Bořek Dočkal: „Los je těžký i zajímavý!“

Bořek Dočkal: „Los je těžký i zajímavý!“

Když se loni v únoru vyvázal z čínského angažmá a vrátil se zpátky na Letnou, netušil, že odehrané zápasy spočítá na prstech jedné ruky. Kapitán pražské Sparty a české reprezentace BOŘEK DOČKAL prožil většinu uplynulého roku nikoliv na hřišti, ale v roli maroda a rekonvalescenta, takže citelně chyběl oběma týmům coby špílmachr i uznávaný šéf kabiny. I když konkrétní datum jeho comebacku nelze ještě přesně určit, jedenatřicetiletý kreativní středopolař se k němu každým dnem přibližuje…

Když jsme spolu mluvili v březnu před odletem ke vstupnímu utkání kvalifikace EURO 2020 do Anglie, tak jste věřil, že Česko postupovou šňůru nepřetrhne, což se vyplnilo!

Byly tam dva nebo tři nepříjemné momenty. Nepovedl se kvalifikační start v Anglii, kde jsme sice věděli, že jdeme proti silnému soupeři a papírovému favoritovi naší skupiny, ale přesto jsme doufali, že by výsledek ve Wembley mohl dopadnout líp. Takhle začít kvalifikaci není úplně optimální. Byl jsem tam s mančaftem, protože v tu dobu se ještě přesně nevěděl rozsah mého zranění. Zkoušel jsem to a naivně si myslel, že bych mohl hrát… Pak se kvalifikace začala dobře vyvíjet s ohledem na další výsledky, protože ostatní týmy se navzájem obíraly o body, což bylo pro nás fajn. Další nepříjemný moment přišel pak v září v Kosovu. V tu dobu jsme už věděli, že kdybychom zápas zvládli alespoň na remízu, tak by byl finiš kvalifikace pro nás mnohem jednodušší. Po porážce následovala velká kritika, důležitá byla reakce týmu, že výsledkově zvládl následující utkání v Černé Hoře. Věděli jsme, že máme vše ve svých rukách. Samozřejmě složitý moment byl, když jsme na začátku druhého poločasu prohrávali v Plzni s Kosovem v přímém souboji o druhé postupové místo. Byly to nepříjemné minuty, všichni cítili i viděli, že jsme lepším týmem. Kluci se ale nadechli k velkému náporu i obratu. Vstřelili dvě branky a mohli jsme ještě před posledním kvalifikačním zápasem v Bulharsku slavit postup.“


Přišel jste nejen o start ve Wembley, ale i o následný sváteční zápas s Brazílií v Edenu…

Jsou to samozřejmě krásné zápasy, na které by člověk jednou rád vzpomínal, ale já k tomu úplně takhle nepřistupuji, s jakým soupeřem zrovna hrajeme. Mrzí mě každé utkání, o které přijdu, zvlášť když se zrovna rozjížděla kvalifikace na EURO 2020. Byl jsem hlavně naštvaný, že jsem zraněný.“


Říkal jste, jak moc vás vždycky traumatizuje, když nemůžete hrát. To jste ale netušil, jak dlouhá pauza vás čeká!

To jsem samozřejmě netušil. Když se zpětně za tím ohlédnu, tak mě právě tenhle začátek zranění asi mrzí nejvíc. Teď se soustřeďuji, abych byl co nejrychleji zpátky.“


Kdy jste začal při rekonvalescenci tušit, že se nevyvíjí pozitivním směrem k plánovanému comebacku?

V jednu chvíli se stalo víc drobných věcí, plus tam bylo to hlavní – poranění achillovky. Postupně jsme odbourávali menší trhlinky, proto jsem cítil, že nějaké místo v lýtku je už zahojené, ale když jsem se rozběhl, tak jsem pociťoval, že něco je v noze špatně. Udělal jsem pár tréninků, posilování, ale když jsem se měl posunout k běhání, tak se bolest ozvala. Tehdy jsem začal tušit, že jsem ještě hodně daleko od návratu na hřiště.“


Jaký jste byl pacient doma?

Nechci ještě děkovat lidem, které jsem okolo sebe měl. Manželka neměla vůbec lehký rok, dvakrát jsem byl dlouhou dobu o berlích a nebyl jsem schopný se postarat sám o sebe. Když se to sečte dohromady, tak to byly tři měsíce. A měla na starost kromě mě taky dva naše kluky. Jsem rád, že jsme to nějak přežili, a doufám, že nás něco podobného už v budoucnu nečeká.“


Jste přemýšlivý člověk, jak moc velký to byl nápor na hlavu?

