Jakub Mareš: „Škoda, byl jsem v laufu, vzal bych prášek a šel hrát!“

Jakub Mareš: „Škoda, byl jsem v laufu, vzal bych prášek a šel hrát!“

Jako střelec si lepší úvod sezony v novém působišti nemohl přát. JAKUB MAREŠ se ve Slovanu Bratislava rozjel gólem v červnovém zápase Československého superpoháru proti Zlínu, hlavně na sebe ale upozornil dvěma červencovými hattricky. Prvním v předkole Evropské ligy proti Pjuniku Jerevan, druhým před týdnem v zápase úvodního kola slovenské ligy, který vstřelil za devatenáct minut v Prešově. Proto překvapilo, že o víkendu do utkání se Zlatými Moravcemi vůbec nezasáhl.

„Byla to trochu smůla, na posledním tréninku před zápasem jsem udělal blbý pohyb a píchlo mě v zadním stehenním svalu. Přitom do jeho konce chybělo snad pět minut… Nebylo to nic vážného, nebral jsem to tak, že by mě to nepustilo do zápasu. Vzal bych si prášek a zkusil bych hrát. Ale doktor s trenérem nechtěli riskovat, aby se nestalo něco vážnějšího, takže jsem nebyl ani na lavičce. Škoda, byl jsem v laufu a nechtěl jsem z toho vypadnout, ale respektuji to. Léčení pokračuje dobře, v pondělí a v úterý jsem už lehce individuálně trénoval bez míče, ve středu a ve čtvrtek zkusím, co to vydrží. Hrajeme totiž již v pátek v Senici a tam bych nechtěl chybět.

„Hattrick za dvacet minut je slušný čas“

Máme za sebou začátek slovenské ligy a zatím to probíhá podle představ, dvakrát jsme vyhráli. Důležitý byl dobrý start v Prešově. Domácí sice potvrdili, že dříve užívaný styl pojmenovaný jako „prešovský beton“ stále umějí a nikam se nehnali. Pro nás to ale není překvapivé, prý většina týmů tohle proti Slovanu používá, musím si zvyknout, i když mám raději hru do otevřenější obrany. V Prešově jsme v poločase vedli 1:0, ale ve druhém jsme měli už jasně navrch. Tři góly, které jsem dal, byly pro mě velmi příjemné, ani jsem nevnímal, že mi na ně stačilo devatenáct minut, to mi pak připomněli novináři. Je to docela krátká doba, slušný čas. Byla z toho výhra 5:1, na kterou kluci v sobotu navázali vítězstvím 2:1 nad Zlatými Moravcemi.

„Porušili jsme pravidlo nedostat gól doma“

V Prešově šlo o můj druhý hattrick ve Slovanu, lepší začátek sezony jsem si nemohl přát. Pjunik Jerevan, kterému jsem nastřílel tři góly v domácí odvetě předkola Evropské ligy, jsme dvakrát jasně přehráli. Bohužel v dalším kole jsme s kodaňským Lyngby dvakrát prohráli a vypadli. Představovali jinou kvalitu než Pjunik, měli velmi dobře organizovaný tým, přesto jsme bez šancí nebyli. Jenomže právě šance, kterých jsme si v obou zápasech vytvořili dost, jsme neproměňovali. A také jsme porušili důležité pravidlo, že v poháru je dobré doma neinkasovat. Do dalšího předkola Evropské ligy tak ze slovenských týmů postoupil jen Ružomberok, za který jsem kopal loni a který se minulý týden představil na Evertonu. Od bývalých spoluhráčů jsem si vyslechl popichování, že kdybych zůstal, mohl jsem si tam zahrát také.

„V tomhle věku člověk musí využít každou dobrou nabídku“

Z Ružomberoku jsem odešel i přesto, že jsem si tam za ten rok po přestupu z Dukly docela zvykl a dařilo se mi, v lize jsem vstřelil čtrnáct gólů. Asi hlavně díky nim jsem po sezoně měl několik nabídek třeba z Maďarska, Polska, Ruska či Finska, prodloužení mi nabízel i Ružomberok. Nakonec jsem se dohodl se Slovanem. Do něj jsem odcházel hlavně proto, že jsem se chtěl posunout výš, což se potvrdilo. Přece jen mi už není dvacet a v tomhle věku člověk už musí využít každou dobrou nabídku. V Bratislavě jsem zatím spokojený, i když Praha to není. Ale bydlím kousek od stadionu, všechno je v pohodě. Jen škoda těch dvou nezdarů. Proti Zlínu nám v superpoháru nevyšly penalty, pak přišlo vyřazení z Evropské ligy. Teď se soustředíme na ligu, jak už jsem říkal, připravujeme se na Senicu, ta v prvních dvou kolech nebodovala. Pro nás bude jasným cílem tam vyhrát a já doufám, že u toho budu. Trenér nás nutí do aktivního fotbalu, abychom soupeře přehrávali a byli často na míči. Hodně to trénujeme, což by mělo projevit i v Senici.

„Je neskutečné, jak deset let od stříbra s dvacítkou uteklo“

Minulý týden se hodně připomínalo mistrovství světa do 20 let, kde jsme před deseti lety získali stříbrné medaile. My, kteří jsme na šampionátu hráli, jsme si to připomněli i tím, že nám novinář, který o tom píše knihu, založil na internetu skupinu, takže spolu komunikujeme. Je až neskutečné, jak to rychle uteklo. Zdá se, že se i potkáme, těším se na to, máme na rozdíl od tehdejší doby rodiny, děti, bude o čem povídat… Všichni jsme se teď shodli, že to byl nezapomenutelný zážitek a výborný úspěch, i když ne každý to u nás docení. Slyšeli jsme řeči, jakým stylem jsme hráli a že dvacítky nejsou kategorií, kde se sejdou ti nejlepší. My ale vycházeli z toho, co nám je fotbalově vlastní. Jsme týmoví hráči, bojovníci, navíc s dobrou taktikou. Nastoupili jsme tehdy proti skvělým soupeřům, sledovat Argentince či Chilany byl zážitek, beru to, že byli lepší. My jsme jim ale na hřišti dokázali svými přednostmi konkurovat.“

JAKUB MAREŠ

Narozen: 26. ledna 1987. Výška: 182 cm. Váha: 74 kg. Hráčská kariéra: Teplice (2004-2005), Ústí nad Labem (2005-2006), Slovácko (2006-2007), Teplice (2007-2011), Sparta (2011-2012), Mladá Boleslav (2012-2013), Dukla Praha (2013-2016), Ružomberok (2016-2017), Slovan Bratislava (2017-?). Největší úspěchy: stříbro na mistrovství světa hráčů do 20 let (Kanada 2007), 3, místo ve slovenské lize (Ružomberok 2017), se 14 góly dělené 3. místo v tabulce střelců slovenské ligy (2017).