Jaroslav Šilhavý: „Každý je hratelný!“

Jaroslav Šilhavý: „Každý je hratelný!“

Zámek Štiřín býval v úvodních letech třetího milénia i dočasným hlavním stanem české reprezentace. Její současný trenér JAROSLAV ŠILHAVÝ je ve zdejší lokalitě opravdu jako doma, neboť kousek odtud bydlí. To byl i jeden z důvodů, proč jsme se sešli právě tady k rozhovoru na sklonku roku, v němž si osmapadesátiletý kouč ke dvěma mistrovským titulům s Libercem a pražskou Slavií připsal největší úspěch své kariéry v podobě postupu na EURO 2020.

V posledních letech se pravidelně kolem vás něco na sklonku kalendářního roku děje… Je letošní předvánoční čas klidnější?

Nějaký pátek se v našem fotbale pohybuji, tak mám něco za sebou. Vlastně jsem prošel vším jako hráč, asistent a trenér v klubu a obojí i u reprezentace. Zatímco při posledních angažmá v klubech jsem v prosinci nečekaně končil v Jablonci, a hlavně ve Slavii, nyní u národního týmu to je v posledních dvou letech na pozitivní vlně, protože jsme se vloni udrželi ve druhé skupině nové Ligy národů a letos jsme přímo postoupili na EURO 2020.“

Jak tyto volné dny trávíte?

Občas se podívám na pohádky, jedu si zahrát hokej s přáteli jednou, dvakrát týdně do Říčan. Je tady příjemné prostředí, jdu si zaběhat do lesa, příjemně se zpotím, vyčistím si hlavu. Slíbil jsem, že si půjdu zahrát do Edenu tradiční silvestrovské derby. Dřív jsme jezdívali s manželkou do Rakouska na hory, teď to plánujeme až někdy v lednu, protože reprezentační program nám začíná až v březnu. Je to pro mě klidný vánoční čas po práci, kterou jsme, myslím, zvládli dobře, ale nemůžeme usnout na vavřínech, že nebudeme nic dělat. I o Vánocích komunikujeme s kluky, některé soutěže ještě běží. Jirka (Chytrý) byl v Polsku na ligovém utkání Bialystoku s Čenstochovou. Mluvil jsem v posledních dnech s Tondou Barákem, Jirkou Skalákem. Pořád je okruh hráčů, které máme v hledáčku.“

Když jsme spolu nedávno na Strahově mluvili, tak jste mi říkal, že jedinou fotbalovou akcí, kterou jste o víkendu naživo viděl, byl žákovský halový turnaj v Říčanech, kam jste se vydal sledovat vnuka…

Hraje za U-12 v Bohemce, když mám čas a mají v tu dobu zápas nebo turnaj, tak se zajdu na něj podívat. Mám ještě tři vnučky, ta nejstarší, které je 4,5 roku, vyhrožuje, že taky bude hrát fotbal. Ale babička o tom nechce ani slyšet…Dcera žije v Brně, byla tady s oběma vnučkami dva týdny před Vánocemi, ale přímo na ně jsme každý samostatně a až po nich se zase sejdeme, i podle času.“

Syn Tomáš se vydal ve vašich trenérských šlépějích, vede třetiligový Králův Dvůr. Bavíte se spolu nejen o fotbale, ale i o reprezentaci?

Když k nám přijedou, tak se řeč většinou stočí na fotbal. Vyslechnu jeho názory nebo i argumenty, co by třeba mohlo být jinak, řekne mi i svůj pohled na jednotlivé hráče, způsob hry, jeho postřehy o generaci mladšího trenéra jsou někdy docela zajímavé.“

Zažil jste v roli dlouholetého asistenta trenérů českého národního týmu někdejší předzápasová soustředění na Štiříně?