Bylo nepříjemné obojí. Když nevíte, co vám doopravdy je, i potom, když se dozvíte, jak vážné zranění to je. Ale pro mě to byla svým způsobem úleva, začal jsem věřit, že operace to definitivně vyřeší. Složitých okamžiků bylo víc, když se po první operaci ukázalo, že to pořád není dobré, tak to bylo dost těžké. Nelitoval jsem se, pořád jsem věřil, že vše dobře dopadne, že zase budu hrát. Ale mrzel mě běžící čas, o kolik zápasů jsem přicházel. Do Sparty jsem se nevracel, abych marodil. Asi na nikoho by taková situace nepůsobila pozitivně.“


Snažil jste se odreagovat nějakou jinou činností?

Byla to pro mě velká změna, trávil jsem s rodinou víc času, mohli jsme si udělat i nějaké výlety. Ale představoval bych si tenhle čas s kluky strávit plnohodnotně a efektivně, proběhnout se s nimi, zakopat si, ale bohužel jsem byl v tomhle směru limitovaný.“


Kdy jste odložil berle po druhé operaci?

Po té druhé operaci, kterou jsem podstoupil na začátku července, jsem měl berle dvanáct nebo třináct týdnů. Po první na jaře to byly tři-čtyři týdny.“


Existují různá pořekadla typu, že něco zlého je pro něco dobré. Poznal jste to i na vlastní kůži?

Byla to pro mě první situace, kdy jsem se musel hodně zabývat svým tělem, přípravou, drobnými věcmi, abych pak byl co nejrychleji zpátky. Začal jsem víc poznávat tělo, řešit různé detaily, které, když jste zdravý, neřešíte a berete to jako samozřejmost. Když pak máte problém, tak se začnete pídit po takových věcech, zdánlivých maličkostech a dělat je, aby se i z těchto střípků poskládala celá mozaika uzdravení. Když to s mojí rekonvalescencí dobře dopadne, vrátím se na trávníky, tak se budu i těmto věcem, které jsem poznal, věnovat.“


Chodil jste do kabiny i na domácí zápasy Sparty a reprezentace?

Poctivě jsem se snažil chodit na všechna utkání. Hlavně zápasové dny jsou těžké, pohybujete se ve vlnách, chvilku jste pozitivní, chvilku negativní. Padne na vás, že nemůžete hrát. Nechtěl jsem z toho vypadnout, ale naopak pořád být součástí dění. Ale je to jiné. Když můžete hrát, tak máte mnohem větší pocit, že věci můžete ovlivnit. Někomu něco říct, poradit. Snažil jsem se i jako marod být aktivní, občas věci probrat se spoluhráči, ale je to jiná pozice, než když jste na hřišti.“


Vybavíte si ve zpětném zrcátku jako nedobrovolný divák z tribuny nějaký nepovedený duel nebo jeho určitou pasáž, kdy vás, obrazně řečeno, svrběly nohy, že nejste na trávníku?

Nic konkrétního si nevybavuji. Když se hraje dobře a daří se, tak bych tam stejně rád naskočil, jako když se naopak nedaří. Víc jsem to vnímal, když se nedařilo a nabíhala šňůra nepovedených zápasů. V těch chvílích jsem cítil, že by klukům pomohlo, kdyby tam s nimi byl někdo zkušenější, který by vzal občas některé věci na sebe a ulevil jim v těžkých situacích na hřišti. Tyhle momenty mě o to víc štvaly, že tým mohl být na tom výsledkově i tabulkově líp.“


Trenér Jaroslav Šilhavý v předvánočním rozhovoru pro Gól prohlásil, že jste na podzim 2018 po jeho nástupu pomohl jako přirozený šéf nastartovat národní tým…

Vnitřně jsem cítil jakousi zodpovědnost, aby se to otočilo k lepšímu, protože nároďák měl za sebou nelehké období - nepovedené zápasy, neúspěšnou kvalifikaci na mistrovství světa v Rusku. Také jsem vnímal od trenérů, že se ode mě něco takového i čeká. Navíc jsem na předchozích reprezentačních srazech nebyl, takže mi přišlo, že nejsem úplně zatěžkaný těmi negativními věcmi z poslední doby. Naopak já jsem v Americe prožíval dobré období, přijel jsem i pozitivně naladěný, tak se to všechno nějak poskládalo před dvěma venkovními zápasy Ligy národů dohromady.“


Byl jste vždycky vůdčím typem?

Nerad bych hodnotil sám sebe, ale vždycky jsem byl ten, kterému nebylo jedno, jak se některé věci vyvíjejí. Nebyl jsem typ hráče, který se soustředí jen na sebe a na svůj výkon. Chtěl jsem být v takovém jádru týmu, které věci řeší a záleží mu, aby byl úspěšný. To jsem měl v sobě vždycky, nerad jsem prohrával, snažil jsem se věci posouvat, aby se řešily a zlepšily, vyříkat si je třeba v kabině.“


Co říkáte losu skupiny EURO 2020, který Česku přisoudil na úvod zatím neznámého soupeře z play-off Ligy národů a pak dva týmy z absolutní světové špičky Chorvatsko a domácí Anglii?

