Jurij Medveděv: „V létě jsem se podruhé narodil…“

Jurij Medveděv: „V létě jsem se podruhé narodil…“

V kabině bratislavského Slovanu, nejpopulárnějšího a nejslavnějšího slovenského klubu, který o minulém víkendu získal pětadvacátý mistrovský titul v historii, se to cizinci jen hemží. Česko zastupuje jen jediný hráč, dvaadvacetiletý levý obránce JURIJ MEDVEDĚV, jehož jméno a příjmení výmluvně naznačuje jinou rodnou zemi.

„Když mi byly tři roky, rozhodli se rodiče, že se přestěhujeme z Kazachstánu do Česka, kde jsme měli i nějaké vzdálené kořeny. Chtěli, abychom měli se starší sestrou lepší a perspektivnější život, než prožili oni. Usadili jsme se v Hartmanicích na Šumavě, s fotbalem jsem začal v sedmi letech v Sušici, ještě jako žák jsem přešel do Plzně.

„KÝVL JSEM NA NABÍDKU TRENÉRA ŠČASNÉHO…“

Dostal jsem se do reprezentační „osmnáctky“ a „devatenáctky“, ve kterých jsem hrával se „Schickym“ (Patrikem Schickem), Jakubem Janktem, Lacem Takácsem, Lukášem Sadílkem, Jirkou Kulhánkem, Petrem Galuškou, Jakubem Yunisem a dalšími kluky z ročníku 1996. Viktorka mě poslala na hostování do druholigového Sokolova, v Baníku jsem strávil dvě sezony a neviděl jsem možnost dalšího fotbalového růstu. Když se mi ozval trenér Michal Ščasný ze slovenské Senice, že by měl o mě zájem, tak jsem kývl. V Plzni mi v červnu 2017 končila smlouva, tak s přestupem nebyl žádný problém.

„PŘI PRVNÍM TRÉNINKU JSEM SI NATRHL SVAL!“

Podzim se mi herně docela vydařil a už v zimě jsem zase přestupoval – do Slovanu Bratislava, se kterým jsem podepsal kontrakt na dva a půl roku, je v něm ještě roční opce. Jenže hned při prvním tréninku zimní přípravy jsem si natrhl levý stehenní sval, se kterým jsem promarodil většinu jarní sezony. Slovan mě pustil na hostování zpátky do Senice, za kterou jsem ve slovenské lize odkopal jen čtyři zápasy. V létě jsem už absolvoval celou přípravu a nemohl se dočkat, až si konečně za Slovan zahraji. Jenže dva dny před utkáním předkola Evropské ligy s moldavským Milsami Orhei mě potkala další nepříjemnost, nesrovnatelně větší než to svalové zranění.

„MĚL JSEM VÁŽNOU AUTONEHODU NA DÁLNICI…“

Vraceli jsme se s přítelkyní autem z Česka do Bratislavy. Na dálnici D2 jsem ve zpětném zrcátku v nulovém úhlu neviděl, že mě zrovna přejíždí jiné auto a měl jsem v tu chvíli stejný úmysl. Jel jsem rychlostí 110-120 kilometrů, když došlo ke srážce. Vyletěli jsme z dálnice a já se podruhé narodil, protože jsem si jen zlomil levý loket, bohužel Simona utrpěla vážná zranění. Dva a půl až tři měsíce trvala rekonvalescence, tohle období jsem psychicky hrozně těžce snášel, fotbal šel samozřejmě stranou. Ze všeho nejdůležitější bylo, aby se přítelkyně uzdravila.

