Jakub Mareš: „Snad mě Lubin pustí dřív…“

Jakub Mareš: „Snad mě Lubin pustí dřív…“

Teplice začaly jako jeden z prvních týmů přípravu na novou prvoligovou sezonu. Zkrácení letní dovolené úzce souviselo s ostudným debaklem 0:8, který v nadstavbové části utrpěli Severočeši doma s Mladou Boleslaví. Na Stínadlech následně přikročili k personálnímu průvanu v kabině, do které se jako nejvýraznější posila „přivál“ ostřílený dvaatřicetiletý útočník JAKUB MAREŠ, vracející se po osmi sezonách zpátky domů. Jenže zatím ho kouč Stanislav Hejkal na trénincích postrádal…

„Mám ještě smlouvu v Lubinu do konce června a žádná odpověď ze Zaglebie do Teplic nedorazila, že by mě klub uvolnil dřív. Proto se musím hlásit na pondělním prvním tréninku letní přípravy v Polsku a snad se mi podaří s tamním klubovým vedením domluvit dřívější ukončení angažmá… Tuhle skutečnost ale „Vachy“ (Štěpán Vachoušek) i trenér Hejkal ode mne dopředu věděli, když jsem podepisoval novu tříletou smlouvu. Bylo by to nepříjemné jak pro klub, tak i pro mě osobně, kdybych musel zůstat v Lubinu do posledního červnového dne, protože česká liga začíná v půli července…

„LEGII JSEM DAL V PREMIÉŘE DVĚ BRANKY!“
V zimě 2018 jsem odcházel z bratislavského Slovanu z několika důvodů. „Belasí“ koupili z Basileje o pár let mladšího slovinského útočníka Andraže Šporara, přes kterého bych se asi jen velmi obtížně dostával do základní sestavy. Potvrdil to ve skončené sezoně, v níž byl s 29 brankami nejlepším střelcem a vyrovnal dokonce i historický rekord slovenské ligy. Když se ozval s nabídkou Lubin, přijeli za mnou na hotel majitel klubu, sportovní ředitel Zaglebie a trenér. Jejich velký zájem mě přesvědčil, abych s přestupem do Polska souhlasil. Bral jsem taky v úvahu, že mi v tu dobu bylo 31 let, i blízkou polohu města k českým hranicím. Měl jsem to do Teplic jen tři hodiny jízdy autem, kdybych byl z Liberce nebo Jablonce, tak dokonce hodinu dvacet minut. Při premiéře v polské Ekstraklase proti nejslavnějšímu klubu Legii Varšava, která obhajovala mistrovský titul, jsem vstřelil dvě branky. Dařilo se mi i v dalších ligových zápasech, i když jsem si musel za pochodu zvykat na odlišný herní styl.

„PO ZLOMENINĚ V OBLIČEJI JSEM VYPADL ZE SESTAVY…“
Jenže za půl roku se změnilo vedení klubu včetně majitele, přivedli si i jiného trenéra a už jsem neměl tak pevnou pozici jako předtím. Mohl za to i úraz v obličeji, který jsem utrpěl po jednom hlavičkovém souboji, do něhož přišel obránce soupeře bohužel pozdě. Pět týdnů jsem marodil se zlomeninou podočnicového oblouku a horní čelisti. Byl jsem u specialisty ve Wroclawi a potom mi klub umožnil, abych se vydal do Prahy, kde měli lékaři zkušenosti s podobnými operacemi u jiných českých hráčů. Když jsem se dal zdravotně do pořádku, do utkání jsem většinou nastupoval jako náhradník na závěrečných dvacet minut.