Myslím si, že jen jednou. Když nastupoval k nároďáku po EURO 2008 místo Karla Brücknera „Radič“ (Petr Rada), tak jsme tady byli pár dnů před jeho premiérou ve Wembley proti Anglii, která skončila remízou 2:2, když jsme vyrovnávací gól inkasovali těsně před koncem.“

A jak jste se do těchto končin natrvalo dostal vy?

Když jsem působil na Žižkově, tak jedním ze sponzorů Viktorky byl pan Truhlář, který tady bydlel. Jednou mi řekl, že vedle něj je volná parcela, jestli bych o ni neměl zájem. Jeli jsme se sem s manželkou podívat, já byl pro hned, jí se v tu dobu moc z Prahy nechtělo a teď tu jsme už sedmnáct let a moc se nám tady líbí. Jsem rád, že jsme se takhle rozhodli, máme tu svůj klid. Když si chci vyčistit hlavu, tak vyběhnu do zámeckého parku nebo do okolí. A jízda autem do Prahy, pokud není nějaký dopravní kolaps, taky netrvá dlouho.“

Nosíte si fotbal domů?

Snažím se ho nechat za dveřmi, ale pokaždé se mi to nepovede, nebo to asi úplně neumím. Manželka většinou hned pozná, v jakém rozpoložení se nacházím, zná i výsledek zápasu. Navíc všechny věci kolem fotbalu prožívá intenzivněji než já, nenechá si vymluvit, aby se moc nedívala na sociální sítě, kde hlavně po herně nebo výsledkově nepovedených utkáních dostáváme od neznámých lidí často a dost za uši… Samozřejmě i doma se mi zápasy honí hlavou, diskutujeme o tom po telefonu s kluky z realizačního týmu nebo v průběhu reprezentačního srazu si společně sedneme. Vítězství a prohry ke sportu patří, snažím se to vybalancovávat. Výhry přehnaně neslavit a po porážkách nebýt úplně dole, ale pokaždé se to nepodaří. Je jedno, jestli hraješ v takovým či makovým rozestavěním, jestli je způsob hry ofenzivní nebo defenzivní, stejně je nejdůležitější výsledek. Když je dobrý, tak se na výkonu a předvedené hře najdou pozitivní věci, když se prohraje, tak je málem všechno špatné…“

Který kvalifikační zápas byl pro vás po emocionální stránce nejvypjatější?

Ten zářijový v Kosovu, kde jsme 1:0 vedli, ale nakonec prohráli 1:2. Výsledek to byl samozřejmě špatný, hodně jsme si tím ztížili postupové plány, ale nezavinil ho náš špatný výkon, ale hloupé individuální, až žákovské chyby, kterých jsme se v defenzívě dopustili. Těch pár dnů před dalším kvalifikačním utkáním v Černé Hoře jsme schytávali opravdu velkou kritiku ze všech stran – od vedení svazu, přes média až po fanoušky. Možná nám to chtělo naznačit, že ještě úplně není tým vyladěný. Existovala jediná cesta, jak tuhle komplikaci v boji o postup alespoň částečně napravit – vyhrát v Podgorici, což se nám podařilo. Výsledek 3:0 opticky vypadal jednoznačně, ale na ty tři povinné body jsme se pořádně nadřeli. Podobné to bylo předtím s Černohorci i v červnu v Olomouci.“

Tehdy se volalo po více změnách v základní sestavě, ale nakonec jste přikročil jen ke kosmetické úpravě!

