David Pavelka: „V únoru chci hrát!“

David Pavelka: „V únoru chci hrát!“

Patřil mezi klíčové muže party kouče Jaroslava Šilhavého, který si bez něj střed zálohy nedokázal představit. S podzimem ale na DAVIDA PAVELKU sedla smůla. Zkraje října při zápase turecké ligy utrpěl zlomeninu čéšku, první prognózy mluvily o osmiměsíční pauze. Teď je ale všechno mnohem pozitivnější. Záložník Kasimpasy věří, že bude na EURO při tom.

Ubírají se léčba a rehabilitace správným směrem?

„Zatím všechno probíhá, jak má. V nadcházejících dnech půjdu na kontrolu, kde se rozhodne, jakou cestou se vydáme. Buď půjdu na druhou operaci, během níž mi lékaři vyndají zpevňující šrouby až po sezoně, nebo mi je vyndají ještě teď v zimě. A na jaře bych mohl hrát už bez nich.“

K jaké variantě se přikláníte?

„Pocitově bych to viděl spíš na druhou variantu, tedy vyndat šrouby z nohy nejdřív. Ale uvidíme, jak lékaři budou chtít všechno načasovat. Já si plánuju zbytek této sezony pochopitelně tak, abych toho stihl odehrát co nejvíc. Ale v mé situaci není čas úplně můj přítel.“

Operaci jste absolvoval v Turecku. Proč jste nepodstoupil zákrok v Česku?

„Měl jsem zajištěnou soukromou nemocnici od klubu a musím říct, že vše bylo na top úrovni. Nejen z hlediska lékařského, ale i servis kolem. Vše proběhlo hladce a já si vlastně ani nepřipadal jako v nemocnici.“

V jaké fázi rehabilitace nyní jste?

„Deset dnů po operaci jsem měl úplný klid. Hodně mi pomohlo, že jsem nedostal berle a od prvního dne jsem měl chodící ortézu. Fyzioterapeut mě učil vlastně znovu chodit, noha byla ztuhlá, jako kámen. Teď už je rehabilitace intenzivní. Přicházím na stadion hodinu a půl před týmem, musím absolvovat cvičení s fyzioterapeuty, v posilovně trávím hodinu a půl. K tomu se přidává plavání. Noha mi ještě nedovolí běh, musím ho nahrazovat jinými věcmi, například tím bazénem.“

Vypadá to, že na stadionu trávíte víc času než za normální konstelace.

Spousta lidí mi tvrdila, abych vzal nepříjemné zranění pozitivně, že budu mít aspoň víc času na rodinu. Jenže opak je pravdou. Na stadion chodím první, poslední odcházím. Občas si trošku zanadávám, protože Istanbul je logisticky hodně náročný, se změnou režimu jsem nyní závislý na taxikářích. S jedním spoluhráčem jsme si pronajímali auto, jezdili spolu na tréninky i domů. Ale tím, že trávím na stadionu o tři hodiny déle než ostatní, nemůže na mě čekat. Takže dělám taxikářům v Istanbulu kšefty.“ (smích)

Dokážete odhadnout, kdy se vrátíte na trávník?

„V polovině prosince bych mohl začít s lehkým běháním, začátkem ledna se chci v rámci některých cvičení připojit k týmu. A na konci ledna, začátkem února chci hrát.“

Po zranění, které jste utrpěl zkraje října, byly prognózy nepříznivé. Hovořilo se o návratu až v průběhu března.

„První předpověď hovořila o návratu do zápasů dokonce za osm měsíců, což znělo hrůzostrašně. Ke zranění totiž došlo v úvodu zápasu, já ještě půlhodinu hrál a lékař se obával, že v koleni budou v důsledku těch třiceti minut mikrozlomeniny. Ale další poškození nakonec nebylo tak vážné. Chrupavka i meniskus vydržely, doktor proto změnil průběh léčby.“

Žene vás vidina účasti na EURO?

„Samozřejmě, je to taková třešnička. Před sezonou jsem měl účast na mistrovství Evropy za svůj hlavní cíl. Se zraněním se priority pochopitelně trošku změnily, chci být ale na očích a zabojovat o místo v kádru. Moc rád bych se na šampionát podíval, je to velký sportovní zážitek.“

Za národním týmem jste se byl podívat v listopadu v Plzni, kde si vítězstvím nad Kosovem definitivně zajistil účast na EURO. Cítil jste lítost, že jste u toho nemohl být na hřišti?

