Adam Hloušek: „Plzeň je pro mě ideální volba!“

Adam Hloušek: „Plzeň je pro mě ideální volba!“

Po osmi letech zakusí českou ligu. Někdejší reprezentační obránce ADAM HLOUŠEK sice mohl zůstat v zahraničí, když však k němu přilétla nabídka z Plzně, neváhal ani minutu. S Viktorií už od středy zakouší zápřah v letní přípravě, v sobotu si při výhře 5:2 odbyl premiéru v přátelském utkání s Domažlicemi.

Jaký byl první zápas v plzeňském dresu?
„Myslím, že jsme si všichni s chutí zahráli, dali jsme Domažlicím pět gólů. Pochopitelně jsem rád, že jsme v mém prvním utkání v Plzni vyhráli, byť o výsledek na úvod přípravy ještě tolik nejde.“

Dává týmu kouč Vrba do těla?
„Jsem s přípravou celkově spokojený. Mám pocit, že všechno je dobře rozložené. Zátěž bez míče se střídá se zátěží s míčem.“

Vzhledem k brzkému vstupu do předkol Ligy mistrů měla Plzeň dovolenou dva týdny. Co vy?
„Jen o šest dnů delší. Z Polska jsem zvyklý, s Legií jsme začínali už v prvním předkole Ligy mistrů, dovolená tedy také nebývala dlouhá. Člověk si sice zvykne, ale pořád mám v paměti zakotvené, jak to chodilo v Německu. Dovolenou jsme mívali přes měsíc dlouhou, někdy skoro dva. Není to tak, že bych se chtěl někde válet týdny u moře, ale fanouškem krátkých dovolených nikdy nebudu.“

Může se krátké volno v sezoně negativně projevit?
„Selským rozumem, kdyby měly krátké dovolené smysl, tak by letní přípravy startovali dřív také v Německu nebo v Anglii. Navzdory tomu, že jejich kluby vstupují až do základních skupin pohárů, nebo maximálně do play off. Tělo zkrátka potřebuje odpočinek, vysadit. Úplně restartovat, aby šlo do zátěže čisté, zdravé. Zažil jsem v Polsku jednu extrémně krátkou letní přípravu. Necítil jsem se během ní ani unavený, protože tělo si ani nestihlo odpočinout. Zátěž mi nepřišla těžká.“

A vybrali jste si pak v sezoně daň?
„Spousta spoluhráčů tvrdila, že jsme na to pak dojeli v kvalifikacích. Jedna stránka je, že jste sice rozehraní, jenže fyzický fond prostě schází. Máte velký počet zápasů, cestování, což si dřív nebo později vybere daň.“

I psychicky?
„Celkově. Jasně, někteří lidé si možná říkají, že fotbalistům by měly dva týdny volna stačit. Ale naše práce je náročná po fyzické stránce, stejně tak i po té mentální. Orazit si musí i hlava. V Německu nám na začátku dovolené dokonce dávali příkazem: tři týdny nedělejte vůbec nic, máte zákaz se rychle pohybovat. Pak začněte s tenisy a podobnými aktivitami, a teprve potom běhání.“

V Legii jste prožil úspěšných tři a půl roku. Jak jste se s ní rozloučil?
„Na rozlučku nebyla nálada, soutěž pro nás dopadla špatně. Nadstavba se nám vůbec nepovedla. V základní části jsme se krásně dotáhli na špici, jenže v nadstavbě jsme čtyřikrát prohráli a ztratili šanci na obhajobu. Takže žádná rozlučka se nekonala. Já jsem se vlastně rozloučil gólem sám pro sebe. Ale i kdybychom titul nakonec získali, rozloučení bych se stejně vyhnul.“

Proč?
„Byla by to pro hodně emotivní chvíle. Všichni v klubu byli zvyklí na mě, já na ně. Kluci v kabině mi říkali: ty přece nemůžeš odejít, jsi součástí klubu. Nedovedeme si ani představit, že tady od léta nebudeš. Věděl jsem, že loučení by bylo strašně těžké. Takže na druhou stranu to dopadlo dobře. I když titul jsem strašně chtěl.“

Legie vám přirostla k srdci?
„Nejen tím, že se získaly tituly, ale všechno si k sobě skvěle sedlo. Byl jsem tam maximálně spokojený. Ale když jsem přišel do Plzně a dostal se po osmi letech do české kabiny, uvědomil jsem si, jak moc rád jsem zpátky v Česku. Ta naše šatna mi chyběla. Srandičky, jiná mentalita. V Německu legrácky nebyly, v Polsku je to podobné, jako u nás. Ale není nad češtinu, české fórky. Vrátil jsem se o osm let zpátky.“

Jak vás plzeňská kabina přijala?
„Perfektně. V Plzni je skvělá parta, to člověk pozná hned. Všichni kluci znali mě, já zase je. Upřímně, přišlo mi, jak kdybych ve Viktorce už hrál a po nějaké pauze se jen vrátil do přípravy.“