Udělali jsme jen jedinou změnu, když jsme nahradili Pavla Kadeřábka „Cufem“ (Vladimírem Coufalem), nebylo to však tím, že by „Kadeř“ byl s Kosovem nejhorším hráčem. Věřili jsme ale, že by na pravé straně mohla lépe fungovat součinnost a návaznost s Masopustem, který také nepodal optimální výkon, ale s Coufalem mají zažité věci ze Slavie. Druhá změna byla v průběhu zápasu vynucená, kdy šel ze zdravotních důvodů dolů Mára Suchý a místo něj naskočil Kuba Brabec. Ukázalo se, že v mančaftu je zdravá vnitřní síla poprat se s nepříznivým vývojem. Už vloni jsme podobným způsobem zvládli Ligu národů, do které jsme naskočili ze dne na den a dostali jsme za úkol zůstat na druhém místě ve tříčlenné skupině, které zaručovalo setrvání ve druhém výkonnostním koši. Čekaly nás přitom venkovní zápasy na Slovensku a na Ukrajině. Mužstvo si nevěřilo, právě „Brába“ (Jakub Brabec) v jednom rozhovoru prohlásil, že by taky chtěl být lepším fotbalistou, ale neví, jestli na to má. V Trnavě jsme přitom nehráli dobře, ale dali jsme dva góly, byli jsme efektivnější než domácí Slováci a vyhráli. A zvládli jsme 1:0 i odvetu v Edenu, kde to také nebyl oboustranně bůhvíjaký fotbal. A lidé tleskali, že budou nároďáku zase fandit. Vždycky to sklouzne k výsledku, když se vyhraje, tak je to O. K.“

Česká liga o minulém víkendu skončila, překvapila vás něčím?

I když Slavia měla skvělý rok, nemyslel jsem si, že bude mít po podzimu tak obrovský bodový náskok na Plzeň a Spartu. Když vypadli z evropských pohárů i z domácího MOL Cupu, tak pro slávistické reprezentanty bude vrcholem EURO 2020.“

Jak budete trávit mezidobí, než začne v polovině února jarní část nejvyšší soutěže?

S kluky z realizačního týmu jsme pořád v kontaktu, nenudíme se ani v tomto mezidobí. S Jirkou Chytrým jezdíváme na tripy, další plánujeme v lednu, protože řada evropských lig, ve kterých hrají naši kluci, jede prakticky bez zimní přestávky. Budu sledovat, jestli někdo z reprezentantů v lednovém termínu nepřestoupí, protože to v rozehrané soutěži bývá většinou komplikace i pro nároďák, protože adaptace na nové prostředí téměř vždycky nějakou dobu trvá. Někteří kluci v Anglii, jako třeba Vydra se Skalákem, kteří nemají velké herní vytížení, by naopak s tím chtěli něco udělat.“

S vašimi nejbližšími spolupracovníky táhnete společně fotbalovou káru již několik let. Jak jste se vůbec dali dohromady?

Úplně jednoduše. Všichni jsme se sešli v Liberci. S Budějovicemi jsme tehdy hráli poslední ligové kolo v Liberci a věděl jsem, že mi v Dynamu končí smlouva a neprodloužili jsme ji. Ze Slovanu zase odcházel Petr Rada do Teplic a byli tam nějací adepti na jeho uvolněné místo. Milan Veselý za mnou přiběhl hned po zápase a začal mě verbovat, jestli bych nešel do Liberce, kde on dělal trenéra brankářů. Druhý den mi zavolal ředitel libereckého klubu Libor Kleibl, sešel jsem se pak s jeho majitelem panem Karlem a domluvili jsme se. Jirka Chytrý tam působil u juniorky, předtím byl ve Zlíně, ve Slovácku, v Ostravě. Vyhráli jsme v roce 2012 mistrovský titul a on pak přišel do realizačního týmu „áčka“. Od té doby jsme spolu, je to, myslím, velmi dobré spojení, a šlape nám to.“

Na nedávné tiskové konferenci se odprezentoval plán přípravy před EURO 2020. Jsou v něm ještě nějaká bílá místa?

