Co los, to napětí a příběh

Po rozdělení v roce 1994 nechyběla samostatná Česká republika ani na jednom evropském šampionátu ve fotbale. To je samo o sobě obrovský úspěch. Vždyť totéž už mohou říci jen v Německu, ve Španělsku, v Itálii, ve Francii a v Portugalsku. A to posledně dvě jmenované země nemusely hrát jednou kvalifikaci, protože závěrečný turnaj pořádaly.

Každý šampionát ale začíná už mnohem dříve koncem listopadu nebo v prosinci. Losem jednotlivých skupin. Od roku 1996 se hrálo poprvé se šestnácti týmy, od roku 2016 bylo v osudí 24 postupujících. Česko nikdy nechybělo. Měl jsem možnost být na třech, tedy polovině losů, osobně přítomen.


V roce 1995 se losovalo v prosinci v Birminghamu a byla to taková událost, že jsem se jako redaktor Večerní Prahy vypravil na dlouhou cestu přes kanál autem, maličkým fordem Fiesta... Šlo o něco nového, dosud nevídaného a stálo to za to. V sále vedle místa losování byly stánky pořadatelských měst i sponzorů turnaje se suvenýry a propagačními materiály. Jeden patřil sázkové kanceláři a ihned po losu se na něm objevily kurzy na postup jednotlivých zemí. Dodnes si pamatuji, že na Česko byl poměr 100:1. Proč ne, vždyť nováček se objevil ve „skupině smrti“ s Německem, Itálií a Ruskem. Každý ví, že bookmakeři museli později postupně přehodnocovat názor...


V roce 1999 pořádal los v prosinci Brusel. Byl jsem v české delegaci, trenér Jozef Chovanec prošel kvalifikací bez ztráty bodu, což znamenalo nasazení do druhého koše. V prvním byli obhájci trofeje Němci, pořadatelé Belgie a Nizozemsko a nejlepší s koeficientem Španělsko. Vysoké nasazení bohužel výhodu nepřineslo. Vyšla z toho další „skupina smrti“. Nizozemsko bylo silnější než Belgie, ze třetího koše Francie a ze čtvrtého Dánsko. Zápasy šly navíc ve vyjmenovaném pořadí, a to našemu týmu také nepomohlo...


Los v roce 2003 se konal, stejně jako letos 30. listopadu. V Lisabonu se trenér Karel Brückner díval, koho mu los přidělí. Češi byli v prvním koši. K Německu a Nizozemsku nakonec přibylo Lotyšsko, aby sílu skupiny trochu zmírnilo. Češi byli tehdy tak silní, že jim na losu ani moc nezáleželo, byli schopni hrát i vyhrát s každým.


O čtyři roky později, začátkem prosince 2007 se losovalo v Lucernu a média převážně psala: Los byl k českému celku milosrdný. Zahajovací zápas turnaje se Švýcarskem v Basileji a pak dvakrát v Ženevě s Portugalskem a s Tureckem. Město u jezera štěstí Čechům, kteří tam létali až z oblíbeného rakouského Seefeldu, nepřineslo. Dvě prohry a konec.


V prosinci 2011 v Kyjevě jsem byl po třech absencích na losu osobně přítomen s českou delegací. Když Česko dostalo Rusy, Řeky a Poláky, trenér Michal Bílek a manažer Vladimír Šmicer se zatvářili spokojeně a od ostatních přijímali gratulace. Ještě větší radost měli, že všechna tři utkání ve skupině budou ve Vratislavi. Ze všech osmi pořádajících měst byla nejblíže našim hranicím. Však také předseda Miroslav Pelta okamžitě střádal plány, jak ve městě vybudovat Český dům a jak získat co nejvíce vstupenek pro fanoušky. Někteří se pak „odvděčili“ při zápasech pískotem na český tým, zejména na trenéra Michala Bílka a útočníka Milana Baroše. Ani konečné šesté místo některé neuspokojilo.


Zatím poslední los skupin šampionátu se konal 12. prosince v Nice. Jedním z losujících byl i Antonín Panenka. Média se v hodnocení shodla, že Česku los moc nepřál. Ke Španělsku a Turecku, se kterým Češi vypadli na posledním šampionátu a hráli kvalifikační skupinu, bylo přilosováno z třetího koše z ruky Řeka Angelose Charistease Česko. Když z druhého koše zbývaly už jen týmy Itálie, Rakouska a Chorvatska, všichni si přáli jižního souseda. Los ale vybral Chorvatsko.


Co los, to napětí a nějaký zajímavý příběh. Nejinak tomu bude i v sobotu. I když řízené losování trochu ubere na napětí, protože více než polovina rozdělení je už známa.