David Hovorka: „Míč? Ještě ne!“

David Hovorka: „Míč? Ještě ne!“

Jeho příběh lze zařadit do kolonky s názvem sportovní tragédie. Stoper Slavie DAVID HOVORKA chytil na podzim životní formu, v Lize mistrů uhlídal obávaného Lukaka, svedl spoustu vítězných soubojů s hvězdným Messim. Během okamžiku ale bylo všechno jinak - v říjnovém duelu v Plzni si přetrhl křížový vaz v levém koleně. Teď je půl roku na cestě zpátky.

V jaké fázi rekonvalescence se nacházíte?

„Mám za sebou šest měsíců, o víkendu jsem absolvoval kontrolní magnetickou rezonanci. Aby se vidělo, jestli se všechno chytilo tak, jak mělo. Věřím, že ano, že je koleno v pořádku. Jsem nyní ve fázi, kdy doháním sílu.“

Máte manko kvůli opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru?

„Delší čas jsou zavřené posilovny, bazény. Což mě v rekonvalescenci pochopitelně omezilo a přibrzdilo. Musím se udržovat a dělat maximum, abych měl zpátky sílu. Abych se pak mohl zapojovat postupně s týmem.“

O kolik vám karanténa prodlouží rekonvalescenci?

„Když vidím, jak věci klapaly, jak šlo všechno skvěle dopředu... Nastavili jsme si je s panem doktorem Zemanem, který mi v Plzni operoval i přetržené vazy na pravém koleně před lety. Byl pro mě proto jasnou volbou. A také s fyzioterapeutem Danem Müllerem, se kterým spolupracuju dlouhodobě, plus s kluky - fyzioterapeuty ze Slavie. Všechno fungovalo, bohužel pak jsem musel proces trošku omezit. Ale jsem se všemi v kontaktu, jak to jde, pracujeme, abych se dal do kupy.“

Co vám chybělo víc, posilovna nebo bazén?

„Bazén je super. Přece jen, pohybem zatěžujete klouby, voda odlehčuje. Zapojujete v ní jiné svaly. Mně moc pomáhala po trénincích, které jsem absolvoval na suchu. Do vody jsem často chodil už v první fázi rekonvalescence, abych koleno co nejdřív rozhýbal. Chodil jsem ještě o berlích, musel jsem dávat pozor, abych nespadl. Teď jsou několik týdnů bazény naneštěstí zavřené, hledám kompromisy. I v případě posilovny.“

Jaký režim poslední týdny zhruba máte?

„Nechtěl jsem být jenom doma, chodil jsem běhat. Rozhodně jsem tedy neseděl na gauči. (směje se) Nabírám dál fyzičku, sílu, chodím k Danovi Müllerovi. Střídá se to. Dělám maximum, abych se zlepšoval. Omezené podmínky ale nemám jenom já, nýbrž všichni. Je fajn, že kluci už můžou být na hřišti.“

Na míč je ještě brzo?

„Balon ještě ne. Ohledně zranění kolene těžko soudit, předpovídat. Prostě až mi řekne tělo, až se budu cítit, podniknu další krok dopředu. Zatím jedu zmiňovanou silovou přípravu. Dá se říct, že nemám žádný problém, na koleno nemusím dávat větší ohledy.“

Daří se vám odbourávat blok z hlavy?

„Je normální, že když koleno na zátěž reaguje, hlava ho podvědomě chrání. Četností tréninků se blok daří zmenšovat.“

Takovým obdobím jste si už jednou prošel. Je pro vás to současné o něco méně psychicky náročné?

„Beru situaci takovou, jaká je. Předtím jsem z ní byl víc nervózní. Neříkám, že bych se teď nebál, že bych na koleno nebral ohledy. Musím ho respektovat. Ale přijímám všechno pozitivněji. Ve stylu - stalo se, musím jít dál.“

Jak dlouho trvalo, než jste se s těžkým zraněním vyrovnal? Měl jste životní formu, Slavia měla sezonu fantasticky rozjetou...

„Nejhorší pocity jsem měl samozřejmě ze začátku. Byl jsem nešťastný, že jsem vypadl ze zápasů, z toho kolotoče. Ve strašně fajn období. Ani jsem nedoufal, že bych takové zápasy mohl zažít. Zřejmě to tak mělo být. Prostě, nemá smysl ohlížet se, co bylo, nebo co mohlo být. Ale koukat se, co je teď, co bude dál.“

Sníte, že něco podobného ještě v budoucnu zažijete?