Budeme hrát v březnu někde v teple, ale ještě se nesmí prozrazovat, kde to přesně bude. Jednu chvíli to však vypadalo, že oba zápasy odehrajeme v Evropě. Ale v současné době moc velký manévrovací prostor národní svazy od UEFA nemají, s kým by chtěly hrát. A do budoucna bude prostor na zkoušení nových hráčů ještě menší. V říjnu proti Severnímu Irsku byli do toho kluci, které jsme si chtěli otestovat, hozeni, protože sestava byla hodně pozměněná. Ale ani nepovedená první půle, po které jsme prohrávali 0:3, neznamenala, ž bychom nad některými hráči ve vztahu k reprezentaci zlomili hůl. Je to otázka formy, vytížení v klubu. Třeba Patrik Schick ho v AS Řím neměl moc veliké, ale pokaždé nám v nároďáku pomohl, střílel důležité góly. Nemáme tak široké portfolio hráčů, abychom si je mohli vybírat podle toho, jestli pravidelně nastupují. A o klubech, za které hrají, ani nemluvě, to je kvalitativně nesrovnatelné s obdobím kolem EURO 2004 v Portugalsku. Klubový trenér má tým pohromadě, pracuje s ním týden, co týden. My máme jen pár dnů během srazu.“

Tradičně se na závěrečný kemp jezdívalo do Rakouska, tentokrát zamíříte do Itálie. O změně rozhodla možnost přípravného utkání se „squadrou azzurrou“?

To více méně rozhodlo. První variantou i tentokrát bylo Rakousko, se kterým jsme měli sehrát i úvodní přípravné utkání. Ale po zájmu Italů se to otočilo, proto do tamních Alp jedeme i na kemp, zatím není potvrzené místo, kde se utkání s Itálií odehraje, ale nemělo by to být odtud daleko. Bude to pro nás další velmi užitečná konfrontace se špičkovým evropským týmem.“

S Rakušany se střetnete v domácí generálce, jste s výběrem soupeřů spokojený?

Silný tým, není sice tak atraktivní jako třeba Brazílie, ale svoji kvalitu rozhodně má. Čekají nás v přípravě výborné herní prověrky, ale na EURO to nebude jiné.“

V letošním roce si národní tým zahrál proti absolutní světové špičce – Anglii a Brazílii. Jaké poučení jste si vy i hráči z těchto duelů vzali?

Pro nás to mělo ještě jeden velký plus v tom, že nemáme hráče ve velkých top-klubech, aby na takové špičkové fotbalisty pravidelně naráželi v tamních ligových soutěžích. Zahrnul bych do toho kromě nároďáku i Slavii, která taky sbírá mezinárodní zkušenosti, když nastupuje proti Barceloně, Interu Milán, Dortmundu, na jaře to byla Chelsea či Sevilla. Když odehrajeme utkání proti Anglii nebo Brazílii, tak to je ohromná, hmatatelná zkušenost, ze které se můžete poučit. Vzájemná konfrontace vyzněla pro nás ne úplně špatně, byť jsme s Brazilci v Edenu prohráli a ve Wembley dostali bůra.“

Na EURO 2020 narazíte znovu na Angličany a na vicemistry světa Chorvaty. Budete je v průběhu jara a třetího postupujícího z play-off Ligy národů nějak speciálně monitorovat?

Budeme všechny soupeře monitorovat, jak ty dva, kteří jsou po losu v Bukurešti jistí, tak i zbývajícího, který vzejde jako vítěz z březnového play-off. Máme hodně čerstvých informací o Anglii, Chorvatsko také známe, ale analýza probíhá průběžně, budeme sledovat semifinále i finále play-off. Nemyslíme si, že najednou budeme Anglii, Belgii nebo Španělsko porážet v každém vzájemném utkání. Ale jednou při konstelaci, kdy se sejde náš dobrý den, budeme maximálně a zodpovědně připraveni, zachytá nám brankář a budeme v koncovce efektivní, tak může takový překvapivý výsledek přijít. Turnaj, jakým je EURO, je také specifický, protože na soupeře narazíte v určitý den, kdy můžete uspět. S tím tam také jedeme a udělat ten první krok – postoupit ze skupiny.“

Bude nejhratelnější právě první, dosud neznámý soupeř?

