David Zima: „V Itálii se zlepšuju!“

David Zima: „V Itálii se zlepšuju!“

V Turíně brzy načne šestý měsíc. Reprezentační obránce DAVID ZIMA si v týmu Serie A vydobyl za krátkou dobu solidní pozici, byť občas stráví zápas na lavičce. Na italskou ligu si bleskově navykl, stejně tak na systém se třemi obránci. O víkendu však musel se spoluhráči strávit zbytečnou ztrátu dvou bodů v ligovém duelu se Sassuolem (1:1).

Utkání proti Sassuolu jste měli v moci, soupeře jste jasně přehrávali. O to větším šokem byl vyrovnávací gól v závěru?

„Ztráta dvou bodů bolí dost. Když dostanete v nastavení vyrovnávací gól, není to úplně příjemné. Navíc po takovém průběhu zápasu. Byli jsem hodně zklamaní. Ale na druhou stranu, hráli jsme dobře, nemáme se za co stydět. Jen jsme neměli štěstí.“


Jak vaši spoluhráči pálili do tyčí a do břeven, neměl jste zlé tušení, že se vám to nakonec vymstí?

„Ani ne. Vždyť Sassuolo nemělo do té doby ani jednu střelu na bránu. Nemělo tlak, žádné šance. Nic nenasvědčovalo tomu, že by dalo gól. Tři zápasy zpátky jsme inkasovali, když si soupeř vynutil tlak. Ale to teď vůbec nebylo. Měli jsme utkání pod kontrolou, bohužel pak přišla nešťastná situace.“


Dominovali jste, herně se dařilo. Je tedy Turín v současné době ve formě?

„Doufám, že ano. Ale jak na tom jsme, se uvidí v dalších zápasech.“


Chybí vám však zraněný mistr Evropy, útočník Andrea Belotti. S ním byste měli možná o pár bodů víc.

„Andrea nám určitě chybí. Ale každý hráč, který je na marodce, je ztrátou. V Turíně jsou všichni kluci nesmírně kvalitní. My však hrajeme týmově, je jedno, kdo gól vstřelí.“


Jaký fotbal Turín vyznává? Ofenzivní nebo spíš pragmatický, účelný?

„Řekl bych, že účelný. Připravujeme se na soupeře, pro každý zápas máme jiný taktický plán. Je v tom naše filozofie, kterou se chceme prezentovat. Plus je taktika částečně přizpůsobena soupeři.“


Jste na dostřel šestému místu, ze kterého se jde do předkol Konferenční ligy. Lákavá představa pro Turín?

„Samozřejmě bychom si všichni přáli hrát evropské poháry. Ale k tomuto cíli vede dlouhá cesta. Během následujících dvou měsíců se rozhodne, jestli bude šance o Konferenční ligu bojovat, nebo ne.“


Vzhledem k momentální výkonnosti týmu jste optimista?

„Jsem. Ale už se nám stalo potřetí, kdy jsme nedokázali dovést dobře rozehraný zápas do vítězného konce. Tohle je prostě potřeba zvládat, pokud chceme pomýšlet na evropské poháry. O šestou příčku má však zájem spousta dalších kvalitních mužstev. Ve vzájemných konfrontacích s nimi se uvidí, jak na tom skutečně jsme.“


V Itálii jste pět měsíců. Nakolik se naplnila očekávání, s kterými jste do Turína mířil v létě ze Slavie?

„Myslím, že těch pět měsíců proběhlo úspěšně. Nevím, jestli jsem měl nějaká konkrétní očekávání. Přicházel jsem do Itálie s cílem se zlepšovat, zkusit si zahrát jednu z nejlepších soutěží světa. Tohle byla moje největší motivace. Prosadit se v zahraničí je těžké, ať jste kdekoli.“


Cítíte, že jste udělal krok nahoru?

„Nemám konfrontaci na mezinárodní scéně, pouze se se týká týmu i italské ligy. Nemůžu tedy říct úplně objektivně. Subjektivně si myslím, že určitě ano.“


Italové se v létě stali evropskými šampiony. Měl jste vzhledem k tomu ze Serie A respekt? Neobával jste se, že to pro vás bude velký skok?

„Nebral jsem možnost hrát italskou ligu z pohledu, že jde o soutěž úřadujících mistrů Evropy. Samozřejmě, většina kluků, kteří Euro vyhráli, jsou v klubech Serie A. Tvoří kvalitní mixy s hráči z jiných zemí. V italských týmech je vůbec hodně zahraničních fotbalistů, přicházejí z celého světa.“


Jaký dojem na vás Serie A udělala?

