Bohumil Páník: „Přemýšlím o bezkontaktním bagu!“

Bohumil Páník: „Přemýšlím o bezkontaktním bagu!“

Takový úvod nového angažmá si kouč Bohumil Páník jistě nepředstavoval. Po návratu do Zlína, který před třemi lety dovedl do základní skupiny Evropské ligy, odtrénoval s týmem pouhé tři dny. Kvůli pandemii koronaviru se s hráči setkal znovu až v pondělí.

Těšil jste se?

„Hlavně se těšili hráči, kteří běhali delší čas individuálně po lese. Až poslední týden někteří z nich chodili hrát tenis, variability bylo o něco víc. Ale pokud nepracujete s míčem, tým není pohromadě, pro hráče je to ubíjející. Nám, trenérům, kontakt s nimi pochopitelně také chyběl.“

Bylo složité nachystat tréninky, které probíhají v omezeném režimu - ve skupinách a bez kontaktu hráčů?

„S realizačním týmem jsme v uplynulém týdnu dva dny seděli, dali jsme všechno dohromady. Hlavě zajištění celého tréninku, harmonogram. Rozhodili jsme mužstvo do tří skupin, pracujeme souběžně na třech hřištích. Na každém probíhá je jiná náplň, skupiny mezi sebou rotují.“

Na přípravu s omezeními panují také negativní názory. Dotyční fotbal bez kontaktu považují za jiný sport.

„Hráče tohle bude bavit první týden, možná polovinu druhého. Pak jim ale bude hra na dvě chybět. Vždycky dělám tréninky takové, tedy pokud lze, aby jejich vyvrcholením byla hra. Vyvrcholením tréninkového cyklu je pak zápas. Když tohle není, pracuje se jako u mládeže. Posunujete hráče kondičně a technicky. Potom se přejde do taktických nácviků, například protiútoků. Takže kondičně na tom může být hráč dobře, jenže zápasové tempo je něco jiného.“

Dá se při takových omezeních připravit na ostré zápasy?

„Předpokládám, že minimálně čtyři přípravné utkání nás nechají odehrát, než by liga začala. Když po fyzické přípravě máte odehrát přátelské utkání, po půli toho máte dost. Zápasová kondice se musí nabrat.“

Kompenzujete herní absenci soutěžemi, například oblíbenými břevínky?

„Podobní věci musejí na každém tréninku být, aby kluci nasáli soutěživost, hecovali se. K tomu jsou vedení celý život. Přemýšlím také o bagu, myslím, že půjde nějakým způsobem hrát.“

Co cítí trenér, který přijde do nového angažmá, a po třech trénincích mu tým na několik týdnů zmizí z očí?

„Takovou situaci nezažil předtím žádný trenér. Dva dny jsme trénovali, pak jsme měli předzápasový trénink. O den později jsme měli hrát ligu v Jablonci. Těsně před odjezdem přišla zpráva, že se liga odkládá. Přidali jsme si půlhodinku tréninku a rozešli se domů. Já se ale do minulosti nikdy moc nedívám, nastalou situaci jsem vzal jako realitu. Věřím, že toto období překleneme, že půjde všechno správnou, lidskou cestou.“

Jaký byl váš program v době karantény?

„Byl čas udělat něco kolem domu. Pozval jsem řemeslníky, dělal jim stavební dozor. Mám stavební průmyslovku, dokonce jsem tři roky projektoval. Takže jsem se k tomu vrátil. Obor pro mě není neznámá, nicméně za pětatřicet let se toho hodně změnilo, používají se jiné materiály. Ale člověk se v tom zorientuje. Chodil jsem i na procházky s psem, s manželkou jsme vyráželi na elektrokole do hor, kde jsme nikoho nepotkali. Pokračoval jsem vlastně v aktivním životě. A samozřejmě, spoustu času jsem věnoval poznávání mužstva.“

Byl jste v kontaktu s realizačním týmem?

„Setkávali jsme se na poradách. Seděli jsme ve velké zasedačce v předepsané vzdálenosti od sebe. Sledovali jsme každý z nás zápasy Zlína, přehled o mužstvu mám. Co jsem počítal, jednu třetinu hráčů ze současného kádru jsem trénoval během předchozího angažmá ve Zlíně. S mnoha dalšími jsem se potkal v jiných klubech. Neznám spíš jen zahraniční hráče.“

Napadlo by vás, že se do Zlína vrátíte tak brzy?

„Nejsem člověk, který za sebou pálí mosty, když odchází. Snažím se rozumně domluvit, podat si ruce. Odejít v dobrém, pracovně přátelském nastavení. Nedovedu si představit, že bych si s lidmi z klubů, v nichž jsem pracoval, nepodal při setkání v budoucnu ruku. Ve Zlíně jsem byl dlouhou dobu, vedení zůstalo, nic se nezměnilo ani v řízení klubu. Mám i stejný realizační tým. Jen jsme oprášili staré dobré vztahy. Máme k sobě důvěru.“

V souvislosti s vámi se vážně mluvilo o Příbrami. Měl jste k Litavce blízko?

„Už jsem byl skoro sbalený, Příbram byla hodně blízko. Volal mi Jarda Starka (pozn. - šéf Příbrami), se kterým se známe dlouhý čas. Ještě když jsem byl v Olomouci, na zimním soustředění na Kypru jsme spolu hráli tenis. Náš vztah je velice dobrý, respektujeme se. Když mě požádal, jestli bych mu šel pomoct zachránit Příbram, řekl jsem si, proč ne.“

Nakonec vás ale kontaktoval Zlín a s příbramskými námluvami byl konec. Jak Starka reagoval, nebyl naštvaný?

„Když mi Zlín dal nabídku, jako prvnímu jsem to volal právě Jardovi. A zeptal se ho, jestli přijme, pokud budu preferovat Zlín. Řekl, že mě chápe, náš vztah zůstal dobrý. Poznal jsem také jeho syna, měli jsme tříhodinový rozhovor. Velice chytrý kluk, který prošel sportem. Překvapil mě pohledem na fotbal.“

BOHUMIL PÁNÍK

Narozen: 31. prosince 1956. Hráčská kariéra: nejvíc na sebe upozornil ve Zlíně, dále působil v Dukle Banská Bystrica, Dukle Tábor, ke konci aktivní dráhy hrál za Hanáckou Slavii Kroměříž. Trenérská kariéra: Zlín (2001-2002), Olomouc (2002), Lech Poznaň (2002-2003), Legnica (2003), Pogoň Štětín (2003-2006), Anthony Jacareí Bird (Brazílie, 2006-2008, šéftrenér mládežnické akademie), Ostrava (2008-2014, šéftrenér mládeže), Kroměříž (sportovní ředitel, 2014), Zlín (2014-2018), Ostrava (2018-2019), Fastav Zlín (2020-?). Největší úspěchy: postup do základní skupiny Evropské ligy (2017), vítěz MOL Cupu (2017), finalista MOL Cupu (2019), 2x postup do první ligy (2002 a 2014, vždy se Zlínem).