V tomhle hodnocení bych byl opatrný. Každý je hratelný, ale jen jednou. Třeba Kosovo jsme v kvalifikaci dostali až z pátého koše a měli jsme s ním velké problémy, byl to nejtěžší soupeř v boji o přímý postup z druhého místa. Může na nás spadnout domácí Skotsko, Srbsko, Norsko či Izrael, tedy týmy srovnatelné výkonnostně s námi. Outsider se vždycky vyburcuje a chce se na favorita vytáhnout, protože nemá co ztratit. Když prohrajete, nic se neděje, ale když ho poctivou hrou zdoláte, je to senzace. Třeba domácí zápas s Angličany nebyl jen o tom, že bychom se soustředili pouze na bránění, snažili jsme se naopak hrát aktivně, v tom byl základ úspěšného výsledku.“

Dlouhodobě jsou na marodce někteří hráči – Dočkal, Pavelka, Suchý, Hovorka… Mohl byste je otestovat už v březnovém venkovním dvojzápase?

Bylo by to ideální, Hovorka to má operaci zkříženého vazu v koleně zpátky na trávníky nejdál, ale nezavíráme mu dopředu cestu do nominace. To platí i pro další hráče, není to uzavřená společnost, i když základ bude z reprezentačního kádru, který se vyprofiloval v podzimní části kvalifikace. „Pavlas“ (David Pavelka) má na rozhraní ledna a února podstoupit operaci, aby mu vyndali zpevňující železo z kolena. Je to dělník, který si svoje odmaká, ať ho postavíte kamkoliv. S „Dočkym“ (Bořkem Dočkalem) jsem mluvil před pár dny, připojuje s k týmu Sparty, zimní přípravu by měl absolvovat. On je přirozený šéf týmu, když přišel do kabiny, tak všichni byli v pozoru a čekali, co řekne. Takhle vystoupil i před klíčovým utkáním Ligy národů v Trnavě, řekl nějaké motivační věty a jdeme na ně. Sice nepodal úplně optimální výkon, ale přihrál na oba naše góly. Pomohl nám nároďák nastartovat.“

Máte přetlak mezi tyčemi, jeden ze špičkových gólmanů se do závěrečné nominace nevejde…

Je to příjemnější situace, než kdybychom měli jeden a půl brankáře. Milan Veselý a Radek Černý budou mít v konečné nominaci brankářů velké slovo, oni nám dají doporučení. Třeba Tomáš Koubek byl vyloženě zklamaný, že jsme ho vynechali z poslední nominace a dali tam slávistu Ondru Koláře. Opakovaně se ptal: proč já, vždyť jsem třetí brankář! My jsme mu říkali, O. K., ale Kolář chytá výborně v Lize mistrů a nemůžeme ho přehlížet. Dlouho to nechápal, ale myslím si, že postupem času to pro něj byla motivace, která ho nakopla, aby nám dokázal, že se mýlíme. Vychytal od té doby za Augsburg v bundeslize čtyři nuly a pomohl mu k posunu od dna tabulky do klidnějšího středu.“

Útočník číslo jedna Patrik Schick pravidelně v Lipsku hraje, a hlavně střílí góly!

