Jaroslav Plašil vyměnil srazy za trenérskou praxi!

Jaroslav Plašil vyměnil srazy za trenérskou praxi!

V přípravě na loňské EURO ve Francii zarovnal jako čtvrtý český fotbalista stovku reprezentačních startů, ale přidal potom už jenom tři další, neboť bezprostředně po vyřazení ve skupině ukončil univerzální středopolař JAROSLAV PLAŠIL svoji dvanáctiletou úspěšnou kariéru v národním týmu. Ve svém druhém francouzském domově však dál pravidelně hraje v pětatřiceti letech jednu z nejlepších evropských lig v dresu slavného Girondins Bordeaux a brzy naplní požadovanou kvótu soutěžních zápasů, aby byla aktivována v končící smlouvě opce i pro příští sezonu. Paralelně s klubovými povinnostmi si však plní i ty trenérské, neboť docela překvapivě dokončuje studium tamní licence A!

Zimní přestávka není ve Francii příliš dlouhá. Co jste během ní stihl?

„Přiletěl jsem na pár dnů do Česka, jak se říká, na otočku na Vánoce za rodiči, viděl jsem se i s oběma bratry a už pětadvacátého prosince jsem se vracel zpátky do Bordeaux. Měli jsme mít úvodní trénink na Silvestra, ale trenér ho posunul až na Nový rok.“

Před pár dny vám bylo pětatřicet. Tušíte, jak dlouho chcete ještě vrcholově fotbal hrát?

„To záleží především na tom, jak se bude cítit moje tělo i hlava, jestli zvládnou další sezony. Právě proto se moc do budoucnosti nedívám, žiju přítomností, ve které mě pořád fotbal baví a naplňuje.“

Svoji kariéru hodláte uzavřít ve Francii nebo chcete zkusit angažmá třeba v zámoří?

„Ani na tohle nijak zvlášť nemyslím, mám do konce sezony smlouvu v Girondins, ve které je zakotvena i opce na další rok, pokud odehraji určitý počet soutěžních zápasů. Zatím ho nemám ještě splněný, ale pomalu se k této hranici blížím.“

Bezprostředně po červnovém závěrečném utkání ve skupině na EURO s Tureckem v Lille jste v kabině oznámil konec v české reprezentaci. Měl jste to takhle už před šampionátem v plánu a v hlavě?

„Vůbec ne! Chtěl jsem si hlavně na mistrovství Evropy ve Francii, která je mým druhým domovem, zahrát. To se mi podařilo a byl jsem za to rád. Ale byl jsem zklamaný, že jsme i z této těžké skupiny nepostoupili a že jsme taky nepředváděli fotbal, jaký jsme chtěli hrát. Připadalo mi proto v tu chvíli nejlepší řešení reprezentační kariéru právě ve Francii uzavřít, roky se prostě zastavit nedají…“

Na podzim jste si musel zvykat, že necestujete jako v předchozích dvanácti letech do Prahy na srazy českého národního týmu. Nechybělo vám to trochu?

„Jasně, že chybělo… Neviděl jsem se s rodinou, protože většinou se mi to vždycky podařilo. Scházela mi samozřejmě i parta z nároďáku, který stále na dálku sleduji. I když se klukům start do nové kvalifikace nepovedl podle představ a ztratili doma body dvěma bezbrankovými remízami, věřím, že se do baráže o postup na mistrovství světa v Rusku nakonec probojují!“

Na jaké reprezentační období nejraději vzpomínáte?

„Když jsem v reprezentaci začínal, bylo hrozně těžké se v ní trvaleji prosadit, protože za ni hrála v tu dobu spousta vynikajících fotbalistů, kteří pravidelně nastupovali v nejlepších evropských ligách a za špičkové kluby – Juventus, AC Milan, Arsenal… Hodně věcí jsem se od nich naučil, byla to nejlepší fotbalová škola, jakou jsem mohl v praxi projít a navíc ještě v ohromně kamarádském prostředí, které v nároďáku panovalo. Na našich výkonech a dosažených výsledcích bylo obojí velmi znát, i proto logicky na tohle období i s odstupem let nejraději vzpomínám.“

Nyní naopak zažíváte na vlastní kůži, jak vypadají tréninky v Bordeaux při těchto reprezentačních přestávkách…

„Když jsem v předchozích letech jezdíval na srazy, tak mívali moji kluboví spoluhráči tři dny volna. Nový trenér Gourvennec to nyní stáhl na polovinu nebo máme volný jen jediný den… Využívám tohle volno hlavně k plnění praxe trenérské licence „A“, na kterou jsem se vloni přihlásil.“

Myslím si, že vás za ta léta docela dobře znám, ale ze spojení „trenér Plašil“ jsem hodně překvapený!

