímaje. Ale zároveň nás podržel svými zákroky brankář Vlasta Hrubý. O přestávce nám trenér Rada kladl hlavně na srdce, ať moc nezalezeme dozadu, abychom neumožnili slávistům dostat nás pod permanentní tlak. Předpokládali jsme totiž, že hru ve druhé půli zjednoduší, že budou nakopávat dlouhé míče na Milana Škodu, který na hrotu vystřídal Standu Tecla. Gól na 3:1 jsme inkasovali až v 83. minutě, to už domácím moc času na případný zvrat, jaký se jim povedl v jarním derby se Spartou, nezbývalo. Mrzelo mě pak stejně jako našeho trenéra, že naše vítězství pak olomoucký kouč v médiích zpochybňoval.“ 

Petr Rada to v sobě nosil až do dalšího zápasu se Slováckem, po kterém se do mladšího kolegy Václava Jílka razantně obul na tiskové konferenci! 

„Kluci mi psali, ať se na internetu na jeho emotivní vystoupení podívám. Řekl, co si o tom myslí, takový on prostě je. Je to rozhodně lepší a férovější, než kdyby to přešel třeba jen proto, že jsme skončili v ligové tabulce třetí právě před Olomoucí.“  

Druhou část prvoligové sezony jste odehrál ve stoperské dvojici s novým mladým parťákem Davidem Lischkou, taky na obou krajích obrany byly změny… 

„Všichni kluci podávali na jaře nadstandardní výkony a ukázali svůj fotbalový potenciál. „Lišák“ (David Lischka) předtím odkopal jen dva ligové zápasy na hostování v Karviné a pak celou jarní porci v Jablonci. Na svůj věk i minimum prvoligových zkušeností si počínal opravdu spolehlivě, takže jsem ho nemusel na hřišti nijak zvlášť kočírovat a usměrňovat, prosazoval se navíc i při našich standardních situacích. Na konci podzimu se vpravo dostal do základní sestavy Tomáš Holeš a nabídnutou šanci využil, protože tam už na jaře nikoho jiného nepustil, byl jedním z nejlepších hráčů. Vlevo se podle potřeby nebo zdravotního stavu točili Jarda Zelený s Matějem Hanouskem a i oni patřili k oporám.“   

Na prosincový příchod zkušeného kouče Petra Rady se mnozí dívali s despektem, nyní se na něj naopak valí vlna pochval, dost možná i od stejných lidí. Jak se vám jeho trenérský styl, ve kterém preferuje přísnost a zároveň s týmem temperamentně u pomezní čáry žije, zamlouval? 

„Trenéra Radu jsem předtím neznal, takže jsem očekával, jak to pod ním bude vypadat. Dal všemu jasný řád, byl přísný, na některé věci přímo pedant jako třeba na mobily v kabině, ale zároveň velmi komunikativní. Kdybych ho měl charakterizovat, tak bych řekl zabejčilý buldok, který si jde tvrdošíjně za svým a nám jeho přístup ohromně herně pomohl. Brzy jsme k sobě našli vztah a budu na něj vzpomínat jen v tom nejlepším.  Na nějaký zápas skupiny Evropské ligy se určitě přijedu podívat.“   

Když se řekne Jablonec, tak jedním dechem musíte dodat Miroslav Pelta. Jak klubový šéf prožíval úspěšný jarní finiš? Byl v kabině častěji než předtím? 

„Na jaře chodil na každý zápas i venku a také do kabiny, skoro pokaždé nám opakoval, že právě tohle utkání je hodně důležité. Po výhře nad Slováckem, která znamenala jistotu třetího místa a přímého postupu do skupinové fáze Evropské ligy, bylo na něm vidět, jak je šťastný a možná i dojatý, že se mu s Jabloncem splnil dlouholetý sen. Klubu těch sedmdesát milionů korun, které dostane za účast, výrazně v rozpočtu pomůže, nebude muset hráče prodávat za každou cenu. A jak pana Peltu znám, jistě nebude chtít hrát v pohárové Evropě druhé housle a spíš pár kvalitních hráčů ještě přivede.“ 

Závěrečné kolo některé papírové předpoklady hodilo do koše, takže se nakonec ligová tabulka přesýpala. Kdy jste začal věřit, že jste ten poslední krok do Evropy udělali? 

„Začátek se Slováckem se nám příliš nepovedl, asi ještě trochu v nás dozníval předzápasový stres z toho, že jsme hrozně blízko k ligovému bronzu. Hosté měli jednu šanci, ale povedlo se střelu zblokovat. Uklidnil nás vedoucí gól, a když „Chram“ (Jan Chramosta) chvíli po přestávce zvýšil na 2:0, už jsem tušil, že to úspěšně zvládneme. A ve zbývajícím čase jsme si výhru také zkušeně pohlídali.“ 

Jak jste nečekaný triumf slavili? 

