Josef Šural: „Doháním herní manko!“

Josef Šural: „Doháním herní manko!“

Před sezonou z něj ve Spartě slavnostně udělali kapitána, ale reprezentační útočník JOSEF ŠURAL postupně dopadl jako jeho předchůdce na hrotu i s páskou David Lafata… Herní prostor se mu v průběhu podzimu neustále zmenšoval, mnohem častěji zahříval lavičku náhradníků, a protože krachla jednání o prodloužení končící smlouvy, bylo jasné, že osmadvacetiletý forvard předčasně opustí Letnou už v zimní přestávce. Další ligové starty a branky už bude sbírat v dresu tureckého klubu Alanyaspor, ve kterém si v minulém týdnu už odbyl hned dvě soutěžní premiéry.

Číslo 90, které jste si zvolil, vypadá spíš hokejově… Má nějakou paralelu se sparťanskou devítkou?

„Vůbec ne! Třiadvacítka byla už obsazená, číslo 32, které jsem ze začátku měl ve Spartě, mě moc neoslovilo. Desítka byla při mém příchodu sice volná, ale protože ji nosil předtím jeden hráč, který z klubu odešel, tak půl roku si ji nikdo nesmí vzít. Zvolil jsem proto 90, je to rok mého narození.“

Premiéru jste si odbyl ve čtvrtečním utkání čtvrtfinále Tureckého poháru s Kasimpasou, které skončilo bezbrankovou remízou. Čeká vás podobně jako v Anglii druhý zápas?

„Potěšilo mě, že jsem se na hřiště na těch pár minut dostal. Spíš jsem si myslel, že se na zápas jen podívám z hlediště. Trenér se mě ptal, jak na tom jsem, tak jsem mu upřímně řekl, že jsem měsíc neviděl míč. Nejdřív jsem se připravoval sám, když jsem pak nemohl trénovat se Spartou, tak jsem jen běhal a posiloval. Až teprve tady tohle herní manko postupně doháním. Nakonec jsme se dohodli, že mě tam i na těch pár minut pustí. Ve čtvrtek hrajeme s Kasimpasou opakovaný zápas v Istanbulu, kde se rozhodne, který z týmů postoupí dál.“

Stihli jste si s někdejším libereckým parťákem a reprezentačním kolegou Davidem Pavelkou aspoň chvilku popovídat?

„Bavili jsem se spolu před zápasem i po jeho skončení. Bylo vidět, že je v týmu pevně zabudovaný a patří k největším oporám Kasimpasi.“

Zahrál jste si poslední minuty také v nedělní lize proti Sivassporu místo ostříleného Papisse Demby Cissého, který je zřejmě útočníkem číslo jedna…

„Hrajeme na jednoho útočníka buď v rozestavění 4-2-3-1, nebo 4-1-4-1. Máme tady dost křídelníků, na hrotu jsme jen my dva a klidně se můžeme dostat na hřiště i oba. Já v tuhle chvíli především trénuju, abych se co nejdřív dostal zpátky do optimální formy, a budu čekat na větší herní šanci.“

Byla výhra pro odskočení do klidného středu tabulky hodně důležitá?

„V celém klubu bylo už pár dnů před zápasem cítit, jak moc potřebujeme Sivasspor porazit. Důležitost tohoto zápasu se přenesla i na hřiště, kluci makali od začátku na doraz, vypracovali si i dost šancí a odměnou byly tři cenné body, které nás vzdálily od pásma ohrožení sestupem. Jsem rád, že jsem u toho pár posledních minut mohl být.“

Na lavičku náhradníků jste byl zvyklý z konce podzimu ze Sparty… Potěšilo vás, že nový sportovní ředitel Tomáš Rosický přiznal, že za nedohodu o prodloužení smlouvy mohl i letenský klub?

„Dohoda nebyla o mě, ale o Spartě. Časem se k tomu vrátím, jak se jednání doopravdy odehrálo.“

Odmítl jste předtím údajně dvě nabídky – zámořskou z MLS a maďarskou. Proč?

