David Lafata: „Volné dny už nemusím počítat!“

David Lafata: „Volné dny už nemusím počítat!“

V předposledním ligovém kole na Letné s Olomoucí se DAVID LAFATA dojemně rozloučil se sparťanskými fanoušky, kterým po přestupu „na stará kolena“ v zimě 2013 z Jablonce okamžitě přirostl k srdci nejen pravidelnou porcí vstřelených gólů v každé sezoně, ale také enormní bojovností a neúnavnou snahou pomoci týmu k vítězství. Druhé loučení s famózní kariérou si šestatřicetiletý kanonýr nachystal v domácích jihočeských kulisách a bylo pro něj v pátek v Olešníku stejně emotivní… 

„Stěhování z hlavního města domů do jižních Čech bylo jednoduché, protože jsem poslední sezonu byl v Praze sám a manželka s dětmi za mnou přijížděly většinou jen na víkendové návštěvy, když jsme hráli domácí ligové zápasy. Sbalili jsme jen peřiny, moje oblečení a nějaké nádobí… 

„MÍSTO BOŘKA DORAZIL NEČEKANĚ JEHO TÁTA!“ 

O tom, že bych se rozloučil nejen na Letné, ale i v Olešníku, jsem začal uvažovat někdy v březnu, kdy mě na tuhle myšlenku přivedli a tak trochu i přemluvili Mario Holek s Bořkem Dočkalem. Obvolal jsem dvanáct kluků z Jablonce a dvanáct ze Sparty, se kterými jsem hrával. A všichni, kteří mi tehdy slíbili, že přijedou, také opravdu dorazili! Jen Bořek z Ameriky, kde mají ligu v tuhle dobu v plném proudu, nemohl přiletět. Byla tam sice jedna průchozí varianta, která ale bohužel nevyšla. Kdyby byl nominovaný na „nároďák“ ke dvěma červnovým přípravným zápasům na soustředění v Rakousku, tak by zůstal i na páteční exhibici… O přestávce ke mně přišel pán s košíkem a kytkou, kterou dal předtím manželce Kamče. Byl to pan Dočkal, který přijel až z Poděbrad s uzenými rybami v košíku místo něj! Že prý když syn nemohl přiletět, tak zaskočil za něj. Ani Bořek nevěděl, že se jeho táta k tomu chystá! 

„SPLNIL JSEM SI KONEČNĚ BRANKÁŘSKÝ SEN…“ 

Týden před exhibicí jsem už začal být trochu nervózní, aby všechno klaplo podle představ na hřišti i mimo něj, aby bylo pěkné počasí, které je k tomu také nezbytné. Kdyby nebylo kluků z Olešníka, kteří mi s přípravou moc pomohli, těžko bych něco takového mohl zorganizovat. Patří jim za to obrovský dík, ale takhle to prostě na vesnici chodí. Nemusel jsem se ani starat o občerstvení, jeden kamarád udělal divočáka na zelenině, druhý, co má oboru, zase jelení guláš, další rybí řízky… Olešník má něco přes pět stovek obyvatel, na zápas přišlo kolem 1500 diváků. Většina z nich se do Prahy na ligu nedostane, protože je to 160 kilometrů, takže si na mé spoluhráče sáhli doma. Dělal jsem to hlavně kvůli dětem, pro které to byl asi velký zážitek. Levého beka si dokonce za Jablonec zakopal i trenér Petr Rada, kterému přezdíváme „Plukovník“. Výsledek exhibice samozřejmě nebyl podstatný, skončilo to smírnou remízou 6:6. Zahrál jsem si za oba mančafty a dokonce jsem si i chvilku zachytal, což byl můj velký sen ještě z Jablonce. Nebyla to ale žádná sláva, protože jsem dostal tři branky… 

„TŘETÍ POLOČAS BYL AŽ DO RÁNA!“ 

Těžko srovnávat pocity dojetí, na Spartě po zápase s Olomoucí to bylo takové bezprostřední, protože se jednalo o moje ligové loučení s letenským stadionem. Proto jsem vnímal skandování fanoušků mnohem intenzivněji než třeba při utkáních. V Olešníku u toho zase byli všichni moji nejbližší, rodina, spousta známých a kamarádů, se kterými jsem toho hlavně v mládí hodně prožil, to vás taky vezme za srdce. I proto jsme si pak dali třetí poločas ve stanu přímo na hřišti až do pěti ráno. Měl jsem zajištěné i auto, které pendlovalo mezi hřištěm a jedním penzionem na Hluboké, kde bylo rezervované ubytování. Při diskotéce jsme si během prodlouženého večera dělali DJ podle libosti sami, všichni aktéři dorazili domů v pořádku, takže i tahle závěrečná společenská tečka se povedla. 

„MÍSTO LETNÍ PŘÍPRAVY JEDU NA VODU…“ 

Kdybych hrál ještě dál českou ligu, tak by mi krátká letní dovolená už pomalu končila, protože na Spartě začíná příprava, tuším, 18. června… Takhle mám ještě pár týdnů volna před sebou, protože v Olešníku se na prvním tréninku před novou sezonou jihočeského krajského přeboru sejdeme až po svátcích v červenci. V neděli jsme proto vyrazili s partou do Vyššího Brodu, odkud budeme sjíždět Vltavu. Chystám se také na jelena, ale až někdy v září, kdy pojedeme s otcem a tchánem střílet na Slovensko. Zařizuje mi to tam pan doktor Károlyi, dlouholetý předseda fotbalové disciplinárky.“