„Líto mi to trochu bylo. Euforie a radost je pochopitelně větší, když atmosféru zápasu zažijete přímo na hřišti. Na druhou stranu bylo krásný vidět radost všech. Nakonec setkání s týmem přebilo zklamání, že je člověk zraněný.“

Konzultoval jste svoji situaci s trenérem Jaroslavem Šilhavým, pod kterým jste před zraněním pravidelně nastupoval?

„Jenom v rychlosti, nebylo tolik času. Všechno potřebné jsme si ale sdělili, vyložil jsem mu postup léčby. Byl jsem také za fyzioterapeutem národního týmu Martinem Janouškem. On je v úzkém kontaktu s reprezentačními lékaři, kteří tedy mají veškeré informace ohledně mého zdravotního stavu.“

Jak velké naděje si děláte ohledně nominace na ME?

„Určitou práci jsem pro národní mužstvo odvedl, ale je mi jasné, že na minulost při nominaci hledět trenéři určitě nebudou. Bude tudíž záležet na mém těle, jak rychle se dokážu vrátit na hřiště.“

Je však reálné dostat se do potřebné formy?

„Před cestou na šampionát do Francie před čtyřmi lety jsem byl v podobné situaci. Pár měsíců před mistrovstvím jsem si zlomil žebro. A s odstupem času mohu říct, že mě zranění poznamenalo. Byl jsem v určité formě, ale ideální to nebylo. Tudíž potřebuji nabrat nejen herní kondici, ale i sebevědomí.“

Pojďme ke klubu. Kasimpase na podzim nedaří, nyní třikrát v řadě prohrála. Jaká atmosféra v týmu panuje?

„O to horší to pro mě celkově je. Před sezonou jsem řešil také věci ohledně možného odchodu, zůstal jsem v Kasimpase především kvůli trenérovi, který se do našeho klubu po roce vrátil. Bohužel v neděli skončil. Moc jsem mu tedy v jeho angažmá nepomohl, odehrál jsem pod ním dva a půl zápasu. Celkově není atmosféra ideální, jsme ve spodku tabulky turecké ligy. Uvidíme, jestli se situace změní. Každopádně potřebujeme impulz, nakopnout to. Sezona opravdu neprobíhá dobře.“

Má tým kvalitou na vyšší umístění?

„Mužstvo by tato situace měla semknout, což by bylo potřeba. Protože v létě se kádr hodně obměnil, je cítit, že v něm nejsou vztahy jako předtím. Někteří hráči se navíc vraceli po zranění, celkově je to takové rozbité.“

V Kasimpase máte smlouvu do června 2021. Je ve hře varianta, že se budete po této sezoně poohlížet po novém angažmá?

„Když to řeknu nahrubo, v létě jsem měl o sezoně úplně jiné představy. Je mi osmadvacet, ještě bych se chtěl kouknout do fotbalově zajímavějšího klubu. Ale zranění mě koplo zpátky, bohužel. Teď mám akorát myšlenky, abych byl co nejdřív na hřišti a vrátil se brzy do bývalé formy.“

V létě se o vás zajímalo několik klubů v Turecku, mluvilo se také o italských týmech. A jako posilu vás lákala i Slavia. Je ale varianta změny dresu krátce po těžkém zranění reálná?

„Jednou jsem si to vyzkoušel. Když jsem se vracel po zlomenině kyčle, přestoupil jsem ze Sparty do Liberce a první půlrok byl hodně těžký. Takže si změnu dresu v rozjeté sezoně, a ještě po zranění, neumím představit. Jsem v Turecku maximálně spokojený. Ale ve fotbale si člověk nemůže být jistý ničím.“

DAVID PAVELKA

Narozen: 18. května 1991. Výška: 185 cm. Váha: 75 kg. Stav: ženatý, manželka Lída, syn David (5,5), dcera Rozárka (3,5). Fotbalový post: záložník. Reprezentace: 22 zápasů / 1 gól. Hráčská kariéra: ABC Braník (1997-2000), Sparta Praha (2000-2011), 1. FC Slovácko (2011-2012), Sparta Praha (2012-2013), Slovan Liberec (2013-2016), Kasimpasa (Turecko, 2016-?). Největší úspěchy: postup na EURO 2016 a 2020, 2 starty na EURO 2016, vítěz Poháru FAČR (2015), účast v jarním play-off Evropské ligy (2013), postup do skupinové fáze Evropské ligy (2015).