Mohl jste zůstat v zahraničí?
„Byly tam nějaké nabídky z Východu, Turecka i z Ameriky. Ale já jsem soutěživý typ, potřebuju o něco pořád hrát, mít nejvyšší ambice. I když je mi už třicet, fotbal nehraju pro to, abych si šel někam zakopat a brát peníze. Ne, já chci hrát o trofeje. Proto je pro mě Plzeň ideální volba. O přestupu jsem přemýšlel už dřív, protože jsem věděl, že moje smlouva v Legii se chýlí ke konci. Něco tam bylo, ale pak se ozvala Plzeň a moje myšlenky se od té doby ubíraly pouze tímhle směrem.“

V Plzni budete mít na levé straně obrany velkého konkurenta Davida Limberského, ikonu Viktorie...
„Víte, z konkurence jsem už vyrostl. Ve třiceti letech se na ni dívám jinak. Já jsem jakoby neměl nikdy konkurenta, se kterým bych válčil i na tréninku. Chci být se všemi kamarád. Prostě hrát bude buď ten, nebo onen.“

Zmínil jste svůj věk. Třicet let, jak vám to zní?
„Uteklo to strašně rychle. Na jednu stranu kariéra letí, ale na druhou jsem fotbalově i lidsky víc rozkoukaný, mám víc zkušeností. A s potěšením poznávám, že ve třiceti fotbal nekončí. (směje se) V Polsku jsem si lebedil, že se poslední rok dalo moje tělo kompletně dohromady po někdejších operacích kolen. Uběhla od nich sice nějaká doba, ale i další roky jsem to cítil. Klepu si na zuby, teď je mi strašně dobře. Fotbalové roky letí, ale pořád jsem tady.“

Sledoval jste Plzeň podrobně během jara, kdy už jste věděl, že do Doosan Areny přestoupíte?
„Českou ligu, kluby na špičce, jsem sledoval delší dobu. Viktorku pak detailně od začátku jarní části.“

Viděl jste i podzimní zápasy v Lize mistrů proti Realu, se kterým jste se střetli také s Legií?
„Samozřejmě, hned jsem si taky na naše bitvy s Realem vzpomněl. Jsou to zážitky, na které člověk nikdy nezapomene, které se z hlavy nevymažou. Zpočátku měl domácí zápas stejný průběh, i my jsme tenkrát ve Varšavě dostali rychlé dva góly. Utkání nakonec skončilo tři tři, což byl obrovský úspěch.“

Nakolik věříte, že si Champions League zahrajete také v Plzni?
„V Polsku jsme po naší účasti v Lize mistrů dobře věděli, že zopakovat postup bude strašně složité. Což se potvrdilo. Polský koeficient je nízký, mistr musí už do prvního předkola. Rok co rok je kvalifikační fáze těžší a těžší. Kvalita týmů v Evropě se vyrovnává, k postupu do základní skupiny je potřeba také štěstí. Když jsem dostal nabídku z Viktorky, hned jsem si vybavil, že hraje pravidelně o český titul, tudíž šance do Ligy mistrů je solidní. Ostatně, Plzeň to už třikrát dokázala.“

Říkáte, že jste českou ligu po očku sledoval. Jste tedy na ní připravený? Respektive, co od ní očekáváte?
„Nevím, co očekávat. Přece jen, osm let je dlouhá doba. Myslím, že polská liga má s českou hodně společného. Ale nepřemýšlel jsem, co očekávat. Nejspíš to bude podobné jako v Legii. Proti nám hráli všichni soupeři jako o život, soustředili se na zápas proti nám. Plzeň to má v české lize stejné, je nejúspěšnějším klubem posledních deseti let, utkání proti ní jsou pro ostatní týmy speciální.“

ADAM HLOUŠEK

Narozen: 20. prosince 1988. Výška: 188 cm. Váha: 78 kg. Stav: svobodný. Fotbalový post: levý záložník nebo obránce. Hráčská kariéra: SK Semily (1993-1999), FK Jablonec (1999-2009), Slavia Praha (2009-2011), 1. FC Kaiserslautern (Německo, 2011), FK Jablonec (2011), Slavia Praha (2011), 1. FC Norimberk (Německo, 2012-2014), VfB Stuttgart (Německo, 2014-2016), Legia Varšava (Polsko, 2016-2019), Viktoria Plzeň (2019-?). Reprezentace: 8 zápasů, žádný gól. Největší úspěchy: účastník Ligy mistrů (2016), postup do jarního play off Evropské ligy (2016), bronz na EURO hráčů do 21 let (2011), mistr polské ligy (2016, 2017, 2018), vítěz Polského poháru (2016, 2018), vítěz ankety Talent roku ČR (2009).