V Brightonu se Aleš Matějů pomalu zabydluje, vydatně mu s tím pomáhá český spoluhráč Jiří Skalák. Bývalý plzeňský obránce si v novém klubu odbyl už premiéru v rámci anglického Ligového poháru. Na šanci v Premier League si ale podle všeho bude muset nějakou dobu počkat, opora české jedenadvacítky zatím duely anglické ligy sleduje z tribuny.

„MUSÍM MAKAT A ČEKAT NA PŘÍLEŽITOST“

„Po přestupu jsem se už docela rozkoukal. Je tu velká konkurence, teď přišel další krajní obránci, pozice jsou až ztrojené. O to víc musím makat a čekat na příležitost. Je to pro mě nezvyk. Uvidíme, jak to se mnou bude dál. Minimálně půl roku budu v Brightonu, v zimě se uvidí, jestli bude třeba nějaké hostování. Zatím jsem moc spokojený. Věřím, že šance přijde. Trenéři se mnou byli v utkání Ligového poháru spokojení. Když nebudu chodit za A-tým, domluvil jsem se s nimi, že budu nastupovat za juniorku. Abych měl herní praxi. Jsou to kvalitní zápasy, mohlo by mi to jen pomoct. I kvůli jednadvacítce.

„JIRKA SKALÁK MI MOC POMÁHÁ“

Jsem rád, že přestup vyšel rychle. Kdybych měsíc řešil, jestli někam půjdu nebo nepůjdu, bylo by to peklo. Naštěstí se transfer upekl během pár dnů. Snad ve mně něco vidí, sledovali mě dva roky. O zájmu anglického klubu mi řekl pan Šádek (pozn. - šéf Viktorie Plzeň) po odjezdu z Bukurešti, kde jsme hráli první zápas play off Ligy mistrů. Druhý den jsem hned volal Jirkovi Skalákovi. Rozebírali jsme to. On mi přestup jenom chválil. Říkal mi samé pozitivní věci. V Brightonu je už rok a půl, moc mi pomáhá. Je pochopitelně vždycky snadnější, když si člověk může popovídat česky. A vědět, že v případě potřeby mu pomůže. S angličtinou ale problém nemám.

„KAŽDÉ RÁNO DÁVÁME MOČ“

Tempo nejen při zápasech ale i při trénincích je v Anglii obrovské. Je to jízda nahoru dolů. Díky působení v Plzni jsem nemusel překonat takový skok. Tréninky trvají minimálně hodinu a půl, neexistují prostoje. Ani se kolikrát nestihnu napít. Nějaký rozdíl tam samozřejmě je, ale není to nic, co bych nezvládnul. O životě v klubu jsem si přečetl už před příletem, věděl jsem, jak se v Brightonu o hráče pečuje. Je to strašně zajímavé. Sledují nás každý den. Jedná se o proceduru, která zabere pět minut. Každé ráno dáváme moč, věnujeme se protahovacím cvičením. Máme k dispozici obrovský areál, který kromě hřišť zahrnuje jídelny, posilovny, bazény, relaxační místnosti.

„S BĚLORUSKEM TO BYLA HROZNÁ ŠKODA“

S jednadvacítkou jsme zahájili novou kvalifikaci. Bohužel jsme s Běloruskem přišli o vítězství v nastavení. Je to hrozná škoda. Výkonnostně to sice nebyl ono, jenže to se dá pochopit, neboť v této sestavě jsme hráli poprvé. První krok do kvalifikace je důležitý. Pokud by se povedl, i po takovém výkonu bychom byli moc rádi. Je před námi dlouhá cesta. Možná je to dobře, třeba nás to nakopne. Víme totiž, že podobným způsobem to hrát nejde. Máme ale kvalitní kluky, uvidí se, jak si to sedne. Všechno chce svůj čas. Musíme táhnout za jeden provaz.

„BYLO BY FAJN ZOPAKOVAT BELGII“

Minulé mužstvo, se kterým jsme postoupili na mistrovství Evropy do Polska, bylo zpočátku hodně podceňované. V médiích se dokonce objevovaly hlasy, že je nejhorší v historii. A my jsme dokázali postoupit na šampionát z prvního místa. Tak to někdy bývá. Když se tvrdí, že mužstvo je nabité, očekávání jsou velká, psychicky to pak nemusí unést. Z pozice outsidera, s nímž nikdo nepočítá, je to leckdy jednodušší. V uplynulé kvalifikaci jsme se také kostrbatě rozjížděli, pak jsme ale zvládli klíčový duel s Belgií. Bylo by fajn to samé předvést na dalším srazu proti silným Chorvatům.“