Jaroslav Drobný: „Žádná oslava čtyřicátin se nekonala…“

Jaroslav Drobný: „Žádná oslava čtyřicátin se nekonala…“

Jihočeský nováček přivábil zpátky nejen někdejšího reprezentačního kapitána stopera Tomáše Sivoka, ale defenzívu Dynamo vyztužilo i mezi tyčemi, když se domluvilo na spolupráci s čerstvým čtyřicátníkem JAROSLAVEM DROBNÝM, který odchytal tucet sezon v německé bundeslize. I když měl „Drobas“ hlavně pomáhat svými bohatými zkušenostmi v tréninkovém procesu, v sobotu si člen Klubu ligových brankářů týdeníku GÓL odbyl úspěšný comeback do české ligy v Olomouci, kde ho o další čisté konto nechtěně připravil smolnou tečí právě dlouholetý parťák „Sivi“…

Už od léta mě „Horyna“ (David Horejš) lámal, abych se vrátil do Dynama. Čekal jsem ale, jestli se něco nenaskytne ještě v bundeslize, do druhé jsem jít nechtěl. Nakonec jsme se domluvili, že přijdu pomoci k záchraně v lize jako druhý trenér gólmanů a v případě potřeby půjdu do branky. Myslím si, že mám, co klukům předávat, řada věcí v přípravě gólmanů se v zahraničí dělá jinak. Mám hotovou licenci „A“, která platí také v Německu, i licenci na trenéra brankářů. Jsem v kontaktu s Brémami i s Hamburkem, za které jsem v posledních sezonách chytával, tak uvidíme, jestli se v blízké budoucnosti nějaká pro mě zajímavá trenérská příležitost naskytne a domluvíme se na spolupráci.


ŘÍKÁME SI I NEPŘÍJEMNÉ VĚCI NA ROVINU!“

Asi kdyby v klubu nebyli kluci, se kterými jsem před lety hrával, nejspíš bych se k návratu domů nenechal přemluvit. Mám ve Studnici kousek od Jindřichova Hradce menší domek a do Českých Budějovic odtud autem dojíždím. I s „Vozym“ (Martinem Vozábalem) a „Sivim“ (Tomášem Sivokem) si říkáme věci, včetně těch nepříjemných na rovinu, tak to mám rád, a tak by to mělo i ve fotbale být.


DOCHYTAL JSEM ZÁPAS SE ZLOMENOU RUKOU…“

Naposledy jsem chytal mistrovský zápas v únoru v bundeslize za Fortunu Düsseldorf proti Norimberku. Vyhráli jsme 2:1, po jednom ze soubojů mě bolela levá ruka jako čert, ale vydržel jsem až do konce. Když jsem si pak v kabině sundal rukavice, viděl jsem, že je zle. Měl jsem nadvakrát zlomené, spíš zaražené kůstky, jeden z kloubů mi tak zůstal dodnes… Na operaci jsem jít nechtěl, dostal jsem proto na pět týdnů ruku do sádry a teprve po jejím sundání jsem ji začal rozhýbávat.


CESTOVAT V PÁTEK PO DÁLNICI D1 JE TRAGÉDIE!“

Před utkáním v Olomouci jsem nijak nervózní nebyl, ve čtyřiceti letech by to bylo asi dost divné. Měl spíš takový zvláštní pocit, že jsem zpátky v české lize. V pátek odpoledne jsme odjeli všichni tři brankáři, protože jsem neměl ještě vyřízenou transferkartu. Až v šest večer „Vozy“ volal, že už přišla a že můžu v sobotu proti Sigmě nastoupit. Cestovat v tuhle dobu po D1 je tragédie, na první benzínové pumpě jsme ani nemohli s autobusem zastavit, protože jsme se tam kvůli spoustě parkujících náklaďáků ani nevešli, a museli proto na další. Na sedadlech se nešlo natáhnout, jeli jsme to přes čtyři hodiny, což je skoro stejná doba, za kterou v noci zvládnu autem po dálnici trasu Praha-Hamburk…


SIGMU JSME DO VÁŽNĚJŠÍCH ŠANCÍ NEPUSTILI…“

Po předchozí domácí výhře, kterou kluci vydřeli nad Bohemkou, bylo proto moc důležité, že jsme tři body přivezli i z Olomouce. Do vážnějších šancí jsme domácí, myslím, za celý zápas nepustili. Vyrovnání na 1:1 bylo dost smolné, protože centrovaný balon se „Sivimu“ zamotal mezi nohama a těsně přede mnou tak změnil původní směr. Inkasovaný gól nás nesrazil, ale spíš stmelil jako mančaft, protože jsme v dalším průběhu dokázali zareagovat dalšími dvěma brankami. Zpáteční cesta byla rychlejší i veselejší, ale žádná oslava mých narozenin se nekonala. Kluci mi na olomouckém hotelu, kde jsme z pátku na sobotu spali, dali patrový dort s nápisem „40 let – vítej zpátky!“ Za vítězství jsme dostali odměnu v podobě dvoudenního volna, jenže já jsem si ho musel posunout. Protože v Německu byly prázdniny, měl jsem tady na deset dnů děti, které jsem potřeboval v pondělí odvézt zpátky do Hamburku. Tak jsem si šel v neděli dopoledne sám zatrénovat a k mančaftu se připojím ve středu.


KARVINOU POTŘEBUJEME BEZPODMÍNEČNĚ PORAZIT!“

V neděli hrajeme doma s Karvinou, kterou potřebujeme bezpodmínečně porazit, abychom potvrdili tři body z Olomouce a posunuli se z pásma ohrožení sestupem do klidnějšího středu tabulky. Do konce podzimního ligového programu nás čekají venku zápasy s ještě těžšími soupeři – oběma pražskými „S“, Jabloncem, naopak Spartu přivítáme v blížícím se osmifinále MOL Cupu. Takhle daleko se ještě nedívám, vždyť taky samozřejmě nevím, kdo si proti nim stoupne z nás gólmanů do branky!“

JAROSLAV DROBNÝ

Narozen: 18. října 1979. Výška: 192 cm. Váha: 90 kg. Stav: ženatý, manželka Katarina, syn Iasonas (13), dcera Ilaeira (7). Fotbalový post: brankář. Hráčská kariéra: TJ Žirovnice (1985-1993), SK České Budějovice (1993-1997), SK Chrudim (1998), TJ Vítkovice (1998), SK České Budějovice (1999-2001), Panionios Atény (Řecko, 2001-2005), Fulham FC (Anglie, 2005-2006), ADO Den Haag (Nizozemsko, 2006), Ipswich Town (Anglie, 2006-2007), VfL Bochum (Německo, 2007), Hertha BSC Berlín (Německo, 2007-2010), Hamburger SV (Německo, 2010-2016), Werder Brémy (Německo, 2016-2019), Fortuna Düsseldorf (Německo, 2019), Dynamo České Budějovice (2019-?). Reprezentace: sedm zápasů, žádný gól. Největší úspěchy: mistr Evropy hráčů do 21 let (Švýcarsko 2002), vicemistr Evropy hráčů do 21 let (Slovensko 2000), postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účastník olympijských her 2000 v Sydney, člen Klubu ligových brankářů týdeníku GÓL (2014).