V letní pauze se na „stará kolena“ postaral o dvě překvapení. Nejprve přestoupil z Hamburku k největšímu rivalovi do sousedních Brém a před pár dny se šestatřicetiletý zkušený brankář JAROSLAV DROBNÝ dokonce objevil v nominaci nového reprezentačního kouče Karla Jarolíma na generálku s Arménií a kvalifikační premiéru českého národního týmu se Severním Irskem.

„NABÍDKU Z BRÉM I NOMINACI JSEM NEČEKAL!“

„Po šesti letech jsem skončil Hamburku, protože HSV neuplatnil opci, kterou jsem měl ve smlouvě. S některými lidmi z klubu včetně trenéra jsem se nerozešel zrovna v dobrém. Mrzelo mě, že mi nedokázali do očí říct, že se mnou už dál v týmu nepočítají. Myslím si, že bych si zasloužil férovější jednání, protože jsem snad něco za ty roky odvedl a ne že se o svém konci nejdřív dozvím z médií…

„UŽ JSEM MĚL KOMPLETNĚ VYSTĚHOVANÝ BYT…“

Dostal jsem potom pár nabídek z bundesligy, a když jsem se zrovna autem vracel z jednoho takového jednání, tak se mi ozvaly Brémy. Docela mě to překvapilo, protože mezi Werderem a Hamburkem panuje na severu Německa odnepaměti obrovská rivalita. Ale na druhém stranu mě potěšilo, že má o mě zájem tak slavný klub. Byl jsem v tu dobu bez práce, ani jsem si nevzal nějaký čas na rozmyšlenou a druhý den jsem v Brémách podepsal roční smlouvu, ve které je i opce na další sezonu. Tak to prostě v životě i ve fotbale chodí, že se řízením osudu najednou ocitnete v kabině největšího soupeře. Tím pádem zřejmě definitivně padlo, že bych po skončení aktivní kariéry dělal trenéra brankářů v HSV…

„ZPÁTKY DO HAMBURKU TO JE MNOHEM HORŠÍ!“

Měl jsem v tu dobu už v Hamburku kompletně vystěhovaný svůj byt, protože jsme počítali s variantou, že se s rodinou přesuneme jinam v rámci Německa. Žena pak musela zařídit nastěhování všech věcí z kontejneru zpátky do bytu, protože můžu dojíždět. Když na to šlápnu, tak jsem na stadionu Werderu za 45 minut, ale zpátky do Hamburku je to bohužel mnohem horší. Nedávno jsem jel domů dva a půl hodiny, ocitl jsem se totiž v osmnáctikilometrové frontě. I proto jsem si pronajal v Brémách malý byt kousek od Thea (Gebre Selassieho), kde můžu kdykoliv přespat, když máme třeba dva tréninky nebo před zápasy či po nich, abych se za každou cenu nemusel trmácet do Hamburku.

„V ALLIANZ ARENĚ JSEM SI ZAŽIL TAKY SVÉ…“

S trenérem Skripnikem jsme se dohodli, že bundesligu začne chytat Felix (Wiedwald) a uvidí se, jak tuhle šanci využije. V pátek večer mnichovské Allianz Areně to měl těžké, zažil jsem na vlastní kůži, když jsem tam od Bayernu dostal osm gólů. Dodnes si pamatuju, jak na mě běžel Arjen Robben sám sedmdesát metrů, protože naši hráči se ho báli atakovat! René (Adler) mě pak při dalším zápase ještě o jednu inkasovanou branku trumfl… Větším problémem než „šestka“ v Mnichově je předchozí vyřazení už v prvním kole Německého poháru, ve kterém jsme vypadli s třetiligovým Lotte, jiné bundesligové mančafty Hertha nebo Ingolstadt aspoň zachránily postup na penalty. Na jaře totiž došel Werder až do semifinále, kde ho vyřadil právě Bayern, proto je nyní nálada v klubu dost mizerná. Musíme doma po reprezentační pauze zabrat proti Augsburgu, abychom hned od začátku sezony nebyli na dně tabulky, což si Brémy si v té minulé záchranářské užily až až.

„VE ČTYŘICETI BYCH SE DO NÁROĎÁKU NEVRACEL!“

„Reprezentace jsem se nikdy oficiálně nevzdal, ale věděl jsem, že když tam bude trenér Vrba a manažer Fitzel, tak jezdit nebudu, i kdyby mě chtěli nominovat. A protože měli smlouvu na čtyři roky, ve čtyřiceti bych se už asi zpátky nevracel…  Nezastírám, že jsem s něčím takovým už nepočítal. Dvakrát jsem mluvil s panem Šeterlem, s trenérem Jarolímem až na pondělním srazu. David (Jarolím) mi volal a gratuloval až ve čtvrtek po oznámení nominace na Arménii a Severní Irsko. Budu v nároďáku suverénně nejstarší, ale o roli nějakého mentora mladších brankářů vůbec neuvažuji. Od toho tam je Honza Stejskal, mimochodem jeden z nejlepších trenérů, jaké jsem během své kariéry zažil.  Když budu pravidelně chytat bundesligu, tak by mi mohly nominační pozvánky chodit i dál!“