„TRENÉR LAVIČKA MĚ CHTĚL NOMINOVAT!“

Do Česka jezdíme, když dostaneme od trenéra aspoň dvoudenní volno, nebo když je reprezentační přestávka. I mě se mohla vloni týkat, protože bývalý trenér „jedenadvacítky“ pan Lavička byl se mnou delší dobu v docela pravidelném kontaktu a chtěl mě nominovat na kvalifikační zápasy mistrovství Evropy. Jenže na jaře jsem marodil se svalem a na podzim se zotavoval z autonehody…

„NESTIHL JSEM SE ANI POŘÁDNĚ ROZCVIČIT…“

Ligové premiéry v dresu „belasých“ jsem se dočkal s ročním zpožděním až v úvodním jarním utkání v Dunajské Stredě, které jsem ale začal na lavičce náhradníků. Jenže ke konci prvního poločasu se zranil Apua a já musel hned na hřiště, nestihl jsem se ani pořádně rozcvičit, udělal jsem jen dva-tři sprinty. Byl to důležitý zápas o titul, DAC přezimoval druhý, Slovan první. Bylo vyprodáno, bouřlivá atmosféra, ale dokázali jsme vyhrát 1:0 gólem nejlepšího střelce Šporara z penalty. Moje domácí premiéra v Bratislavě byla ještě lepší. Při derby s Trnavou se totiž oficiálně otevíralo nové Tehelné pole, tak byl také plný stadion – 22 500 diváků, atmosféra nejen bouřlivá, ale zároveň i slavnostní. I na další utkání doma přišlo hodně diváků, kteří předtím na staré Pasienky, kde v minulosti hrával Inter a Slovan tam byl po dobu výstavby v několikaletém azylu, prostě nechodili. Slávisté a sparťané by to asi také bojkotovali, kdyby hráli domácí zápasy u svých největších rivalů na Letné, resp. v Edenu.

„TITUL BUDEME SLAVIT AŽ S POHÁREM!“

Odehrál jsem osm zápasů v řadě, o minulém víkendu jsme po výhře v Žilině už v předstihu získali slovenský titul. Po návratu do Bratislavy jsme slavili s fanoušky Slovanu na náměstí, ale nic velkého to nebylo. Oslavy budou až po posledním ligovém zápasy, kdy dostaneme mistrovský pohár. V neděli doma s Ružomberokem jsem utkání proseděl na lavičce náhradníků. Docela mě to překvapilo i zaskočilo, ale trenér to v médiích zdůvodnil tím, že chce nyní protočit celý hráčský kádr. A tak na levém kraji obrany nastoupil Apua, který po zlomenině klíční kosti už s námi měsíc trénoval. Teď hrajeme v sobotu opět v Dunajské Stredě, tak uvidíme, jestli se do základní sestavy zase vrátím.

V kabině Slovanu se mluví několika jazyky – anglicky, španělsky, srbochorvatsky, protože domácích slovenských fotbalistů v ní je jen pár.  S těmi mluvím česky, s ostatními kluky pak anglicky. Nejblíž mám k brankáři Michalu Šulovi, který odchytal i pár zápasů za reprezentační „áčko“, ale po zranění je teď „dvojkou“. Máme si co říct, chodíme spolu na kávu, na obědy.

„MŮŽEME DOSTAT I KAZAŠSKÉHO MISTRA…“

Sezona nám končí až o posledním květnovém víkendu, jenže protože jdeme se Slovanem už do prvního předkola Ligy mistrů, začínáme letní přípravu již pátého nebo šestého června. Původně jsme s přítelkyní plánovali letět na dovolenou někam do tepla, ale na těch pár volných dnů to nemá cenu, takže je strávíme v Česku. Pokud nebudeme mezi nasazenými týmy, tak bychom mohli narazit i na kazašského mistra Astanu, což by nebyl zrovna nejpříjemnější los. Podíval bych se po dlouhé době do Kazachstánu. Od přestěhování rodiny jsem tam byl jen třikrát, naposledy, když mi bylo dvanáct let…“   

JURIJ MEDVEDĚV

Narozen: 18. června 1996. Výška: 180 cm. Váha: 78 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Simona. Fotbalový post: obránce. Hráčská kariéra: TJ Sušice (2003-2009), Viktoria Plzeň (2009-2015), Baník Sokolov (2015-2017), FK Senica (Slovensko, 2017), Slovan Bratislava (Slovensko, 2018), FK Senica (Slovensko, 2018), Slovan Bratislava (2018-?). Největší úspěchy: slovenský mistr (2019).