„Kdybych nevěřil, fotbal bych nedělal. Nechci nad tím ale ani takhle přemýšlet, nehodlám se tím zaobírat. Poprvé jsem si přetrhl vazy, když jsem hrál s Libercem Evropskou ligu, teď se mi zranění přihodilo při Lize mistrů. Myslím však, že není doba, kdy by měl být fotbal prioritou, nyní je na vedlejší koleji. Zásadní je, aby se situace celkově uklidnila, není to vůbec žádná legrace. Pokud se okolní věci zklidní, budu přemýšlet nad tím, že bych si po návratu rád zápasy užíval jako předtím.“

Zasáhla vás vnitřně pandemie?

„Všem nabourala denní režim, většina lidí dělá stereotypní věci. Jsem zvědavý, jaké následky pandemie bude mít. Doufám, že nám v něčem i pomůže. Z horších věcí totiž vznikají leckdy lepší.“

Motivují vás v rekonvalescenci vzpomínky na povedené zápasy s Interem Milán a Barcelonou v Lize mistrů?

„Těší mě, že jsme byli já i celý tým hodnoceni pozitivně i zahraničními experty a médii. Když nám nalosovali tyto soupeře, panovala euforie. V podvědomí jsme byli ve velkém očekávání, nevěděli jsme, co se s námi bude dít. S takovou konfrontací jsme se do té doby nikdy nesetkali. Sice jsem stál proti Olympique Marseille, Fiorentině, ale pořád to nebyly Barcelona, Inter nebo Dortmund. Za sebe můžu říct, že mi Liga mistrů dala strašně moc. Rád bych ji znovu zažil.“

Toužíte po ni o to víc, neboť jste se přesvědčil, že na ji máte?

„Především doufám, že půjde mimo fotbal všechno podle představ. Jestli se mi bude dařit nebo nebude, je další věc.“

Velké uznání jste si získal v Miláně, kde jste vymazal hvězdného belgického kanonýra Romela Lukaka. Měl jste z něj před utkáním respekt?

„Nemá smysl mluvit o jeho kvalitách, patří mezi nejlepší útočníky na světě. Věděl jsem dobře, s kým mám tu čest. Ale my jsme se snažili soustředit se na sebe, abychom hráli, co jsme si v kabině předsevzali. Bylo i štěstí, že se Lukaku neprosadil. Někdy stačí, když takovému hráči dopřejete o centimetr prostoru víc a nemáte proti němu šanci. Musel jsem být pořád ve střehu.“

Prý jste se po zápase setkali.

„Dokončil jsem rozhovory v mixzoně, s tiskovým mluvčím Michalem Býčkem jsme mířili k autobusu. Cestou jsme potkali Lukaka. Zeptal jsem se ho, jestli se nevyfotíme, on byl pro. Prohodili jsme pár slov. Popřál mi hodně štěstí v derby se Spartou, které nás tehdy čekalo.

A říkal mi, zná Standu Vlčka, se kterým hráli společně v Anderlechtu. Působil na mě jako normální, lidovej kluk.“

Vaše zkušenosti s jinými hvězdami v Lize mistrů byly podobné?

„Odehrál jsem kvůli zranění jen polovinu zápasů ve skupině. Nevzpomínám si, že bych měl s někým problém. Samozřejmě, při utkání občas vzplanou emoce, nikdo není úplně klidný. Ale co se stane na hřišti, také tam zůstane. Mimo něj si nepamatuju, že by proběhl nějaký incident.“

Litujete, že jste přišel o duel na barcelonském Camp Nou?

„Právě kvůli tomu na zranění nikdy nezapomenu. Už jako dítě jsem o zápase na stadionu Barcelony snil. Byl jsem tomu strašně blízko, nakonec jsem se na zápas musel dívat jen v televizi.“

Bylo smutné a smolné zároveň, že se po takových výkonech nepostoupilo alespoň ze třetího místa do play off Evropské ligy?

„Asi není správné tvrdit, že šlo o smůlu. Ve fotbale rozhodují góly. My jsme svoje šance na rozdíl od soupeřů neproměňovali. Rozhodla prostě fotbalová kvalita. Nemá smysl říkat kdyby...“

DAVID HOVORKA

Narozen: 7. srpna 1993. Výška: 179 cm. Váha: 73 kg. Stav: svobodný. Fotbalový post: obránce. Kariéra: Kablo Kročehlavy (1999-2002), Sparta Praha (2002-2014), Hradec Králové (2014), Viktoria Žižkov (2014-2015), Slovan Liberec (2015-2017), Sparta Praha (2017-2018), FK Jablonec (2018-2019), Slavia Praha (2019-?). Česká liga: 93 zápasů / 5 gólů. Největší úspěchy: účastník základní skupiny Ligy mistrů (2019), postup do základní skupiny Evropské ligy (2016, 2017), premiérová pozvánka do reprezentace (2019), postup do první ligy (2014).