Zranil se tady před Kosovem, když domlouvali hostování v Lipsku, proto přijel taky na sraz o den později. Všechny zápasy odehrál, postavili jsme ho na poslední půlhodinu v utkání se Severním Irskem, protože jsme chtěli vidět jeho součinnost s „Kobrou“ (Zdeňkem Ondráškem). Bohužel si s kotníkem zase hnul a vzniklo z toho nepříjemné nedorozumění, které se propíralo i v médiích. Zase se kurýroval, naštěstí přišel zápas Ligy mistrů s Benfikou, ve které přinesl do hry Lipska oživení, byla na něj penalta a konečná remíza 2:2 znamenala postup do jarního osmifinále. Byli jsme za ním s Jirkou (Chytrým), na hřišti fungovala jeho spolupráce s Wernerem, kterému nahrával, i když to mohl vzít na sebe. Je v tomhle směru chytrý, takže v kabině neřeknou, že je to namistrovaný sobecký Ital. Cítil jsem, že fyzicky není ještě úplně připravený, aby zvládl celý zápas, ale určitě se do toho během zimní přípravy dostane. Lipsko mu sedí i tím, že je tam mladý kádr, s výjimkou Wernera prakticky bez velkých hvězd, zatímco v AS Řím jich byla spousta. Negativní roli hlavně u fanoušků sehrálo i vysoké odstupné, za které přišel ze Sampdorie. Líbí se mu i Lipsko jako město, domů to nemá taky daleko.“

Existuje varianta, že vezmete na šampionát kromě Alexe Krále, který už patří do základní sestavy, na zkušenou ještě dalšího mladíka?

Sadílek, Hložek a Matoušek byli v širší nominaci jako náhradníci, ale po konzultaci s trenérem „jedenadvacítky“ hráli za ni. Alex Král tam věkově také patří, ale už figuruje v „áčku“. Na svůj věk je mentálně velmi silný, cílevědomě na sobě i teď ve Spartaku Moskva pracuje, je takhle odmalička vedený i z rodiny. Ale třeba doma proti Kosovu nepodal super výkon, jenže pak dal gól, druhý vítězný mu málem taky připsali místo „Čeldy“ (Ondřeje Čelůstky) a byl za rázem hvězdu. My jsme to z lavičky také nevěděli a dozvěděli jsme se to až po zápase. K výsledkovému obratu nám pomohli i diváci, kteří se chytli po závarech a tyčích půl hodiny před koncem a doslova dotlačili kluky za oběma góly.“

Máte představu, kolik hráčů vezmete na závěrečný italský kemp?

Na kemp nechci brát nějaké hráče navíc, zažil jsem jako asistent, jakou to vyvolává v kádru nervozitu a napětí, že na poslední chvíli ještě někdo z nominace vypadne. Individuálně budeme předtím řešit dřívější konce evropských soutěží. Podařilo se nám stabilizovat okruh hráčů, i když jsme občas povolali někoho, kdo neměl v tu dobu dostatečné herní vytížení, ale do týmu se hodil. V nároďáku musíte s hráči mluvit, dodat jim sebevědomí, důvěru, že jim věříme. Cítím, že na sraz jedou za ostatními kluky rádi, že v týmu panuje dobrá atmosféra, že mohou nějaký výsledek udělat, což se nakonec podařilo. Prezentace Slavie a celého českého fotbalu byla v roce 2019 nad očekávání skvělá!“

JAROSLAV ŠILHAVÝ

Narozen: 3. listopadu 1961. Hráčská kariéra: Škoda Plzeň (1970-1980), RH Cheb (1980-1990), Slavia Praha (1990-1994), Petra Drnovice (1994-1997), Viktoria Žižkov (1997-1999).  Největší úspěchy: rekordman v počtu odehraných ligových zápasů (465), vítěz ankety Osobnost Gambrinus ligy (1998). Reprezentace: 4 zápasy / žádný gól. Trenérská kariéra: Viktoria Žižkov (asistent, 1999-2002), Sparta Praha (asistent, 2003-2005), Sparta Praha B (2005-2007), SK Kladno (2007-2008), Viktoria Plzeň (2008), Dynamo České Budějovice (2009-2011), Slovan Liberec (2011-2014), FK Jablonec (2014-2015), Dukla Praha (2016), Slavia Praha (2016-2017). Reprezentace: asistent (2003-2009), hlavní trenér (2018-?). Největší úspěchy: postup na EURO 2020, mistr české ligy (2012, 2017), postup do play-off Evropské ligy (2013), setrvání v B-skupině Ligy národů (2018).