„Asi dvacet minut přímo na Střelnici, kde bylo pódium, na kterém jsme se společně fotili. Pan Pelta měl krátký děkovný projev a potom jsme se s hráči přesunuli na společnou závěrečnou večeři.“ 

V nedávném rozhovoru pro deník Sport jste přiznal, že jste od mládí fanouškem Realu Madrid. To vám v sobotu večer udělal jistě radost výhrou ve finále Ligy mistrů nad Liverpoolem. Díval jste se na televizi nebo jste slavili konec sezony a vlastně i váš v Jablonci? 

„To jsem si nemohl i na oslavě nechat ujít, i když jsme byli u televize v menšině, protože jen já a Kuba Považanec jsme fandili Realu, zatímco ostatní kluci přáli vítězství v Lize mistrů Liverpoolu. Na jeho hráče viditelně ale dolehlo smolné zranění nejlepšího střelce Salaha, což byla škoda hlavně pro další průběh finále. Real v něm potřetí v řadě zvítězil, tentokrát bych řekl i šťastně. Fandím mu od klukovských let, kdy za něj hrávali Roberto Carlos, Raúl a současný trenér Zidane, tehdy měli náramnou sestavu, což platí vlastně dodnes.“ 

Vzhledem k tomu, že se Plzeň může těšit na srpnový los základních skupin Ligy mistrů, asi není těžké uhádnout, koho byste si přál za soupeře! 

„Dostat Real do skupiny, a zahrát si s ním na „San Barnabáš“, tak jsem si před lety překřtil jeho slavný stadion Santiago Bernabeu, to by byl můj splněný sen!“  

V jablonecké defenzívě jste měl místo v základní sestavě „pod penzí“, ve Viktorce se o něj budete muset poprat s konkurenty – Hubníkem, Hejdou, Hájkem i třeba univerzálem Řezníkem… 

„S tím samozřejmě počítám, v Plzni nedostanu nic zadarmo, ani v Jablonci jsem neměl jisté místo, když jsem před lety přicházel z Brna. Udělám maximum, abych si řekl o šanci na hřišti.“ 

Budete také pod mnohem větším i přísnějším drobnohledem fanoušků a médií, který je srovnatelný s pražskými „S“. Jste na tenhle vnější tlak dostatečně připravený? 

„To k těmto špičkovým klubům neodmyslitelně patří. Jsem k sobě dost kritický, a i když jsme v Jablonci pod podobným tlakem nebyli, mám přece jen už něco odkopáno, takže jsem i psychicky snad dostatečně odolný, aby mě případné nezdary nerozhodily.“ 

Budete mít letos delší dovolenou než obvykle? 

„Kdybych zůstal v Jablonci, tak začínáme letní přípravu 18. června, v Plzni se budu hlásit už třináctého.  Jsou to necelé tři týdny, po půl roce jsem se v neděli dostal domů na Moravu, v Blansku jsem se potkal s rodiči a s bráchou. Pojedeme s manželkou do Brna za tchánem a tchýní, to všechno je pro mě odpočinek po dlouhé sezoně, která se takhle nádherně povedla.“ 

Máte tedy v Brně stále kořeny jako vaši někdejší spoluhráči- vrstevníci Lukáš Mareček a Josef Šural? 

„Považuji se za odchovance, protože jsem do Zbrojovky přišel v deseti letech. Zažil jsem s ní sestup v Příbrami za trenéra Wagnera, takže si dovedu docela představit, jaká je nyní v klubu nálada, i návrat zpátky o rok později. To bude určitě i hlavní brněnský úkol pro příští sezonu.“ 

Zbrojovka sestupuje, jedním z jarních hřebíčků byla i její jasná domácí prohra s Jabloncem… 

„Myslím si, že my jsme ji dolů neposlali. Po podzimním nástupu trenéra Pivarníka a zisku patnácti bodů před jarními odvetami si asi málokdo včetně mě připouštěl, že by Zbrojovka mohla spadnout z ligy. Jeden z hlavních důvodů sestupu bych viděl v bídné koncovce, pouhých dvacet branek ve třiceti kolech je hrozně málo a to ještě čtyři vstřelili ve 28. kole v Teplicích…“ 

Máte už naplánované stěhování ze severu na západ Čech? 

„Při reprezentační pauze jsme se byli koncem března s manželkou podívat v Plzni, prohlédli jsme si několik bytů a vybrali si jeden ve Vejprnicích, odkud to mám deset minut jízdy na stadion. Ke konci dovolené můžeme tedy zabalit a přestěhovat se.“ 

Už jste si třeba od někdejšího spoluhráče Jana Kopice zjišťoval, jak to v plzeňské specifické partě chodí? Zápisné bude asi mistrovské! 

„Nic dopředu jsem nezjišťoval, jen jsem „Kopimu“ (Janu Kopicovi) blahopřál k titulu a v neděli pak k vítězství v anketě o nejlepšího hráče uplynulé ligové sezony. Věřím, že do kabiny Viktorky brzy zapadnu, většinu kluků znám ze vzájemných ligových zápasů a mám taky rád legrácky všeho druhu.“