„Tyhle zprávy v českých médiích nebyly taky zrovna nejpřesnější… Žádnou nabídku jsem neodmítl, co se objevilo, nebylo zas tak horké. Navíc teprve v tu dobu se otevřelo zimní přestupové okno a chtěl jsem si všechno v klidu rozmyslet a zbytečně se neukvapit. Nabídka z Alanye mi za to vyčkávání stála.“

Sháněl jste informace o tureckém klubu i tamní Super Lize od hráčů, kteří tam působí?

„Mluvil jsem s „Bobbym“ (Zdeňkem) Zlámalem, který před časem za Alaynii chytával. Isaac Sackey, můj někdejší liberecký spoluhráč, tady pořád kope, to byl můj druhý konzultant. Jejich reference byly z 95 procent pozitivní. Tréninkové centrum máme přímo ve středu Alanye, stadion je pak položený v kopcích za městem.“

Kolik fanoušků přišlo na dva zápasy, které jste v minulém týdnu zažil na vlastní kůži?

„Odhaduji, že na pohár to bylo čtyři až pět tisícovek, na nedělní ligu pak dvojnásobek.“

Ze sparťanské kabiny jste byl z posledních dvou sezon zvyklý na Babylon jazyků. Jak se mluví v té Alanyasporu?

„Ve Spartě se v poslední době mluvilo jen anglicky, tady nám to do angličtiny simultánně tlumočí překladatel. Těším se, že na svojí angličtině intenzivně zapracuji.“

Jak vypadá vaše aktuální aklimatizace i dojmy z nového fotbalového domova?

„Počasí je tady podle očekávání příznivější. Když je podle domácích chladno, tak se teploty pohybují mezi osmi až deseti stupni Celsia. V tomto období taky vydatněji prší, ale zažil jsem i dny, kdy jsem mohl jít ven jen v tričku, protože teploměr ukazoval dvacet stupňů. V letních měsících bude podstatně větší horko, proto sem také pravidelně jezdívají z Evropy tisíce turistů. Řada z nich má tady i svoje bydlení, což ovlivňuje také život ve městě.“

Už jste se přestěhoval i s rodinou?

„V únoru čekáme druhou holčičku, manželka je s dcerkou v Praze. Až dají lékaři svolení, tak se za mnou celá rodina přestěhuje. Zatím bydlím na měsíc v bytě, ale sháním nějaký domek se zahrádkou i kvůli našim dvěma pejskům. Mám teď dost zařizování, potřeboval jsem mít k dispozici auto, v pondělí jsem se byl podívat na školku pro dcerku.“

Desetitisíce českých turistů míří za teplem do této turecké destinace. Byl jste tady už někdy předtím?

„Byli jsme s rodinou na dovolené v Beleku, na tureckou Riviéru jsme jezdívali se Spartou na soustředění. Vzpomínám si, že jsme někdy před devíti lety pobývali se Zbrojovkou na soustředění přímo v Alanyi a bydleli ve zdejším hotelu Gold City.“

Od pátku je definitivně jasné, že český národní tým bude hrát v březnu nejen s Anglií ve Wembley, ale o čtyři dny později v Praze s Brazílií…

„Je to hlavně skvělá zpráva pro fanoušky. Vím, že spousta z nich se chystá letět do Londýna, ale domácí zápas s Brazilci je z tohoto pohledu ještě o level výš. Na posledním srazu nároďáku jsem nebyl, samozřejmě, že bych se moc rád do něj vrátil. Bude však záležet na tom, jestli budu zase pravidelně hrát v klubu, a hlavně jak se mi bude na hřišti dařit.“

JOSEF ŠURAL

Narozen: 30. května 1990. Výška: 184 cm. Váha: 78 kg. Stav: ženatý, manželka Denisa, dcera Vanesa Alex (5,5). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: Sokol Šakvice (1995-1996), 1. FC Brno/Zbrojovka Brno (1996-2011), Slovan Liberec (2011-2016), Sparta Praha (2016-2019), Alanyaspor (Turecko, 2019-?). Reprezentace: 20 zápasů / jeden gól. Největší úspěchy: účast na EURO 2016 ve Francii, postup do čtvrtfinále Evropské ligy (2016), český mistr (2012), vítěz Poháru České pošty (2015).