„MOHL JSEM ODEJÍT JINAM UŽ V ZIMĚ!“
Byla to pro mě úplně jiná role, do té doby jsem většinou hrával v základní jedenáctce. To se pak na hřišti cítíte mnohem uvolněnější a moc se v hlavě netrápíte s neproměněnou šancí, protože věříte, že v dalším průběhu zápasu prostě přijde další, se kterou si už poradíte mnohem lépe. Náhradník to takhle nastavené nemá, protože má k dispozici na hřišti jen omezený časový úsek, ve kterém až příliš chce přesvědčit trenéra, že si zaslouží větší herní příležitost. Z toho pak pramení křečovitost, aspoň takhle jsem to já zažíval. Už v zimě jsem mohl odejít v Polsku jinam, měl jsem nabídky ze tří klubů, ve kterých bych dostal mnohem větší prostor. Zašel jsem proto za naším trenérem a zeptal se ho, jestli se mnou na jaře počítá. Odpověděl mi, ať zůstanu v Zaglebie, že mi určitě dá výraznější šanci. Jen mi ale těmi řečmi mazal med kolem pusy, protože zůstalo vše při starém… Proto jsem byl už v průběhu jara rozhodnutý, že v létě stoprocentně odejdu.

„TEPLICE O MŮJ NÁVRAT HODNĚ STÁLY…“          
Mohl jsem zůstat dál v polské lize, ale žádný klub nebyl tak blízko domů jako Lubin. Opakovaně mě chtěly Kielce, kam teď z Gliwic přestoupil „Papa“ (Michal Papadopulos), který to tam ale má z Ostravy tři hodiny jízdy. Museli bychom se s rodinou zase stěhovat, a to se nám nezamlouvalo. Teplice měly o můj návrat velký zájem, na rozdíl od polských klubů nabízely i delší kontrakt. Chtěl bych jim pomoci vrátit se do evropských pohárů, které se na Stínadlech naposledy hrály, když jsem tady ještě kopával. Taky chci pomoci Štěpánu Vachouškovi na jeho nové fotbalové parketě sportovního manažera. Není zdaleka jediným, s kým jsem v Teplicích před lety hrával. Byli tady už Tomáš Grigar, Admir Ljevakovič, Tomáš Vondrášek, mladíky byli Moulis a Jindráček. Znám i spoustu lidí v klubu a jeho zázemí.

„ČEKAJÍ SE ODE MNE HLAVNĚ GÓLY!“   
Je mi jasné, že se ode mne v Teplicích očekávají především góly. K tomu ale potřebuji také servis od spoluhráčů, protože jsem silný hlavně ve vápně. Mám už ale v kariéře dost za sebou, takže věřím, že se nám to společně bude dařit. Budu si muset zvyknout i na jiný fotbal, než jaký praktikují polské kluby, i na nižší návštěvy. V Krakowě proti Wisle jsme hráli před 25 tisíci diváků, ve Varšavě na Legii jich přišlo minimálně třicet tisíc. V závěrečném kole, kdy hrála na dálku o titul s Gliwicemi, nás musela kvůli zachování mistrovské naděje bezpodmínečně porazit. Ale utkání skončilo remízou 2:2, byl to můj poslední zápas v dresu Zaglebie, který jsem si zase oblékl jako náhradník. V Lubinu jsem se rozloučil kolo předtím proti Cracovii. Měl jsem ohromnou motivaci se ukázat, byla na mě penalta, pak jsem vstřelil gól, který ale neplatil kvůli ofsajdu. Musím si na něj počkat do české ligy. Vím, že jsem mezi čekateli do Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL. Ke vstupu mezi stovkaře mi aktuálně schází 26 branek, což není málo, ale ani moc, kdyby se mi střelecky dařilo jako v Ružomberoku a ve Slovanu!“    

JAKUB MAREŠ

Narozen: 26. ledna 1987. Výška: 183 cm. Váha: 82 kg. Stav: ženatý, manželka Martina, syn Jakub (1,5). Hráčská kariéra: FK Teplice (1991-2005), MFK Ústí nad Labem (2005-2006), 1. FC Slovácko (2006-2007), FK Teplice (2007-2011), Sparta Praha (2011), FK Teplice (2012), Mladá Boleslav (2012-2013), Dukla Praha (2013-2016), MFK Ružomberok (Slovensko, 2016-2017), Slovan Bratislava (Slovensko, 2017-2018), Zaglebie Lubin (Polsko, 2018-2019). FK Teplice (2019-?). Největší úspěchy: vicemistr světa hráčů do 20 let (Kanada 2007), vítěz českého poháru (2009), vítěz slovenského poháru (2018).