 „Nějak to prostě vyplynulo, že jsem se rozhodl udělat si kvalifikaci trenéra tady ve Francii, mám štěstí, že vloni to trvalo ještě dva roky, já budu končit se svými kolegy z tohoto kurzu v červnu. Jsem zvyklý dělat všechno naplno, je to občas dost náročné skloubit fotbalové povinnosti s podmínkami licence, protože musíme během roku absolvovat šest týdnů praxe na hřišti! Neříkám, že se po skončení kariéry budu věnovat trenérské práci, nechávám tomu volný průběh, musel bych také vystudovat vyšší typy licencí. Nyní mám na starost čtrnáctileté kluky a s nimi mě to velmi baví.“

Girondins se pohybují v horní polovině ligové tabulky, ale k evropským pohárovým příčkám to mají pořád dost bodově daleko, i když se jim start do nové sezony vydařil. Proč?

„Protože máme hrozně nevyrovnané výkony a výsledky hlavně doma, kde jsme zbytečně rozdali soupeřům spoustu bodů. Pokud se těchto ztrát v jarních odvetách nevyvarujeme, těžko můžeme pomýšlet, že se dostaneme do první pětky týmů, které budou na podzim hrát v pohárové Evropě.“

Větší šance asi máte v obou pohárových soutěžích. V Ligovém poháru jste nedávno i díky vašemu premiérovému gólu v sezoně vyřadili lídra Nice!

„Zatím jsme teprve ve čtvrtfinále, kde hostíme ve středu Guingamp, což je velmi těžký soupeř, ale výhoda domácího prostředí by mohla hrát pro nás. Do finále v Paříži je ještě pořádně daleko, hodně záleží na losu, na jakého narazíte soupeře, jestli hrajete doma nebo musíte cestovat ven. Lednový start je pořádně našlapaný, v neděli jsme hráli utkání Francouzského poháru v Clermontu, kde jsme vyhráli a postoupili do osmifinále. Ve středu máme doma zmíněný Guingamp a už v sobotu nás čeká ligový zápas v Angers. Ale podobně vypadal i nedávný prosincový program před zimní přestávkou…“

V Clermont-Ferrandu jste nastoupil až na závěrečnou čtvrthodinku

„Trenér se tak rozhodl, protože jsem předtím absolvoval je jediný trénink s týmem. Od Nového roku jsem čtyři nebo pět dnů marodil s docela silnou chřipkou, která řádí nejen v Česku, ale i ve Francii. Proto nemělo cenu, abych odehrál delší časový úsek, zvlášť když jsme vedli. Ale na oba nadcházející zápasy v tomto týdnu bych už měl být stoprocentně připravený.“

V posledních letech v nejvyšší francouzské soutěži jasně dominoval bohatý Paris Saint Germain a s náskokem sbíral mistrovské tituly jako na běžícím pásu. Letos se zatím dívá na záda Nice a Monaku. Chybí mu tak citelně Ibrahimovič, který šel v létě za koučem Mourinhem do Manchesteru United?

„Vzhledem k tomu, že se střelecky probudil Cavani, tak si nemyslím, že by „Ibrovy“ góly tolik chyběly. Spíš si hráči zvykají na nového trenéra Emeryho, který před touto sezonou dostal také za úkol tým postupně přestavět i změnit jeho herní systém.“

Nečekaně vysoko je i Monako, za které jste na začátku své francouzské kariéry hrával, i když v nedávné době prodalo za velké peníze řadu svých opor…

„Místo nich si klub vloni pořídil jiné mladé hráče, o dva-tři nejlepší z nich se zase perou nejlepší evropské týmy. Vrátil se také zpátky Falcao, který v Monaku znovu potvrzuje pověst kanonýra.“ 

Mohou tyto týmy obhájce a největšího favorita z trůnu sesadit?

„I když Nice a Monako předvádějí v této sezoně výborné výkony, myslím si, že v její nadcházející druhé polovině půjde Paris Saint Germain výkonnostně opět nahoru a mistrovský titul zase získá!“

JAROSLAV PLAŠIL

Narozen: 5. ledna 1982. Výška: 183 cm. Váha: 71 kg. Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Sokol Černíkovice (1987-1992), Spartak Rychnov n. Kn. (1992-1993), SK Hradec Králové (1993-1999), AS Monaco (Francie, 1999-2003), US Créteil (Francie, 2003), AS Monaco (Francie, 2003-2007), CA Osasuna (Španělsko, 2007-2009), Girondins Bordeaux (Francie, 2009-2013), Calcio Catania (Itálie, 2013-2014), Girondins Bordeaux (Francie, 2014-?).Reprezentace: 103 zápasů / 7 gólů. Největší úspěchy: bronz na EURO 2004 v Portugalsku, postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účastník MS 2006 v Německu, účastník EURO 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, účastník EURO 2016 ve Francii, finalista Ligy mistrů (2004).