„Rozhodně tady není, v uvozovkách, oddychový zápas. Jako ho někdy mají v české lize nejlepší týmy, kdy soupeři dají rychle dva tři góly a utkání pak jen dohrají. Serie A je nesmírně vyrovnaná, každý může obrat každého. Nedávno třeba vyhrála Spezia na San Siru nad AC Milán. Rozdíly mezi hráči jsou minimální, záleží, jak se mužstvo nachystá, v jaké je zrovna formě. Jsou tu pochopitelně týmy jako Inter, AC Milán, Juventus, které mají přece jenom o něco vyšší kvalitu než zbytek ligy.“


Který z hráčů na vás udělal největší dojem?

„Pro mě byly největší zážitky v prvním měsíci po příchodu, kdy jsem si na italskou ligu zvykal. Časem mi už přišlo normální, že kluci umí na hřišti velké věci. Setkávám se s tím vlastně i na každém tréninku.“


Trenér Jurič vyznává tříčlennou obrannou řadu, využívá vás na pravé straně. Zvykl jste si?

„Neměl jsem s tím od začátku problém. Zvyknout si na tento model mi trvalo maximálně tři týdny. Nevidím v tom žádný rozdíl oproti klasickému systému na dva stopery. Jen nyní hraju vpravo. Myslím ale, že v modelu se třemi obránci je pro mě lepší být právě vpravo. Víc se útočí. Co se tedy týká centrů a přihrávek, je pro mě příznivější hrát svojí silnější nohou.“


Když se ohlédnete za pěti měsíci v Turíně, jste spokojený s herním vytížením?

„Jsem rád za každou šanci, kterou od trenéra dostanu. Buď v základní sestavě, nebo i když můžu zasáhnout do části utkání. Konkurence je v Turíně opravdu obrovská. Někdy vyjde, že nastupuju pravidelně, někdy, že nehraju. Ale zase, pokud nehrajete, můžete na sobě víc pracovat. Dotrénovat věci, které potřebujete. Když jste v zápasovém zápřahu, dotrénovat je nemůžete.“


Pochvalujete si dlouhodobě spolupráci s trenérem Juričem. Díky jeho otevřenému přístupu víte, že šanci dřív nebo později zase dostanete?

„Určitě ano. Trenér vyznává filozofii, že tým netvoří jedenáct hráčů, ale úplně všichni. Takže na tom musíme být, co se týká herních návyků a toho, co po nás trenér na jednotlivých pozicích vyžaduje, všichni stejně. Musíme plnit pokyny do puntíku. Aby v případě, že někdo vypadne ze sestavy, byl nahrazený stejně kvalitním hráče.“


Italský fotbal vždy býval pověstný důrazem na taktiku. Pořád to platí?

„Myslím, že platí. Jde ale spíš o to, jak se zachovat v určitých herních situacích. Není to o pohybu nebo směrem do defenzivy. Spíš, co se týká ofenzivy. Neztrácet míče v určitých prostorech, v některých jít jeden na jednoho, v dalších si naopak pomoct. Kdy nacentrovat, kdy dát kratší přihrávku.“


Jak jste si zvyknul v Itálii na život mimo fotbal?

„Italové jsou v pohodě. Žiju v Turíně stejně, jako v Praze. Chvilku mi trvalo, než jsem se trochu naučil jazyk, teď už není problém. Spíš jde o to, že jsem v Turíně pořád sám. Rodiče jezdí jednou za dva měsíce na týden, když mají volno.“


Jste ale zase nucený používat výhradně italštinu, což je možná výhoda.

„Italština není úplně těžký jazyk. Začátky byly složité, ale základ už mám, domluvím se. Není to úplně v topu, když něco vysvětluju, je pro mě lepší přejít do angličtiny. I když ani tu nemám vynikající, je však pořád na dostatečné úrovni, abych dokázal vyjádřit, co potřebuju.“


Nedávno jste poskytl rozhovor místní televizi v italštině. A výsledek byl hodně slušný.

„Používal jsem věty, které říkám skoro pořád. Nad nimi jsem ani nepřemýšlel. Jako když dáváte do televize rozhovor v Česku. Taky máte naučené nějaké fráze, které opakujete dokola. Tady to bylo něco podobného v italštině. Jak jsem se zamýšlel, byl trošku problém. Složil bych to, ale mluvit plynule už je pro mě problém.“


Ocenili vás spoluhráči a blízcí?

„Měl jsem od nich pozitivní ohlasy. Jaké byly na sociálních sítích, nevím. Nechodím tam příliš.“