Los je těžký a zároveň zajímavý pro všechny, kteří se šampionátu zúčastní – hráče, realizační tým i fanoušky. Jsou to krásné fotbalové destinace, ve kterých to na každého dýchne, těžko jsme si z pohledu fotbalové atmosféry přát něco lepšího. Trochu mě jen mrzí formát mistrovství Evropy. Nevadí mi, že se hraje na více místech po celé Evropě, v tom není problém, spíš nechápu, proč tam vzniká domácí prostředí pro týmy? Pro nás to může dopadnout tak, že budeme hrát venku proti domácí Anglii i domácímu Skotsku! Existuje sice dělba lístků mezi oba soupeře, ale pokud budeme hrát s Angličany ve Wembley, tak to bude sedmdesát ku třiceti pro Anglii. Chápu, že je jednou z pořadatelských zemí, ale moc nerozumím tomu, že bude mít takovou výhodu domácího prostředí.“


Sparta začíná v tomto týdnu zimní přípravu, budete přitom bez úlev?

Takhle rychle se to nepovede. Běhám po celou pauzu od konce podzimní ligy, tedy tři týdny, měl jsem i silový plán. Povedlo se mi jít už do běžeckého tréninku, není to už nějaké ťapání okolo hřiště. Snažil jsem se před Vánocemi i po nich co nejvíc odběhat, abych byl k návratu zase o kus blíž. Asi by pro mě bylo lepší, kdyby pauza nebyla a nemusel jsem se připravovat sám. Ale docela rychle mi to uteklo a jsem rád, že pokroky jsou znát. Pořád je těžké ale napevno říci, do kterého zápasu nastoupím.“


To ani od vás nechci slyšet!

Během ledna bych ale chtěl postupně do tréninků nakouknout a na soustředění ve Španělsku mě to asi hodně potáhne na hřiště, protože tam budou i lepší podmínky než u nás.“


Dvě třetiny základní ligové části jsou již odehrané, zbývá deset kol plus nadstavba. Kam by se měla ve zbytku sezony Sparta posunout?

Co nejvýš, a pokud bude šance na druhé místo, tak se musíme pokusit se na něj dostat, když už sezona není rozjetá podle našich představ. Je podle mě důležité dohrát sezonu tak, abychom věděli, že ta příští bude jiná, že budeme regulérně hrát o titul, protože letos s takovou bodovou ztrátou je nereálné o tom vůbec mluvit. Vnímám to tak, že určitý progres je už vidět, a měli bychom na něj v příští sezoně navázat. Měli bychom skončit co nejvýš, abychom si případně zahráli předkola Ligy mistrů, což by byl při pohledu na aktuální tabulku rozhodně úspěch.“


Na Letné se na trofej čeká od báječného roku 2014, kdy jste vyhráli všechno – českou ligu, národní pohár i Superpohár. Může být proto na jaře největší sparťanskou motivací vítězství v MOL Cupu?

Vidím, jak se za ty roky částečně proměňuje sparťanské publikum. Chodí ti, kteří pořád doufají v obrat k lepšímu, že se Sparta vrátí na někdejší pozice, prostě věrní sparťané. Je úžasné, že přijdou i na poslední kolo v polovině prosince, přes zimu se těší, až zase liga v půlce února začne, a myslím, že jich na úvodní zápas doma dorazí hodně. Přijdou s nadějí, že to bude lepší, i kvůli nim bych byl strašně rád, kdyby se nám povedlo uspět v MOL Cupu. Byl by to malý krůček k tomu, že bychom si ověřili, že Sparta je zase schopná vyhrávat trofeje. A zároveň by to byl i odrazový můstek do další sezony. I Slavia takhle začala novou éru vítězstvím v poháru a potom dosáhla na mistrovský titul.“

BOŘEK DOČKAL

Narozen: 30. září 1988. Výška: 182 cm. Váha: 72 kg. Stav: ženatý, manželka Kamila, synové Samuel (6) a Mateo (1,5). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Bohemia Poděbrady (1995-1998), Slavia Praha (1998-2007), SK Kladno (2007-2008), Slovan Liberec (2008-2010), Konyaspor (Turecko, 2010), Rosenborg BK (Norsko, 2011-2013), Sparta Praha (2013-2017), Che-nan Ťien-jie (Čína, 2017), Philadelphia Union (USA, 2018), Che-nan Ťien-jie (Čína, 2019), Sparta Praha (2019-?). Reprezentace: 39 zápasů / 6 gólů. Největší úspěchy: účast na EURO 2016 ve Francii, bronz z mistrovství Evropy hráčů do 21 let (Dánsko 2011), postup do čtvrtfinále Evropské ligy (2016), mistr české ligy (2014), vítěz Poháru České pošty (2014), vítěz Superpoháru FAČR (2014).