Finiš je zároveň startem

Poslední dva říjnové kvalifikační finiše se českého národního týmu bytostně nedotýkaly. Zatímco před dvěma lety měl už měsíc jistotu přímého postup na EURO 2016 ve Francii, letos se reprezentanti nemohou na mistrovství světa za rok v Rusku chystat ani v teoretické rovině. Přesto nejsou zápasy v Baku s Ázerbajdžánem a v Plzni se San Marinem jen povinností dohrát kvalifikaci. Jejich výsledky se totiž budou započítávat do národních koeficientů a jiná varianta než dvě vítězství nepřipadá pro svěřence trenéra Karla Jarolíma v úvahu – pokud se nechce reprezentace propadnout až do třetího koše, ze kterého by byla cesta na příští evropský šampionát v roce 2020 ještě podstatně složitější.

Nadcházející dvojzápas je zároveň už i ostrou přípravou na novou kvalifikaci, na kterou bude mít národní tým a jeho kouč výrazně víc času, než tomu bylo loni v létě. Tehdy startovala za pár týdnů a z předchozí francouzské sestavy vypadla řada zkušených opor, které ukončily svoji reprezentační kariéru, a nakonec i trenér Pavel Vrba. V novém modelu evropské termínové listiny však zmizí dřívější klasické přípravné duely, v nichž se mohl vystřídat dost často neomezený počet hráčů, třebaže mezinárodní reglement hovořil o maximálně šesti povolených výměnách… Pokaždé tedy bude o co hrát, proto by v nominacích měli mít místo jen ti, kteří si ji aktuálně opravdu zaslouží, neboť na testování prostě už nebude prostor. Karel Jarolím však ve své dosavadní éře dal šanci dostatečnému počtu reprezentačních adeptů, takže už by měl mít pohromadě i základní kostru týmu, na kterou se budou už jen kosmeticky nabalovat případní debutanti hlavně z řad bývalých „lvíčat“ či navrátilci.