Končí trenér i kapitán…

Takhle tristní konec v některých fázích nadějně rozjeté sezony si asi nikdo v letenském managementu nepředstavoval, o fanoušcích nejpopulárnějšího a nejslavnějšího českého klubu, ke kterému se i díky osobě majitele Daniela Křetínského hodí také přívlastek nejbohatší, ani nemluvě. Po nedělním herním a výsledkovém fiasku v Plzni, které nebylo v jarních ligových týdnech bohužel ojedinělým lapsusem, (proto se také vynuceně a operativně otočilo kormidlo klubových priorit od mistrovského titulu k částečně hojivé pohárové náplasti) byl dopoledne odvolán trenér Pavel Vrba a navečer pak oznámil ukončení své hráčské kariéry po finále MOL Cupu ve středu 18. května i kapitán Bořek Dočkal.

Od slavné sezony 2013/2014, ve které Sparta pod trenérem Vítězslavem Lavičkou a s lídrem na hřišti i v kabině Davidem Lafatou vyhrála všechny tuzemské trofeje, uplynulo hodně vody ve Vltavě. Po „odejití“ kouče se o mistrovskou reprízu pokoušelo neúspěšně deset jeho nástupců, z toho Zdeněk Ščasný dvakrát. Někteří přišli jen na krátkodobý záskok, další nedostali potřebný časový prostor. O experimentu s italským elegánem Andreou Stramaccionim, ze kterého se klub i jeho pokladna dlouho vzpamatovávaly, byly už popsány stohy papíru. Pohořeli však z nejrůznějších důvodů také trenéři s mnohem úspěšnějším životopisem na předchozích štacích – Pavel Hapal, Václav Jílek a čerstvě i Pavel Vrba, který stvořil mistrovskou Plzeň, vyhrál slovenskou i bulharskou ligu, a postoupil s českou reprezentací na EURO 2016 ve Francii. Snad jen roční éru zkušeného pragmatika Václava Kotala, který výhrou v MOL Cupu v roce 2020 ukončil stále mučivější sparťanské čekání na nějakou trofej, lze považovat alespoň za náznak prosazované koncepce a vyžadování pevnějšího herního řádu od týmu, třebaže byl postupem času kritizován za málo ofenzivní a atraktivní projev svých svěřenců.

Stejně jako před třemi lety, kdy skončil svoje opakované letenské angažmá Zdeněk Ščasný, který předtím po pouhých několika měsících odstřelil coby sportovní ředitel Pavla Hapala, jehož si sám do Sparty přivedl, dojede sezonu kouč druholigové rezervy Michal Horňák. S největší pravděpodobností nastane stejný scénář. Hledání nového spasitele na lavičku, aby stvořil konkurenceschopný tým, který nebude jen dělat stafáž rivalovi z Edenu a tahat dlouhodobě za kratší konec i v duelech s Plzní pod taktovkou exsparťanského tandemu Michal Bílek-Pavel Horváth… To se samozřejmě zázračně nestane ze dne na den. Místo těchto zbožných, ale nereálných přání by to už konečně chtělo si ujasnit, jakou cestou klub vlastně chce jít! Jestli trpělivě zabudovávat do „áčka“ nadějné odchovance z „béčka“ a strahovské akademie, nebo věřit v herní a také motivační resuscitaci krajánků-třicátníků po návratu domů. Podle toho by mělo také vypadat doplňování ligového kádru na jednotlivé posty v sestavě, které Spartu nejvíce pálí nebo je potřebuje kvalitativně zdvojit. To vše na základě důkladného skautingu s prioritním akcentem na rychlostní dispozice vytipovaných hráčů, bez nichž se sotva nechá pomýšlet nejen na moderní fotbal, ale i na trvalejší změnu stávajících ligových pozic…